Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Taioviny
Tai a 5.pád
Postupem èasu jsem odhalovala, ¾e Tai nemá zvládnuté vzory skloòování podstatných jmen, a proto se jeho projevy vìtšinou nesou v duchu „kráva tráva pásti se“. Poprvé pøišla kosa na kámen, kdy¾ mìl v „testíku“ Tai vyskloòovat podstatná jména „noc“ a „práce“. Zkroušenì mi pøinesl pøíslušný test k nahlédnutí. Skvìl se tam v¾dy 1. a 2.pád a pak u¾ jen bezútìšné prázdno… V dùsledku toho neradostného pohledu, jsem zapøemýšlela a vzpomnìla si,¾e v mých „nadnormativních zásobách“ je také jedna Struèná mluvnice èeská, nebo» jsem si koupila novìjší vydání. A tak jsem ji Taiovi vìnovala. Hned zaèal listovat,a kdy¾ zjistil, ¾e tam má všechno,co potøeboval, pohromadì, neskrýval své nadšení. Nicménì sotva jsme jak¾ tak¾ zkrotili noc i práci, pøišla další pohroma –duálové tvary èástí tìla. A tak v Taiovì podání „dìti mrkaly oèièká“,“konì hrabali nohámi“ a obèas nastra¾ili i „ucha“… Ještì horší to bylo, kdy¾ mìl k inkriminovaným podstatným jménùm pøidat i jméno pøídavné. Ale pak jsme pøišli na zlepšovák! Kdy¾ u¾ Tai zaèal správnì „mrkat oèima“, „poslouchat ušima“ a „dupat nohama“, øekla jsem mu, ¾e pøídavné jméno se musí s koncovkou svého podstatného jména rýmovat. Taie pochopitelnì rozesmálo,¾e se slova budou rýmovat, a rozveselenì mi sdìlil, ¾e on rýmuje poøád,ale zapomíná „kapeèník“! (Mimochodem-proto také dostal ode mne k narozeninám krabici papírových kapesníkù,kterou si u nás nechává, a hned po pøíchodu se o ni hlásí…) Zkrátka- rýmování pomohlo a Tai si je zapamatoval.
K další „havárii“ došlo, kdy¾ mìl Tai dávat do 5. pádu podstatná jména zakonèená v 1.pádì na –ce a –ec. V tomhle chybují i mnozí rodilí mluvèí, a tak se není èemu divit,¾e to Tai stále pletl. Kdy¾ u¾ jsem byla bezradná, jak mu pøiblí¾it, ¾e pana prùvodce musí oslovit „pane prùvodce“, zatímco pana poslance „pane poslanèe“, sáhla jsem po „t쾚ím kalibru“. „Tai,“ øíkám mu, „kdy¾ se s kluky hádáte a oni ti øíkají,¾e jsi blbec, jak na tebe volají?“ Taiovi zasvítily oèi,¾e má legálnì povoleno pou¾ít ne právì slovníkový výraz, a zahlaholil:“ Blbšééé pšecé!“ Pak se na chvilièku zarazil, bylo vidìt, jak mu to v hlavièce „šrotuje“, a vypálil: „ Tak to taký pitomšééé, proto¾e se to musí rýmovat!“
Pamìtníci, vzpomínejte!