Stává se to i v nejlepších rodinách

Váš příběh

Nad výzvou, přispět k otázkám mezigeneračních vztahů jsem si připomněl malý příběh, spíše doporučení, které se jich týká možná nepřímo, ale snad přijde vhod v krušných chvílích, které soužití generací nutně doprovázejí.

Určitě to znáte, v rodině z ničeho nic vznikne menší bouře, konflikt. Na obou stranách se vybavují a pilně přihazují další argumenty, atmosféra houstne. Jak z toho? Není to tak dávno, stalo se i u nás. Na straně jedné manželka a já, na straně druhé v ještě bojovnější náladě dcera a vnučka. Není důležité, z čeho konflikt vznikl, přísně vzato, byly to úplné nicotné pohnutky, ale pěkná atmosféra rodinné návštěvy byla najednou ta tam. 

V tom mne napadlo, jak z toho. „Podívejte se, miláčkové, ať děláte co děláte, lepší rodiče a prarodiče už sotva získáte! A pokud jde o nás, k lepším potomkům se už asi také nedopracujeme !"

Všichni se zasmáli a „nad našim nebem" se znovu vyjasnilo. Otevřel jsem sedmičku dobrého vínka a další témata všechny už jen potěšila

.

Tuto terapii rodinného konfliktu jsem si znovu vybavil jeden den ráno. Vstával jsem asi levou nohou (říká se také„vzhůru zadkem", případně méně uctivě), klouby ztuhlé, v lýtku pnutí, záda bolestivá...

Když mi manželka po sedm a dvacáté připomněla, že mám objednat chlapa, aby posekal zahradu, malinko jsem bouchl (musím přiznat, že jsem šest a dvacetkrát na to zapomněl). Žena není z těch, které takovou křivdu bez poznámek spolknou a reagovala stejně podrážděně. Výměna názorů mohla pokračovat, když jsem si náhle připomněl svůj nedávný léčebný prostředek.
„Promiň, podívej, lepšího, méně ubrblaného dědka už sotva kdy najdeš..."
Reagovala stejně: „A ty tolerantnější bábu!".
Zasmáli jsme se, objali a den pokračoval v pohodě.

Imrich Lenz