Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Libìna,
zítra Saskie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pravidelnì v sobotu…

 

Ano, ale k té sobotì se teprve musíme dostat. Ka¾dý týden toti¾ zaèíná pondìlkem. V pondìlí se táta ráno sebral a šel do práce. Bylo to asi kolem osmé a pøedtím jsme posnídali, celá rodina pospolu. Vùbec se nepamatuji na ¾ádný nervózní spìch a shon. Pravdìpodobnì byl tento ranní rituál tak zabìhnutý, ¾e nebylo potøeba nìco organizovat. Bydleli jsme ve dvou místnostech a tak ani úklid nedal moc práce. Máma uklízela na MNV a tam byla práce jen odpoledne. Celé dopoledne se tedy vaøilo a odpoèívalo. V poledne pøišel táta z práce na obìd a zase nepamatuji nìjaký shon. V pohodì jsme se naobìdvali a táta zase odešel do práce. Já se motal kde se dalo, po dvorku bylo poøád co kutit a nebo se šlo za kamarády, kteøí také ještì nechodili do školy. Tak utíkal celý týden a ke zmìnì došlo a¾ kdy¾ jsem zaèal chodit do školy. Pak jsem se také zúèastòoval rituálu obìda a odchodu po obìdì na další vyuèování.

 

Na konci týdne byla nedìle. Ráno se vstávalo o chvilku pozdìji a celé dopoledne bylo jaksi vykolejené. Táta si mì a bráchu vzal na dvorek a tam se konali jakési èinnosti, ke kterým nebyl v týdnu jiný èas. Pamatuji si jak se stavìla nová králíkárna, nebo posada pro husu. Brácha s tátou øezali a pøibíjeli prkna na kostru èehosi a já jim podával høebíky a nebo dìlal jiné dùle¾ité práce. Po obìdì a chvilce odpoèinku, pøi kterém se za naší pomoci umylo nádobí, setøela podlaha a vyrazilo se na procházku. Ka¾dý ze starších se pamatuje na to, s jakou ochotou se tìchto procházek zúèastòoval. Obléknout sváteèní šaty (aby nás nikdo nepomluvil) a v nich setrvat a¾ do pozdního odpoledne. To bylo pro hochy v jistém vìku tou nejmilejší zábavou.

 

Nìjak se mi ale ztratila ta sobota z písnièky. Nebojte se, v¾dy» jsem o ní ji¾ psal. Sobota nebyl ¾ádný zvláštní den. Jediné co na ní bylo jiné ne¾ celý týden bylo, ¾e táta domù pøinesl peníze. Ano, nemluvím o jedné sobotì, ale o ka¾dé. On toti¾ tenkrát mìl pan podnikatel (ne¾ mu tu dílnu sebrali) jednu sílu, která psala obchodní dopisy, pøijímala úèty, vaøila panu šéfovi kávu a mezi telefonáty ještì staèila udìlat výplaty pro onìch deset zamìstnancù. Chudinka vykoøis»ovaná. Já jí pamatuji. Kdy¾ jsem chodil obèas za tátou do dílny, v¾dy mì s úsmìvem pøivítala a popøála mi hezký den. Já tam chodil rád. Táta byl kartáèník a tak jsem se nauèil z toho øemesla dost na to, abych si sám vyrobil kartáè na šaty a boty. Krásnì to tam vonìlo.

 

Proè se tedy v té písnièce o sobotì zpívá?
To se musím posunout trochu dál v èase. Dnes se tomu øíká puberta. Tenkrát to slovo snad nikdo neznal a proto nás oslovovali starší lidé „vy holoto nevycválaná“. Abychom se mohli nìjak vycválat, muselo se nìco v našem ¾ivotì zmìnit. Za prvé, bylo potøeba aby nám nìkdo zakázal stanování. Za druhé bylo potøeba, aby se v sobotu mohlo konèit s jakoukoliv èinností døíve ne¾ veèer a za tøetí, bylo potøeba mít dost odvahy, urvat se z domácího øádu. Ta tøetí podmínka byla pro mì podøadná. Rodièe vìdìli, ¾e jen samostatný kluk se mù¾e protlouct ¾ivotem lépe nì¾ nìjaký maminèin mazánek. Ta druhá byla trochu problematická, ale ti páni z plánování poslechli aspoò èást trampské modlitby a uzákonili šestihodinovou pracovní dobu v sobotu. Hurá, v šest dvacet na vlak a honem do Stvoøidel.
„Zabalíme robotu…..“

 

Stalo se. Do báglu se zabalilo kus ¾vance a uhánìlo se k hitláku. (poèítaè se semnou hádá, ¾e tam má byt „y“) Hitlák, byl dopravní prostøedek, bez nìho¾ si nedovedu pøedstavit odjezd do posázavské prérie a ztracených kaòonù, ve kterých se z nás nevycválaných stávali chlapi s ocelovými svaly a tvrdými pohledy. Byl to vagón, ve kterém se topilo. Kdysi. Proto také jeho název. Kdy¾ ale panu „dráhovi“ došli originál hitláky z dob Rakouské monarchie, pøenesl se tento název na ostatní vagony s døevìnými lavicemi, do kterých se nastupovalo ze zadu a nebo pøedu. Na tìchto plošinách se dalo sedìt a mlátit do kytar. Jediný, kdo mohl protestovat, byla zvìø podél posázavské trati, ale ta s námi mìla soucit. Pan „dráha“ byl v¾dy ohleduplný a zhození pod kola nám v¾dy jen sliboval.

