Dávat nìkomu otázku co je to dobro se mù¾e zdát pošetilé. Jsou tací, kteøí pod tímto slovem mají jasnou pøedstavu o tom co dobro je. Jasnì, ¾e se jedná o jejich dobro.
Zkusíme teï napsat dobro tøeba takhle: „DOBRO“. Najednou se z toho obyèejného slova stane nìco docela jiného. Ji¾ nepùjde o mùj prospìch a nebo prospìch jiných, ale o hudební nástroj. Tøeba.
Kytaru zná ka¾dý. Kdybych se zeptal co je to kytara, asi bych dostal jednoznaènou odpovìï. Nìkteøí by vytáhli starší vtípky, jako ¾e to má ¾enské tvary a dr¾í se u krku a tak dále, a¾ po odborný výklad o stavbì tohoto nástroje. Kdy¾ se zaène mluvit o jeho variantách vìtšina dotázaných si vybaví havajskou kytaru. Tím bych asi tak skonèil s úvahami o tomto druhu hudebního nástroje. Vra»me se ke slùvku „dobro“.
Dobro je hudební nástroj. Muzikální ètenáøi mi zajisté prominou ten obsáhlý zaèátek. Já jsem se znalostmi o nìm byl asi stejnì jako vìtšina z vás.
Jako kluk jsem fandil kovbojùm a jejich ¾ivot v pøírodì byl pro mì jak o ostatnì pro spoustu dalších klukù, romantikou, kterou jsme se sna¾ili dohnat. To bylo v padesátých letech a vlastnit kytaru, byl krùèek k uskuteènìní aspoò èást tohoto snu. Dnes si nejsem jist, jestli to byl jediný motiv. Holky na kytaru koukaly jako vosy na bonbon. No, ale nebudu si kazit iluze o svém charakteru. Samozøejmì, ¾e nosit kytaru pøes rameno je pìkné, ale co kdy¾ si sednete v parku na lavièku. Kytara jako doplnìk garderoby je dost nepraktická vìc. Pøeká¾í ve sbli¾ování s opaèným pohlavím stejnì jako dívèina maminka. Jediné zdùvodnìní proè tuhle vìc s sebou tahám je, ¾e na to taky zahraji. Jen¾e, v té dobì ka¾dý kdo hrál na kytaru, byl obdivovatel západní a tedy úpadkové ideologie. Kdy¾ se o nìm ještì vìdìlo, ¾e chodí na vandry pod stan, ten tì¾ko shání nìkoho, kdo ho nauèí hrát. U¾ si nepamatuji, kde jsem pøišel k návodu „ na kytaru bez not“. To bylo terno. Proè se uèit noty, kdy¾ to jde i bez nich. Jak zahrát dvìstì písnièek na tøi akordy, to byl základ našeho sna¾ení. Lhal bych, kdybych tvrdil ¾e jsem v tom byl sám. Jeden z kamarádù pøišel s tím, ¾e jsou nìjaké barové akordy a v tìch se dá hrát ještì lépe. Co bych vám povídal. Nakonec se prsty nauèily dr¾et krk nejen kytary, ale i jinak a¾ jsem se o¾enil a nìjaké zdokonalování ve høe se dálo pouze sporadicky.
Pomalu se zase vrátím k dobru. Po dlouhém èase jsem se dostal do blízkosti èlovìka, který umí na kytaru hrát tak, ¾e jsem se zastydìl, ¾e jsem takové døevo. Zachraòoval jsem se písnièkami z dob svého vandrování po Sázavì, ale poøád se mi zdálo, ¾e bych se mìl trochu uèit. Ale ouha, prstíky na levaèce u¾ tolik nechtìly poslouchat a tak jsem si vzpomnìl na své pokusy s havajkou. Nebylo toho moc ale nìjaké pøedstavy byly. Levaèka dr¾í ¾elízko a pravá brnká po strunách. Písnièky od Kuèerovcù znám a tak se podíváme po nìèem co mi pomù¾e s tím nástrojem. V podstatì se jedná o prkno se strunami a snímaèem. To prùmìrný technik zvládne. Staèí nìjaká uèebnice na havajku a jde se na to.
V Turnovì jsme náhodou šli kolem prodejny s hudebními nástroji a já povídám své ¾enì, „kouknu se jestli tam nemají nìco o havajkách“. Zatím co jsme èekali a¾ prodavaè obslou¾í zákazníka, koukám, ¾e tam stojí kytara se strunami vysoko nad krkem a kovovým bubínkem místo díry. Cena byla pro pokusy o nìjakou akci vyšší, ne¾ bych si pøedstavoval. A vùbec. Kdy¾ jsem pøišel na øadu, dotaz na havajku se sklouzl na nedostatek ¾ádaného, ale je tam v jednom sešitì pøídavek o dobru. U¾ jsme tam. Na obalu byl ten nástroj z kouta a jakási steel kytara. Ta vypadala na ¾ádanou havajku, ale „Dobro“ bylo v obchodì. Dodávám, ¾e to bylo dva dny pøed vánocemi. Zøejmì jsem koukal na to „Dobro“ jako hladovej na pùllitr piva, proto¾e ¾ena usoudila, ¾e jestli se nemá splnit její pøedpovìï, ¾e se po prvním lednu zcvoknu, proto¾e mi zaèíná do¾ivotní dovolená bude ten výdaj pøimìøený rodinnému klidu. Vzpomnìl jsem si na písnièku ve které Honza Vyèítal tvrdil, ¾e táta na své staré dobro hrál. A tak mám doma, kromì dobré ¾eny i dobré Dobro a na nìm se pokouším vyluzovat mòoukavé zvuky. A¾ se to nauèím, tak vám tøeba i nìco zahraju. Tak to je D o b r o, které je mému srdci milé. To poèáteèní dobro samozøejmì taky.