Baruška
Moje kamarádka Jarka, starší paní, má psa - vlastnì fenku Barušku. Na tom by nebylo nic zajímavého. Zajímavé však je, jak se ty dvì setkaly a co spolu pro¾ívají.
Kamarádka si vzala Barušku pøed nìkolika roky z útulku. Fenku našli ve znaènì zubo¾eném stavu. Zøejmì ji pùvodní majitel prostì vyhodil z auta. A proto¾e to bylo v západních Èechách, není vylouèeno, ¾e ten majitel ani nebyl Èech. Fenka toti¾ zpoèátku vùbec nereagovala na èeské pøíkazy. Jak u¾ jsem øíkala, fenka byla takový uzlíèek nervù a bolesti.
A snad proto, ¾e ani s kamarádkou se ¾ivot nemazlí, vybrala si právì ji. Dala jí jméno Baruška. Nejprve to s Baruškou nebylo vùbec snadné. Zøejmì mìla s lidmi ty nejhorší zkušenosti, a proto byla nedùvìøivá a nikoho si nepouštìla k tìlu, ani svou novou paní. Èastokrát po ruce, která ji chtìla pohladit nebo jí podávala nìjaký pamlsek, vystartovala.
Kamarádka s ní však mìla ú¾asnou trpìlivost, a tak i Baruška èasem pochopila, ¾e této paní se bát nemusí, a pøilnula k ní celým svým psím srdcem.
Svou paní bezmeznì miluje a nále¾itì ¾árlí, kdy¾ vìnuje svou pøízeò také nìkomu jinému. Kdy¾ se v domì objevil ještì jeden pes, fena vlèáka Adélka, jeho¾ si poøídila rodina kamarádèiny dcery, nastaly problémy. Barèa se ukázala jako suverénní vládkynì území a Adélku, která byla pomalu dvakrát tak velká jako Barèa, by snad se¾rala, kdyby do jejího království jen šlápla. Prostì obì feny se nesnesou, a tak mají oddìlené "byty", a kdy¾ jsou vypuštìny na zahradu, pak jen ve chvíli, kdy v ní soupeøka zaruèenì není.
Po celou dobu, co Jarka Barušku má, byla o jejím pùvodu pøesvìdèena, ¾e fenka je obyèejný "voøíšek". Jaké však bylo její pøekvapení, kdy¾ se nedávno náhodou zjistilo, ¾e Barèa se honosí èistou rasou. Entlebušský salašnický pes - pataø. Tak zní Barušèin plný titul. Je to rasa, kterou u nás pøíliš neznáme, zato hlavnì ve Švýcarsku jsou tito psi ve velké oblibì. A jak jeho název napovídá, je urèený k hlídání stáda. A tak, kdy¾ se Baruška èas od èasu "zblázní" a obíhá zahradu jako zbìsilá, není pøíèinou nìjaké "prudké hnutí mysli". To se jen v Barušce ozývá její genetická výbava.
Nedávno Baruška opìt dokázala svou neohro¾enost a oddanost blízkým lidem. To bylo tak. Kamarádèin dospìlý vnuk pracuje pro zoologickou zahradu. Pøi návratu ze slu¾ební cesty projí¾dìl kolem domu, kde jeho babièka bydlí. Zastavil se u ní a autem vjel do dvora. Byl to terénní vùz, v nìm¾ je zadní prostor upraven pro pøepravu zvíøat. V tuto chvíli byl ovšem prázdný. Sotva auto zastavilo, Baruška i Adélka vyrazily nadšenì vítat oblíbeného "páníèka". Jen¾e co to? Kousek pøed autem prudce zabrzdily, div jim zpod tlapek nelítaly jiskry. Urostlá Adélka se najednou témìø pøitiskla k zemi, pak stáhla ocas a bleskurychle zmizela v boudì. Baruška však zùstala. Jen se pøikrèila, chlupy na høbetì se jí zje¾ily a z hrdla se jí dralo temné vrèení. Vtom zaslechla, jak za ní vrzla branka. Jarka pøicházela pøivítat návštìvu. V tu chvíli se Baruška bleskurychle otoèila, pøiøítila se k ní a hlasitì štìkajíc skákala na ni, div ji neporazila. Nedbala na ¾ádné okøikování, štìkala, zoufale pobíhala od babièky k vnukovi a zpìt a sna¾ila se jim zabránit, aby se pøiblí¾ili k autu. Po chvíli pochopili Barušèin neklid. Ona z auta cítila pach nìjaké šelmy, kterou v autì pøevá¾eli, a rozhodla se svoje milé za ka¾dou cenu ochránit pøed nebezpeèím. Ještì dlouho se nemohla uklidnit a na "nebezpeèné" auto zavile vrèela.
A pøi té pøíle¾itosti si kamarádka vzpomnìla na jiný pøíbìh. Bylo to v dobì, kdy èekala dítì. Byla ji¾ v osmém mìsíci tìhotenství, kdy¾ se s man¾elem vydali na pøedstavení do cirkusu. Sedìli hned u okraje mané¾e, do ní¾ se najednou tryskem vøítil kùò. Nìco ho poplašilo a v tu chvíli byl neovladatelný. A co víc - vzepjal se na zadní a pøedními kopyty míøil pøímo na Jarku. Ta se zaèala ohlí¾et po man¾elovi hledajíc u nìho záchranu. Jen¾e mu¾ nikde! Krèil se za Jarèinými zády hledaje tam úkryt! Naštìstí všechno dopadlo dobøe.
"Takový chlap jako hora a schová se! A Baruška, sotva tøicetikilová, by mne bránila pøed jakoukoliv pøesilou," povzdechla si Jarka na závìr svého vyprávìní.
Míla Nová