 

„Pøíroda je s námi spjatá…..“
Ve Stvoøidlech u¾ byla partièka klukù z druhé strany tratì, kterým pøijel vlak døív. Stavba stanu poèká. Týden jsme se nevidìli a tak je o èem povídat. Naladit kytary, naladit okolo sedící a zaèít, co se za ten týden dalo nauèit. Hele, tenhle akord u¾ znáš? Jó ale já ho maèkám takhle. Takové a jiné podobné výkøiky se nesly nad øekou. Ještì, ¾e ta øeka tam dìlá taková rámus, ¾e nás nebylo slyšet a¾ do vsi. Nastal pozdní veèer, ale nemusel to být ani máj a na nás pøišla døímota. Kdo nechtìl stavìt stan, kdy¾ bylo vidìt? Teï se plachty, které tu zapomnìl Hitler, rùznì poskládají a snad nezaène pršet. Nad ránem stejnì budeme klepat kosu, a» je postavené áèko nebo jehlan, nebo cosi. Ráno se ka¾dý zapøísahá, ¾e pøíští týden se postaví nejdøíve poøádný stan. Nemusím vysvìtlovat, jak to probíhalo pøíštì.

 

„My se nebojíme ani Kinkonga…..“
Bodej» by né. Ka¾dý poøádný tramp, je vyškolen ve více ménì úèinné obranì proti Mastòákùm a Astrachánùm. Ji¾ neblahé pamìti pan Kubát vydal paragraf o trempinku, který pod slibem vyhnání z pøírody omezoval trempování. Bez oddacího listu, nelez do pøírody. To vše pod heslem „Hubte trampy, serou v lese“
Soudruzi ale šli ještì dál. Do pøírody patøí kromì zvìøe, jen pan, pardon, soudruh pøedseda nìèeho, aby si mohl vystøelit na jelena. Ta cháska neurvalá by nám mohla kazit výstøel a nedej Booo¾e (pokud jsi) by nám tu zavádìla zápaïácké manýry. A tak kolem øeky chodili pøíslušníci a kdy¾ narazili na stan, mìli obrovskou radost, ¾e zase mohou nìkoho doprovodit na dráhu a poslat jinam. Jednou jsme takhle protrempovali Sázavu od Èervan a¾ skoro domù za tøi dny. Tam nás ledeèští esenbáci nechali v klidu do konce týdne. V¾dy» vìdìli, ¾e kdy¾ nejsme ve mìstì, bude chvilku klid a mohou se vìnovat odhalování špiónù a jiných vlastizrádcù.

 

„My jsme klucí voèkovaní satanem…..“
Ano zastali jsme toho dost. Vyspali jsme se kdekoliv, tøeba i pod tím kaštanem a stali se z nás chlapi. Nauèili jsme se, ¾e kdy¾ smícháš nìkolik konzerv do jednoho kotlíku, vznikne jídlo, za jaké se v Alkronu platí zlatem (bohu¾el si nikdo nepamatoval, co se to tam vlastnì dalo) pak jsme také pøišli na to, ¾e si s kamarádem mù¾eme dát pár facek a pøesto budeme dál kamarádi a ¾e keci o pubertì si vymysleli dospìlí, aby se mohli nad mladými vytahovat. V¾dy» je to jen závist, ¾e já u¾ nic takového nesvedu. (Pokud to není pro kriminál.)

 

Na závìr bych se mìl omluvit tìm kdo¾ tuto prùvodní písnièku neznají. Byla to taková hymna naší party a hlavnì naší doby, kdy se dalo s menšími problémy toulat krajinou. Dnes se v oficiálním kempu mù¾ete zaposlouchat do posledních hitù rádoby umìleckých hudebních skupin a proto¾e ji¾ nejsou celty po Hitlerovi, tak na místo klepání kosy si mù¾ete zacpávat uši.
Jó pokrok se nedá zastavit!
Proto - toulání zdar!


Mirek Herout

 

 

 

 

Další èlánky autora:
Sen
Dobro
Cyklista
Proè
Po øece
Špionománie
Kouzlo krajiny
Zvìdavost
Kuøivody
Slamìný vdovec - 1
Slamìný vdovec - 2
Tuláci a Vysoèina
Haf haf
Já pes - 1
Já pes - 2
Já pes - 3
Krize
Písnièky


Komentáøe
Poslední komentáø: 12.02.2009  06:35
 Datum
Jméno
Téma
 12.02.  06:35 Bobo :-)))
 11.02.  16:25 Vesuvanka díky :-))) a dotaz
 11.02.  14:41 ZdeòkaT.
 11.02.  13:25 kvìta pro tuláky
 11.02.  11:14 Mirek tulák podìkování
 11.02.  10:54 jisuch53
 11.02.  10:49 Kopøiva. Vzpomínka