MALOVÁNÍ - Pojïte si hrát!
11. cvièení
Ilustrace - Velikonoèní povídání
Koneènì k nám dorazilo jaro a s ním ty nejkrásnìjší svátky v roce. A stejnì jako loni, tak i letos na vás èeká pùvabná velikonoèní pohádka.
Proè dìti o Velikonocích obdarovává zajíèek
Kdysi dávno, za devatero horami, devatero poli a ještì tøemi rybníky le¾elo Zajeèí království. Nebylo veliké, tvoøila ho jedna rozlehlá paseka. Ale ta paseka, to byl zajeèí ráj. Rostla na ní ta nejzelenìjší, nejš»avnatìjší a nejsladší tráva na svìtì. Paseka byla na severu a západì lemována hlubokým smrkovým lesem, avšak na okraji lesa rostlo pøesnì tolik mladých smrèkù, aby si ka¾dý zajeèí obyvatel mohl pod jejich vìtvemi vybudovat útulný pelíšek. Východní hranici království tvoøil potùèek, jeho¾ køiš»álovì èistá voda skákala a zurèela mezi dohladka omletými kameny. Na jihu království chránil zelenì natøený plaòkový plot. Øíkáte si, kde se tady vzal plot? Byl to plot, jím¾ konèila zahrada patøící k hájovnì. Obyvatelé bíle omítnuté hájovny s jasnì èervenou støechou a okny plnými muškátù nebyli pro zajeèí øíši vùbec nebezpeèní, ba právì naopak. Ale k tomu se dostaneme pozdìji.
V království spravedlivì vládl král Zub I. se svou ¾enou Tlapkou. Mìli pìt dìtí, ale ètyøi u¾ odrostly a vydaly se do svìta na zkušenou. A tak v rodném královském pelíšku zùstal s rodièi u¾ jen nejmladší princ Ouško. Byl ještì malý a nezkušený, a tak mu rodièe pøi ka¾dé pøíle¾itosti opakovali: „Ouško, musíš si hrát jen blízko našeho pelíšku, aby na tebe maminka poøád vidìla. A ne aby tì napadlo rozbìhnout se pøes paseku na druhou stranu! Mohl by tì zahlédnout dravý pták nebo dokonce liška a to by byl tvùj konec!“ Ouško pøikyvoval a sna¾il se zákazy neporušovat.
A¾ jednou! Tatínek se musel vydat za státnickými zále¾itostmi za hranice království, maminka, která byla trochu nachlazená, si odpoledne zdøímla a Ouško najednou zùstal volný jako pták. Chvíli bojoval se svým svìdomím, ale zelený plot na protìjší stranì paseky tolik vábil! Copak asi je za ním? Ouško rychle umlèel slabý hlásek špatného svìdomí slibem, ¾e se vrátí døív, ne¾ se maminka probudí, a u¾ uhánìl tam, kde probleskovaly za plotem bílé zdi hájovny.
Ouško byl malièký, a tak ho nezastavil ani hustý plot. Pøikrèil se, na plotì uvízl chomáè jeho chloupkù , ale u¾ byl v zahradì a hned si to metl k bílému domeèku. Avšak ouha! Najednou se mu do cesty postavilo strašné stvoøení. Mìlo také ko¾íšek, ale bílý s èernými skvrnami, dlouhé nohy a neménì dlouhý ocas. A jeho dlouhé uši vùbec nestály, ale plandaly po obou stranách hlavy. Ó hrùzo! Tohle stvoøení zaèalo Ouška oèichávat. Ouško u¾ na nic neèekal . Netušil, ¾e to stvoøení je štìnì, které si jen chtìlo hrát. Ouško vyrazil zpìt k plotu, ale co to? Zpátky se nemù¾e dostat, a» dìlá, co dìlá. Nebezpeèný tvor u¾ sice odbìhl, ale sluníèko pomalu mizelo za lesem a Ouškovi zaèalo být zima a ka¾dé zašustìní ho vydìsilo k smrti. Marnì si vyèítal, ¾e neposlechl rodièe. Tolik se mu stýskalo po mamince, ¾e se rozplakal, a plakal tak dlouho, a¾ pøikrèený pod rybízovým keøem usnul.
Ráno ho vzbudily hlasy. Opatrnì vykoukl a uvidìl chlapce a holèièku, jak si hrají s pestrou kulatou vìcí. Nevìdìl, ¾e se jí øíká míè. Najednou jim ta kulatá vìc upadla a kutálela se pøímo k Ouškovi. Ten se pøikrèil, ale nebylo mu to nic platné-chlapec, který se pro míè rozbìhl, u¾ zajíèka uvidìl. „Alenko,“ zavolal na sestøièku, „pojï se honem podívat, koho jsem našel!“ Holèièka chtìla Ouška pohladit, ale Pavlík (tak se chlapec jmenoval) jí pøipomnìl: „U¾ jsi zapomnìla, co nám tatínek øíkal? Kdy¾ najdeme opuštìné mládì, nesmíme se ho dotýkat, aby jeho maminka, kdy¾ se k nìmu vrátí, necítila lidský pach a neopustila ho!“ Alenka hned ucukla nata¾enou ruèkou, jako by se spálila. Oba zaèali pøemýšlet, jak Ouškovi pomoci. Ouško tiše èekal, cítil, ¾e mu dìti neublí¾í. Vtom si Pavlík povšiml chomáèe zajeèích chloupkù na spodku jedné plaòky. „Aha! Chudáèek! Nemohl se protáhnout zpátky!“ »ukl se do èela a rychle utíkal pro kleštì. Zruènì vytáhl høebík, plaòku poodsunul a pobídl Ouška: „Tak utíkej, chlupáèku!“ Ouško dìtem na znamení díkù zapanáèkoval a u¾ pelášil k domovu.
