Furt ve støehu
Obecnì se tvrdí, ¾e mu¾i mají vìtší smysl pro humor ne¾ ¾eny. Zvláštì pak, je-li to humor
na úkor tìch druhých. Existují sice i výjimky, kdy jedinci doká¾í udìlat legraci i sami ze sebe, ale troufám si øíct, ¾e tìch je jako šafránu…
Ruku na srdce, ¾e se nejvíce pobavíme „cizím neštìstím“?
Mám v oblibì herce Mirka Donutila, zvláštì jeho vyprávìní z herecké bran¾e, kdy všichni musí být „furt ve støehu“ !
Pøátelé, toto úsloví platívalo a je tomu tak dodnes, i u nás doma!
Posuïte sami.
Pøedesílám, ¾e jsem nikdy nesportovala. Aby náš ¾ivot nebyl fádní, pøišel mùj mu¾ jednoho dne na geniální myšlenku, jak mì donutit k vrcholovému sportovnímu výkonu.
Kdy¾ jsem toti¾ veèer vlezla do vany, uvelebila se, popadl mùj mu¾ lahvièku genciánové tinktury a pár kapek vlil do vody, která se zaèala v m¾iku barvit do fialova… Pøi pøedstavì, ¾e je ze mì fialový ufon, jsem z vany vystøelila, takovou rychlostí, ¾e by se za ni nemusel stydìt ani vrcholový sportovec.
Je to u¾ dávno, ale myslím si, ¾e tento atletický výkon má mùj povedený mu¾íèek ještì dnes pøed oèima!
Jiným jeho kouskem bylo nemilé pøekvápko v práci…
Jak u¾ to bývá, dostala jsem v práci odmìnu a kolegové trvali na tom, ¾e se musím „pochlapit“ a pøinést nìjakou kapalnou dobrùtku – nejlépe vodku, dá se pít s d¾usem a to se v práci hodí…
Nejsem ¾áden „srab“ , pití jsem zakoupila s tím, ¾e je druhý den pøinesu do práce. I stalo se!
Blí¾il se závìr smìny a osazenstvo u¾ bylo celé netrpìlivé, jestli je „poèastuju“.
Láhev jsem dala kolegovi, a» ji otevøe a všem nalije. Otevøel a nalil. Ti nejhorlivìjší obrátili sklenici do sebe… a vyprskli !
„ Tfuj ! Díky, vodu jsme u¾ pili !!!“
Chvíli jsem se na nì zmatenì dívala… a pak mi to zaèalo docházet !
Furt ve støehu!
– Proè ten mùj, tolik ochotný man¾ílek se ještì pøiptával, jestli jsem si láhev nezapomnìla
vzít…
Uvìdomila jsem si, ¾e jsem nebyla odpoledne delší dobu doma a man¾el toho vyu¾il! Zkrátka, koupil ještì jednu vodku a do té mé nalil obyèejnou vodu, umnì ji uzavøel a èekal! Za tu námahu to pøeci stálo!
Kolegy jsem po chvilce uklidnila s tím, ¾e zítra se u¾ urèitì doèkají!
POMSTA! - Jak se pomstít?!
Jednoduše! Pøišla jsem domù a pøedstírala, ¾e vše probìhlo v poøádku… To byl trest!
Nebylo se z èeho radovat! Ochomejtal se okolo mì, sledoval a já - NIC!
BYLO TO K VZTEKU – jeho vzteku !
A¾ veèer jsem pravou láhev objevila (nenápadnì jsem ji poøád hledala) a pøíští den si pak s kolegy pøi»ukla na zdraví a také – na kulišárny, které jen vy, mu¾i umíte!
A vìøte, nevìøte, srdeènì jsme se všemu zasmáli a mému mu¾i bylo odpuštìno – kým? – No pøece mu¾i!!!
A proto – furt ve støehu !
Ze ¾ivota
Èlovìk pro¾ije
pár pátkù
a na krku má
Šedesátku !
Èerstvá dùchodkynì
jsem lepá,
roky nevidìt –
musela bych být
slepá !
Navzdory letùm
chci být IN –
do marketu rychle
zamíøím…
Jen¾e, ouha !
Tady konèí moje
touha…
Obleèky
jak na panenky –
to snad nosí ti,
co mají plenky !
Do toho já
nevlezu !
Radši domù
zalezu !
Po chvíli však
hlavu zvedám –
hloupá jsem !
Co tu hledám?
Já jdu prostì
pryè!
Na tr¾nici
za pár šupù
koupím si já
obleèek,
spokojená jistì
budu –
nemusím nic
obreèet !
U¾ je vidím !
Trho-šatky -
poslední to módy
hit !
Okouzlena,
postoj vratký –
tyhle musím
mít !
U¾ to vidím,
jak se nosím -
dùchodkynì
stepilá –
promiòte mi,
lidé zlatí,
asi jsem se
zbláznila…!
Libuše Minolová