Vši a móda

(zážitky mého vnuka – zpracováno jeho viděním situace…)

Ahoj! Chci se vám představit. Jmenuji se Ondra, je mi 12 let a mám dědu, který pracuje na jedné ze šachet OKD, ale prý se nemá říkat, na které. Můj děda je zásadový. Nesnáší u kluků náušnice, řetízky, obarvené vlasy a tak. Však už dva takové kluky, co měli náušnice z práce vrátil, aby si tu parádu sundali. Říkal, že i z bezpečnostních důvodů to na pracoviště nepatří.

A teď vám povím o svém trápení. U nás ve třídě jsou VŠI !
Ať dělám, co dělám, mám je taky !
Mamka nakoupila jakési svinstvo, umyla mi tím hlavu, chvilku klid a za pár dní zase! Opakovala to a ono nic, těch potvor se né a né zbavit.

Jsem moderní kluk, tak jsem sedl k počítači a hledal VŠI ! Páni! Víte, co jsem se dověděl?
Že vši měli lidi už hodně dávno v Egyptě, dneska je mají děti po celém světě, ale, víte, že v roce 2002 se konal v Austrálii Mezinárodní kongres o vších ? A Česká republika tam byla taky pozvána, jenže jsme neměli na takové blbosti peníze, tak tam nikdo nejel…
Já bych tam teda jel, pro mě to blbost není!

A tak jsem chodil i zavšivený.

Mamka propadla zoufalství, když jednou v práci jí po halence lezla - veš! A to mamka pracuje ve známém médiu! To se pak děly věci! Všecko se pralo, stříkalo, zkrátka, u nás doma byla přímo chemická válka!
A bylo rozhodnuto! Děda, ne děda, nakrátko mě ostříhala a podle rady odbornic - kadeřnic mi odbarvila vlasy, že jsem zářil jak sluníčko!
Představte si, od té doby nemám jedinou veš!

A děda? Když mě uviděl, zalapal po vzduchu, ale pak si to nechal vysvětlit. Nakonec byl rád, že ty všiska ode mne nedostal taky… Jsem takový, jak to mamka říkala…. extravagantní a vši se mi vyhýbají, prý jim ta chemie smrdí a děda taky ze svých zásad ustoupil, musí prý jít, proti své vůli, s módou….

Tak ahoj a zdař Bůh! Říká se to tak, né?

Ondra, vnuk Libuše Minolové