Den po dni
malovalo léto
obrazy krajiny
a¾ pøišel den
kdy namíchalo
barvy naposled.... ( psáno 22 . záøí 2005)
Obraz toho dne byl od rána sluneèný, z bezoblaèného modrého nebe vyzaøovala pohoda. Sedím ve vlaku a ji¾ mám na dohled støedohorské kopce v slabém namodralém oparu. Barvy sklizených a místy ji¾ zoraných polí mají nejrùznìjší odstíny hnìdé - od svìtlého okru pøes hnìdou a¾ mírnì naèervenalou po tmavou èernozem. Místy ještì stojí kukuøice. Lovosická
kolonie havranù se slétla na poli poblí¾ Lukavce.
Naše cesta z Lovosic vede na Bøezinu, kterou jsme navštívili naposledy v èervnu. Tehdy kvetly kaštany v aleji u silnice i na hrázi rybníka, všude se ozýval radostný zpìv ptákù a kuòkání ¾ab, louka hýøila barvami kvìtù. Zahlédli jsme tehdy vzácného èápa èerného.
Dnešní pohled na kaštany byl smutnìjší, okraje listù jsou hnìdavé, zøejmì napadené klínìnkou. U cesty ještì kvete osamìlý a opozdilý svìtle fialový chrastavec a modrý zvonek kopøivolistý. Pohlédneme na Milešovku, která se odsud nezdá tak vysoká - Bøezina je pøibli¾nì 600 m nad moøem.
Vnímáme klid a atmosféru babího léta. Sluníèko je ní¾ nad obzorem a høeje velice pøíjemnì. Posadíme se na hrázi, kde je èásteènì posekaná tráva, jen orobince zùstaly. Na slunci se zaleskne vlákno pavuèiny spojující dvì vzdálenìjší stébla. Vùnì vody. Rybník zvolna zarùstá
nejrùznìjšími rostlinami. Kamení pod vodou porostlé øasami, obèas se mihne drobná rybièka. Po hladinì èile pobíhají vodomìrky.
Nejvíce nás zaujali mistøi-letci, kterými jsou vá¾ky. Poletovalo jich tu dokonce nìkolik druhù, Nìkteré menší - pìknì zbarvené - hnìdoèervené, modravé a èervené. Èervená mi usedla na rukáv fialové mikiny. Máme mo¾nost si ji podrobnìji prohlédnout. Prùhledná køídla s tmavou kresbou èar pøipomínajících cesty na turistické mapì a èernými skvrnami na konci
pøedních køídel.
A pøiletí vìtší vá¾ka - šídlo královské (Anax imperator), které upoutá naši pozornost.... podobnost tvaru tìla tohoto šídla s tvarem helikoptéry není vùbec náhodná, je mi jasné, kde konstruktéøi tohoto stroje našli inspiraci.
Naše šídlo si poèíná vskutku imperátorsky, Chvílemi divoce létá nebo postává ve vzduchu, kdy¾ poletuje kolem nás, máme dojem, ¾e si zvìdavé prohlí¾í nové vetøelce, kteøí se tu usadili, ale po chvíli zjiš»ujeme, ¾e cílem letu není jenom zvìdavost a lov (vá¾ky loví za letu),, ale také zøejmì obrana svého teritoria - prohání a odhání ostatní drobnìjší
vá¾ky, kterých je tu nìkolik. Zajímavá podívaná. Sedíme tu nejménì dvì hodiny.
Nad lesem se objeví kánì. Chvíli jen tak krou¾í a pak odlétá západním smìrem, kde zahlédneme další kánì. Obì nám pak zmizí z dohledu. Protìjší bøeh rybníka s vrbami, olšemi a loukou a vzpomínka na èápa èerného, který u¾ jistì pøeletìl Støedozemní moøe...
Sna¾íme se zaposlouchat do ptaèího zpìvu, ale ptáci zarputile mlèí, jen tu a tam se z lesa ozve nesmìlé pípnutí, podle nìho¾ pìvce nepoznám.
Objevují se i motýli. Baboèka kopøivová usedla na kmen kaštanu - jak pìknì se její výrazné zbarvení vyjímá na šedavé kùøe stromu. Další baboèka letí nad námi a objeví se i nìkolik bìláskù. Sna¾í se ještì vyu¾ít posledních sluneèných a teplých dnù. I kobylka luèní se vyhøívá na kameni.
Pøejdeme hráz a obejdeme rybník. Zaujaly nás drobné ¾luté kvìty pryskyøníku. Bahnitý bøeh u lesa láká divoèáky, kteøí tu po sobì zanechávají stopy. Pøicházíme k louce, kde je pøerostlá tráva a mnohé zaschlé dávno odkvetlé rostliny. Vítr u¾ vìtšinou rozhodil ochmýøená semínka pcháèù. Ještì kvete tmavì èervenì krvavec toten - rostlina dost typická pro vlhèí louky. Prohlí¾íme si zblízka malebné vrby s pokroucenými vìtvemi, olše a bøízy. Zbarvení listù tìchto stromù zatím nenapovídá o konci léta. Vracíme se do kaštanové aleje, kde naše "miniputování" konèí.
Slunce se schyluje k západu, nad rybníkem i loukou, které jsou ji¾ ve stínu, se zvolna snáší chlad. Léto domalovalo svùj poslední obraz a pøedává své štìtce a barvy podzimu.