Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jednoho pøíbìhu se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…
Tai
Je všeobecnì známo, ¾e v ka¾dé trochu vìtší èeské èi moravské obci dnes najdeme vietnamského obchodníka. Ani v našem mìsteèku tomu není jinak. Usadily se tady ètyøi vietnamské rodiny. Ta první rodina-tehdy vlastnì man¾elský pár- se u nás zabydlela u¾ nìkdy v polovinì 90. let minulého století. Zaèínali v malém stánku na místním tr¾išti, prodávali venku za ka¾dého poèasí, a kdy¾ byly v zimì ty nejkrutìjší mrazy, zahøívali se pøituleni k sobì jako dva naèepýøení vrabèáci. Ona byla tehdy velmi mladá, snad nìco málo pøes dvacet, v¾dy úslu¾ná a usmìvavá. On vypadal o dost rokù starší, tváøil se vìtšinou vá¾nì a do diskusí se zákazníky se moc nepletl. Spíš se staral o to, aby nevázl pøísun zbo¾í.
Asi po ètyøech letech se uvolnila hned za tr¾nicí, na ní¾ prodávali naši Vietnamci, prostorná prodejna. Nezaváhali a koneènì mìli støechu nad hlavou. Rozšíøili sortiment, zaèalo se jim vést lépe, ale zákazníkù si vá¾ili stále stejnì, a i kdy¾ se mezitím v mìsteèku objevila konkurence, jejich obchod nikdy nezeje prázdnotou.Právì naopak – milý úsmìv, velká ochota a pøi vìtším nákupu i drobný „to dárek“ doká¾í u zákazníkù divy.
Za rok poté, co naši Vietnamci získali støechu nad hlavou, zaèala se „naše“ Vietnamka kulatit a pak na nìjaký ten týden zmizela ze scény. Ne však nadlouho. A kdy¾ se vrátila, rozrostlo se zaøízení prodejny o dìtský koèárek, v nìm¾ se rozkošnický protahoval rozkošný okatý a a¾ neuvìøitelnì hodný Vietnámek. A tak ne¾ se našla paní, která se o malièkého Nama zaèala starat v dobì, kdy jeho maminka byla v obchodì, mìla prodejna o jednu atrakci víc. Zákaznice se témìø do jedné rozplývaly nad roztomilým plaváèkem.
Ale narozením Nama vietnamská pøekvapení neskonèila. Kdy¾ mìl Nam asi 4 roky, objevil se najednou v prodejnì asi desetiletý chlapec se starším pánem - Vietnamcem, který-aè byl v civilu- dr¾ením tìla a vybraným chováním dával najevo, ¾e prošel kvalitní dùstojnickou školou. Ten desetiletý chlapec byl Namùv starší bratr, který zùstal ve Vietnamu, kdy¾ rodièe odletìli do Evropy za prací. Vychovávali ho babièka a dìdeèek a ten také chlapce teï pøivezl za rodièi.
Chlapec se jmenuje Tai, dnes je tady u¾ 3 roky, a proto¾e se teï dostal na osmileté gymnázium, chodí ke mnì, aby se zdokonalil v èeštinì. Je to kluk, jak má být - bystrý, zvídavý a ¾ivý, a tak s ním za¾ívám ka¾dou chvíli nìjakou pøíhodu. Však uvidíte!
Helma a klíèek V rámci urychlení pøesunu se Tai rozhodl, ¾e k nám bude jezdit na kole, aèkoli cesta pìšky by mu trvala sotva 10 minut. A proto¾e je èlovìk zodpovìdný- a hlavnì poslouchá své rodièe, nasazuje si i na tuto cestu cyklistickou helmu. Helma je pìkná, s modrou metalízou, a Tai je na ni patøiènì hrdý. Nenechává ji ani u nás v pøedsíni, helma musí v¾dy bìhem hodiny trùnit vedle nìho.
Kdy¾ hodina skonèí, dodr¾uje Tai svùj pravidelný rituál. Nejprve si dotazem ovìøí, jestli si dobøe zapamatoval, kdy má pøijít pøíštì, pak schová sešit, Pravidla èeského pravopisu a propisku do batù¾ku a pak dojde na helmu. Zálibnì si ji prohlédne, setøe z ní neviditelné smítko, obøadnì si ji nasadí na hlavu a utáhne upevòovací øemínek. Pak vykroèí do pøedsínì obout si boty.
Tady ovšem musím pøedeslat, ¾e naše paneláková pøedsíò je jako dlaò a navíc velmi úzká, tak¾e kdy¾ se Tai pøedkloní, aby se obul, opírá se pozadím o dveøe do koupelny a hlava se opírá o dveøe tzv. úklidové skøínì. A právì v tomto okam¾iku v¾dy došlo k havárii. Jak se Tai rychle shýbal, v¾dy nabral hlavou klíèek, který trèel ze dveøí úklidové skøínì, a¾ to zadunìlo. Hlava však u¾ byla obrnìná helmou, tak¾e se Taiovi nic nestalo.Kdy¾ se mu to pøihodilo poprvé, ponechal situaci bez komentáøe. Kdy¾ ale stejnì havaroval i pøi pøíští hodinì, narovnal se a povídá mi se zadostiuèinìním: „Tak teï u¾ aspoò vím, proè ta helmá nosím!“
Pamìtníci, vzpomínejte!