To bylo radosti, kdy¾ pøibìhl ¾ivý a zdravý! Rodièe, kteøí u¾ ho oplakávali, mu ani nevyhubovali. Však se dost vytrestal sám. Kdy¾ jim ale Ouško vyprávìl, kdo ho zachránil, rozhodli se všichni obyvatelé Zajeèí øíše, ¾e Pavlík i Alenka zaslou¾í odmìnu. Dva nejsilnìjší zajíci vyhryzali mezi plaòkami plotu otvor, kterým se menší zajíc protáhl, a od toho dne zaèaly dìti v zahradì objevovat drobné dárky-tu pestrou skoøápku ptaèího vajíèka, tu velkou voòavou šišku, tu krásnì vybarvené sojèí pírko. A pozdìji, kdy¾ zaèaly zrát lesní plody, nacházely dìti na lopuchovém listì hromádku jahod nebo malin èi krásný høíbek.
A proto¾e dìti Ouška zachránily na jaøe, zachoval se zvyk obdarovávat dìti v dobì svátkù jara , tedy o Velikonocích.
A kdo jiný by jim pestøe malovaná vajíèka a drobné dárky schovával v trávì ne¾ právì zajíèek!
Míla Nová
Ilustrace: práce kurzistù
Na další obrázky se mù¾ete podívat ZDE
Malování s vnouèaty
Jsme moc rádi, ¾e vás obrázky tìší a ¾e tìm co malují fandíte.
Malování s vnouèaty je jedním z nápadù jak propojíme svìt dospìlých se svìtem dìtí. Do kreslení obrázkù tedy mù¾ete vtáhnou i vaše vnouèátka. Není nic neobvyklého, ¾e si postesknete, "dnes jsem se k poèítaèi nedostala proto¾e ho obsadil vnouèek, který byl u mì na návštìvì". Je pravda, tì¾ko s tím nìco udìláte. Ale jisté øešení se zde nabízí. Øeknìte jim, aby pro vás namalovali obrázek. Je jedno na jaké téma. ®e by si s tím neporadili se vùbec nebojte, proto¾e ve školách jsou ji¾ ve výuce tak dobøí, ¾e kreslit ve Windows je pro dìti úplnou samozøejmostí.
A proè kreslit s vnouèaty?
Kdy¾ pominu to, ¾e se alespoò na chvíli nenápadnì odpoutají od krvavých her, plných útoèení a násilí, zahájíte dialog (tøeba se budou divit, co babièky umìjí). Právì dalším významným momentem je to, ¾e vùbec v poslední dobì vázne komunikace. A to obecnì, ne jen mezi generacemi. Mobilní telefony, poèítaèe atd... zkracují a zestruèòují komunikaci. Tak¾e ka¾dá malièkost, ka¾dý pokus tento trend trochu zjemnit stojí za to!
Pokud pro vás dìtièky nìco nakreslí tak se s obrázkem pochlubte a vlo¾te jej do Malování. Staèí k tomu jen napø. napsat: nakreslila vnuèka Pavlínka, vnuk Vojtíšek...
Pøes prázdniny bude vyhlášena soutì¾ a tam se s obrázky vašim prostøednictvím mohou také zapojit (ceny jako jsou kamerka pro Skype, sluchátka, optická myš, flash disky apod. se v¾dycky hodí).
A ještì jeden dobrý dùvod zmíním. Pokud pro vás obrázek nakreslí, sami si jej vlo¾te, proto¾e je vás hodnì, kteøí to neumíte nebo se toho bojíte a tímto si také vyzkoušíte další mo¾nosti stránek.
A kdo ví, tøeba z toho vašeho spoleèného malování vznikne i zajímavý pøíbìh (kde se také soutì¾í) - k tématu Mezigeneraèní vztahy - pøíspìvek na téma - Jak jsem uèil babièku malovat...
A pøíští téma Malování (16. dubna) bude opìt inspirující. O¾ivíme Bylináø a budeme v nìm spolu s vašimi ilustracemi pokraèovat.
Rekapitulace úkolù:
- Další ilustrace k velikonoèním svátkùm
- Pro zaèáteèníky - velikonoèní vajíèka podle lekce
- Kreslení s vnouèaty
- Jaro ve všech podobách
Ludmila Holubová