Zastav se na chvíli a èti!
Kdy¾ jsem vèera vystupoval z vlaku, pøede mnou šla pomalým tempem stará ¾ena. Pospíchal jsem a nevìdìl, jak ji pøedbìhnout. Nepøíèetnì mì vytáèela. Vtom jsem se zarazil a øíkám si, kam vlastnì pospíchám? Ozvaly se ve mnì výèitky svìdomí, ¾e jsem se v duchu zlobil na ¾enu, která mìla dost èasu a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý ¾ivot pracovala a mo¾ná si i hodnì vytrpìla. A mo¾ná i všechno trpìlivì nesla. A já jsem takový netrpìlivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o deset minut døív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize.
Alibisticky to shodím na dobu, ve které ¾ijeme. Všichni jsme hroznì uspìchaní. A veèer zjistíme, ¾e jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých. Pøes SMS si vyznáváme lásku, komunikujeme pøes chat a do oèí si nemáme co øíct. Trápí nás úèty, kariéra.
Ve schránkách se nám hromadí maily, proto¾e nemáme èas odepsat. Na polici se nám hromadí knihy, nebo» nemáme èas èíst, nevíme, jak voní pøíroda, proto¾e nemáme èas k ní pøivonìt! Do kdy to ale vydr¾íme? Èím víc toho chceme stihnout, tím ménì toho stihneme.
Vìnujeme velmi èasu vìcem, které si to nezaslou¾í. Neumíme se zastavit a uvìdomit si hodnotu vìcí. Nafotíme spoustu fotografií, ale u¾ si je ani neprohlídneme. Vypálíme je na CD a tím to konèí. Poèítaèe máme plné hudby, na kterou nemáme èas, máme mno¾ství televizních kanálù, které ani nestaèíme všechny sledovat. Místo zábavy stres!
Stále kontrolujeme mobil, jestli nám nìkdo nevolal, pøestáváme si vá¾it krásných vìcí, kvùli kterým se vyplatí ¾ít.
Mùj dìda má 87 rokù. V ¾ivotì nebyl v zahranièí, nemá mobil, poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu. A pøitom si myslí, jaký krásný ¾ivot pro¾il. S úsmìvem vzpomíná, tìší se z pìkného dne, z vùnì døeva, ze svých vnouèat. ®il tì¾ký ¾ivot, ale vá¾í si ho!
To my dnes neznáme. A tak máme infarkty, rakovinu, deprese. A mo¾ná by staèilo jen zpomalit! Tvrzení, ¾e se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik èasu vìnujeme nepodstatným vìcem. Zkusme vypnout mobily a poèítaèe a porozprávìt si.
Snad jsem si uvìdomil svùj rychlý ¾ivot vèas, abych zpomalil. Kamarád má chalupu v malé osadì obklopené horami, není tam signál, ¾ádná televize, obchod otevøený jen v úterý a ve ètvrtek a jedna hospoda 5x5m. Asi tam zabìhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteøí si vá¾í zbytku ¾ivota a zbyteènì nespìchají za smrtí, tak jako mnozí z nás!
*Pìkný den…a zpomalte…¾ijete jen jednou…a velmi krátce! *
Zprostøedkovala Eva Machová (emach); autor neznámý