Po¾ehnané, horké léto a s ním i doba dovolených jsou nenávratnì za námi. Nabízím nìkolik malých støípkù vzpomínek na drobné zá¾itky, které provázely rodinu mojí vnuèky pøi cestování na nádherný španìlský ostrov Mallorku.
Vysnìná a peèlivì pøipravovaná dovolená se koneènì pøiblí¾ila. Horeèné pøípravy vrcholily. Starosti, co všechno vzít s sebou, aby se na nic nezapomnìlo, dìti pochopitelnì nijak nevzrušovaly. Zatím co máma zmatenì pobíhala a neustále pøenášela zavazadla z jednoho konce na druhý, ètyøletý Marek v tom mìl jasno od samého zaèátku. Nejdùle¾itìjší je pøece cesta letadlem, kšiltovka s nášivkou fotbalisty a zajíc. Vìènì ušmudlaný plyšový zajíc s notnì vytahanýma ušima, za které byl nemilosrdnì vláèen u¾ celé tøi roky, Markùv nerozluèný pøítel, se kterým byl spjat neviditelným, ale pevným poutem. Prostì bez zajíce ani rána. Zajíc musí letìt, proto¾e nikdy v ¾ivotì nevidìl letadlo.
Šestiletá Deniska byla nad vìcí. To by ji tedy vùbec nenapadlo, tahat se s hloupým vypelichaným zajícem, kdy¾ pøece pùjde po prázdninách do školy. To je dobré tak akorát pro prcky, jako je brácha. Ve své nadøazenosti byla dokonale spokojená s novým plátìným klobouèkem a sluneèními brýlemi.
Cestu autobusem na ruzyòské letištì si Denisa krátila mlsáním oplatkù a èokolády, kterou vydatnì zapíjela „pitíèkem“ z krabièky se slámkou.Výsledek mlsání se dostavil krátce pøed Ruzyní. Máma zpozorovala, ¾e to zaèíná být hodnì zlé. Ve snaze zachránit vzniklou situaci ji nenapadlo nic lepšího, ne¾ bleskovì popadnout z Markovy hlavy kšiltovku, ve které právì vèas, zmizel páchnoucí obsah Denèina ¾aludku.
Ve zdìšeném Markovi by se v tom okam¾iku krve nedoøezal. Jeho kšiltovka s fotbalistou!
Následoval zoufalý pláè a výèitky mámì, proè si Denèa neblinkala do svého blbého klobouèku bez fotbalisty. Tragickou událost øešili rodièe slibem, ¾e mu na Mallorce koupí o moc lepší kšiltovku, navíc s brankáøem, který je ještì dùle¾itìjší ne¾ fotbalista. Potupená a zneuctìná kšiltovka putovala do odpadkového koše pøed letištní halou.
V letadle se ji¾ uklidnìný Marek, který se jak¾ tak¾ pøenesl pøes køivdu spáchanou na nìm a jeho kšiltovce, uvelebil k okénku vedle mámy, po její¾ levici sedìl cizí pán. Táta s pobledlou Denisou sedìli na sedadlech za nimi.
Marek, který se ani v tak vypjaté situaci nepøestal starat o svého zajíce, opøel svého nerozluèného kamaráda o okénko letadla, pøitiskl mu uši na sklo v pøesvìdèení, ¾e takto vypadá vypelichaný zajíc zajícovatìji a dùstojnìji. Po této úpravì prohlásil rezolutnì: „Zajíc se chce dívat!“
Zajíc, pøes kterého nebylo nic vidìt, se dlouhou dobu rozvaloval v oknì a svým jediným korálkovým okem pozoroval oblaka pod sebou. Kdy¾ si máma povšimla, ¾e vedle sedící pasa¾ér natahuje krk, aby prùzorem mezi ušima zajíce zahlédl alespoò kousek svìta, upozornila Marka: „Mareèku, ale pøes tvého zajíce není nic vidìt!“ Pohled na pøemýšlivý Markùv výraz mámì naznaèil, ¾e její kluèina je hodný a poslušný chlapec, kterému není tøeba øíkat nìco dvakrát. Byla spokojená sama se sebou, pyšná na své výchovné metody.
Marek svému ušákovi dopøál ještì krátký pohled na bílou peøinu oblakù, sundal ho z okénka a smutnì prohlásil: „Zajíc se u¾ nechce dívat“ - a stáhl roletu.
Všechny pro¾ité poèáteèní dìtské útrapy byly zapomenuty a nahrazeny nádherným pobytem na Mallorce. Pøedstavení v delfináriu s okouzlujícími delfíny, cvièení barevní papoušci, legraèní lachtani, koupání a dovádìní v bazénu, èvachtání v moøi , výlety, to všechno byly pro dìti i rodièe krásné a nezapomenutelné zá¾itky. Dokonce i Markùv zajíc vypadal spokojenì.