Umím si pøedstavit, co vše se honí v hlavì nìkterým ètenáøùm a ètenáøkám, a tak mi na stará kolena nezbývá, ne¾ splnit oèekávání mnohých a vìnovat se i tomuto tématu. Speciálnì o uèitelích autoškol kolují všeliké fámy a nutno pøiznat, ¾e ne v¾dy jsou pouhou fantazií. Podobné fámy kolují i o lékaøích a sestøièkách, šéfech a jejich sekretáøkách, a i ty mívají reálný základ. V autoškolách to je, vlastnì bývalo, o souèasnosti nemám znalosti, stejné. Ne ka¾dý šéf obtì¾uje svou sekretáøku, ne ka¾dý lékaø honí sestøièky, ne ka¾dý uèitel svádí své ¾ákynì. Pravda je, ¾e tak jako spoleèná pohotovostní noèní slu¾ba vytváøí prostøedí a pøíle¾itost, tak i v autoškole uzavøený intimní prostor vozu skýtá mo¾nost sblí¾ení, nemluvì o spoleènì pøekonaných hrozbách provozu. Musí se ovšem sejít dva lidé, kteøí jsou si vzájemnì sympatiètí, mají k naskytnuté pøíle¾itosti podobný vztah a jsou ochotni podstoupit vznikající rizika. Býval jsem normální mu¾ský, který pøíle¾itosti nijak nevyhledával, ale kdy¾ se naskytla, a stálo to za to, nevzdoroval jsem. Za tìch bezmála 20 let by to vydalo, øeèeno s Jiøím Krampolem, ne zrovna na prvomájovou manifestaci, ale na slušnou frontièku na maso. Všechno má však své meze, a tak vám povím, jak mi je ¾ivot pøipomnìl.
To za mnou tehdy pøišel dobrý známý a pøimlouval se za vyškolení man¾elky svého kamaráda. Zrovna jsem sestavoval kurs, a tak jsem onu mladou paní ochotnì zaøadil a jen jsem se smál pøipomínce, abych se k ní choval slušnì a nesvádìl ji. Zpoèátku byl náš vztah naprosto korektní, nebyla nijak nešikovná. Na jízdy chodila pravidelnì, mìla s maminkou domluveno, ¾e jí bude jedno pùldne v týdnu hlídat dìti a ona bude mít volno na autoškolu, na nákupy a osobní vìci. Náhoda tomu chtìla, ¾e po nìkolika týdnech jízd byla toho dne poslední ¾ákyní a nechal jsem se odvézt domù.
„Nepozvete mì na kafe?“ zeptala se pøed barákem a já nemìl nejmenší dùvod øíci ne. Líbila se mnì. Konverzace se dostala na rodinné pomìry, dovìdìl jsem se, ¾e je man¾el taxikáøem, ¾e celé noci nebývá doma, ¾e si nemá s kým popovídat, a ¾e u¾ ji péèe o jídlo a dìtské zadeèky pøestává bavit. Ode mne se dovìdìla, ¾e jsem rozvedený, ale ¾e mám stálou pøítelkyni. Rozhovor se stával dùvìrnìjší a dùvìrnìjší, vylévala si své srdce osamìlé maminky a vše skonèilo tak, jak ani jinak nemohlo.
Ukázalo se, ¾e je vášnivou ¾enou, ochotnou udìlat vše pro vzájemné dosa¾ení nejvyšší rozkoše. Není divu, ¾e jsme se dohodli na pokraèování po pøíští jízdì za týden, na ni¾ jsme se oba tìšili.“Jsem tvou sexuální otrokyní“, šeptala mi do ouška, kdy¾ jsme se napøíštì rozcházeli.
Pak to pøišlo. V autoškole mì èekala naléhavá výzva, abych jí zatelefonoval. Zaèalo mi trochu mrazit v zádech, kdy¾ jsem zvedal telefon.
„Stala se hrozná vìc,“ zaèala. „Asi jsem naka¾ená kapavkou. Ty jsi v poøádku?“ ptala se nedoèkavì.“Jestli ano, tak se hned dej vyšetøit, a» nikoho nenakazíš.“
Obestøely mì mrákoty a hned jsem zaèal uva¾ovat, zda jsem se od poslední návštìvy s nìkým nemiloval, zda jsem dokonce nemohl nakazit svou nastávající. Pak nastoupil zdravý rozum a já se vypravil do Lékaøské knihovny, abych vyhledal informace o této nemoci. Zjistil jsem, ¾e se dá snadno léèit antibiotiky a ulehèenì jsem vydechl. Ještì tý¾ den jsem uèil jednu zdravotní sestøièku, kterou jsem poprosil, zda by mi pøíslušná antibiotika nedodala, ¾e nemám èas strávit pùl dne kvùli angínì na støedisku. Zajeli jsme do nemocnice a u¾ za pár hodin po alarmující informaci jsem polykal antibiotikum.
Druhý den se má milovaná ¾aèka opìt ozvala, tentokrát provinile a témìø v slzách. „Pøedstav si, ¾e mì man¾el obvinil, ¾e má tu kapavku ode mne. Spustil na mne zhurta a já se pøiznala, ¾e jsme se spolu milovali.“
Mrákoty mne obestøely, ka¾dý den jsem oèekával, kdy se objeví ramenatý taxikáø, aby se se mnou vypoøádal.
Nestalo se tak. Pøi jízdì další týden jsem se dovìdìl, ¾e ani má milovnice kapavku nedostala, vše byl jen trik nevìrného taxikáøe, který musel s barvou ven a potøeboval se pøed man¾elkou z nevìry vyvinit a srovnat man¾elské skóre. Naše zálety však skonèily, ale jak vidíte, zùstaly navìky zapsány v mé pamìti.
Mohu své ètenáøe a ètenáøky ujistit, ¾e jsem po této lekci nadlouho sekal dobrotu…
ty mívají reálný základ. V autoškolách to je, vlastnì bývalo, o souèasnosti nemám znalosti, stejné. Ne ka¾dý šéf obtì¾uje svou sekretáøku, ne ka¾dý lékaø honí sestøièky, ne ka¾dý uèitel svádí své ¾ákynì. Pravda je, ¾e tak jako spoleèná pohotovostní noèní slu¾ba vytváøí prostøedí a pøíle¾itost, tak i v autoškole uzavøený intimní prostor vozu skýtá mo¾nost sblí¾ení, nemluvì o spoleènì pøekonaných hrozbách provozu. Musí se ovšem sejít dva lidé, kteøí jsou si vzájemnì sympatiètí, mají k naskytnuté pøíle¾itosti podobný vztah a jsou ochotni podstoupit vznikající rizika. Býval jsem normální mu¾ský, který pøíle¾itosti nijak nevyhledával, ale kdy¾ se naskytla, a stálo to za to, nevzdoroval jsem. Za tìch bezmála 20 let by to vydalo, øeèeno s Jiøím Krampolem, ne zrovna na prvomájovou manifestaci, ale na slušnou frontièku na maso. Všechno má však své meze, a tak vám povím, jak mi je ¾ivot pøipomnìl.