Málem bychom pøehlédli úzkou cestièku, spíše stezku zvìøe, která odboèuje vpravo do listnatého lesa a stoupá do vrchu. Napøed pozvolnì, ale pak strmìji. Pøivádí nás k malé louèce, s vysokou trávou tøtinou køovištní, kde kvete chrpa èekánek, hadinec, hvozdík kartouzek a bìlozáøka vìtvitá. Potìšíme se tou krásou, máme tu i èásteèný rozhled do kraje. Cestièka nás pøivádí ke "kamenné svatyni" - obrovským èedièovým balvanùm, které obdivujeme. Jsou pìknì vyhøáté sluncem a doslova hýøí barvami rùzných lišejníkù - støíbøitì zelených, ¾lutavých, rezavých a je tu také ten èerný, s ním¾ jsme se setkali pøed týdnem na znìlcích Hrušovského vrchu. Vystupujeme mezi kameny a dostáváme se do pásma hustì rostoucích keøù, ponejvíce šípkù a trnek, také tu roste kalina tušalaj s plstnatými listy. Cestièka je tu uzouèká, tak akorát pro jednoho èlovìka. Poslední strmé stoupání a jsme na vrcholu s triangulaèním bodem. Viktória! Tu cestu jsem zvládla!
Rozhlí¾íme se do kraje. Pìkný je pohled na Jezerku a vrchol Koš»álova se zøíceninou, Sutomský vrch, Boreè, Lipskou horu, Lhotu, Milešovský Kloc a Ostrý. Milešovka se nám stále schovává. Místo, na nìm¾ se nacházíme, je ú¾asné. Malá náhorní plošina s kvetoucími hvozdíky, bìlozáøkami, chrpou èekánkem, hlaváèem bledo¾lutým. Roste zde bílý èistec pøímý, bodlák máèka ladní, rozchodník velký a zaujme nás intenzivní vùnì mateøídoušky.
Sluníèko ¾hne, a to mají motýli rádi. Nejvíc je tu okáèù bojínkových, mihne se modrásek a tentokrát k nám zavítá i perla Èeského støedohoøí, otakárek fenyklový. Jeho tøepotavý a rychlý let je fascinující. Na pár vteøin usedne, ale zas letí a vrací se, poletuje sem tam jakoby nìco hledal a po chvíli nachází - odnìkud pøilétne druhý otakárek a teï poletují spolu a kolem sebe, rychle mìní smìry, stoupají, dotýkají se a zase se rozletí a znovu... A ji¾ se objeví další dvojice otakárkù. Zdá se, ¾e jsme svìdky jejich druhých svatebních letù. Nesmím zapomenout ani na vèely a èmeláky, kterých je tu také hodnì, zejména èmelákù skalních, jsou èerní a mají výraznì oran¾ový zadeèek.
Sedíme tu tiše a s nábo¾nou úctou k naší milované krajinì a vùbec k pøírodì, která j rozdává radost a pocity štìstí - je rájem na Zemi.
Jana Haasová