Mùj strýc René a jeho pejsek Pun»a
Èasopis PUN«A (PUN«OVY PØÍHODY) vycházel v letech 1935-1942 (v letech 1940-42 vycházely soubì¾nì PUN«OVY PØÍHODY). Od roku 1936 vycházel èasopis PUN«A jako mìsíèník.
Olga Bezdìková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLÙ (1.DÍL) – strana 91-92: „To, co pro dìti znamená ÆTYØLÍSTEK, to pro jejich prababièky znamenal èasopis PUN«A. Kresleným hrdinou, po kterém byl pojmenovaný, byl bílý kulatý psík, který chodil po dvou a ¾il ve svém specifickém svìtì, zarámovaném do blízkosti dìtí. Poprvé se objevil na stránkách dìtské pøílohy èasopisu LIST PANÍ A DÍVEK (Rodina, nakladatelská a.s.) kreslený René Klapaèem (1934).
Blanka Svaèinová, která PUN«U doprovázela verši, o kreslíøi pozdìji napsala: Pøed více ne¾ padesáti lety ¾il v Praze na Starém Mìstì malíø René Klapaè. Strávil nìkolik let ve Francii, kde se pokoušel vniknout do tajù kresleného filmu. Uèarovalo mu umìní Walta Disneye. Chtìl se také pokusit o¾ivit kreslené postavièky, které by byly blízké našim dìtem. Z Paøí¾e si pøivezl malého bílého chundelatého pejska, pinèe, kterému dal jméno Pun»a. Pun»a byl veselé, hravé štìnì a jeho pán èasto se zalíbením pozoroval jeho skotaèení. A proto¾e nemìl fotografický aparát ani filmovou kameru, zaèal Pun»u kreslit. Jen¾e kreslený film u nás nebyl ještì na svìtì, a tak se dostal Pun»a na stránky èasopisu…
LIST NAŠICH DÌTÍ, jak se pøíloha jmenovala, zaujímal skuteènì jeden list a PUN«OVY PØÍHODY pokrývaly dvanácti obrázky pùl stránky. Zpoèátku byly obrázky doplnìny textem, pozdìji veršem z pera M.Voøíškové. Struèné výsti¾né názvy starších PUN«OVÝCH PØÍHOD bývaly pozdìji zveršované a vystihovaly pointu pøíbìhu.
Èlánek ve „Starých dìtských èasopisech“ mne inspiroval zalovit v mých vzpomínkách na mého strýce Reného Klapaèe z èasù mého mládí. V jednom z pavlaèových domù na Starém mìstì v Melantrichovì ulici èíslo patnáct bydlela má teta, která byla sestrou mé babièky a matkou mého strýce Reného Klapaèe. Mìla dvì dìti a její man¾el byl pánský krejèí. Obì dìti pøed druhou svìtovou válkou ¾ily ve Francii, kde René jako mladý mu¾ se sna¾il proniknout do tajù kresleného filmu. Kdy¾ se vrátil do Prahy, tak se stal duchovním otcem kresleného Punti, který získal dìtská srdce a stal se ¾ádaným a velmi populárním. K jeho kresbám ho inspiroval jeho pejsek, kterého si pøivezl z Francie.
Výtvarník René pak nìkdy tìsnì po konci války v roce 1948 emigroval do USA. Se strýèkem jsem se sešel jenom dvakrát, kdy¾ po letech pøiletìl z Ameriky za svou maminkou. Pak u¾ jsem se s ním nikdy nevidìl. Teta zemøela a on u¾ nemìl proè do Prahy jezdit. Je škoda a já do dneska lituji, ¾e jsem tenkrát o nìm více nepátral - no zkrátka byl jsem tenkrát ještì nezkušený mladíèek a nepova¾oval jsem to pro mne za zajímavé. René mìl pøekrásnou sestru, jak se jmenovala u¾ nevím, jen si pamatuji její foto - byla to krásná ¾ena - hrála v nìkolika ve filmech a zùstala do konce ¾ivota ve Francii.
Ještì za ¾ivota tety Klapaèové jsem poznal její nejlepší kamarádku jistou paní Stejskalovou, která mne po smrti tety "adoptovala" a stala se tak mojí tetou. Ta moje nová teta mìla dva syny a ti po pøevratu v roce 1948 uletìli jako piloti na Západ a to mne tenkrát jako mladého a zarytého antikomunistu fascinovalo. Oba byli s Reném Klapaèem velcí pøátelé a to obì ¾eny po útìkù jejich synù spojovalo.
Rád jsem se stal paní Stejskalové jejím "adoptivním synovcem". Jak ten úlet provedli, u¾ pøesnì nevím. Co si ale dobøe pamatuji, byla šikana senohrabských pøíslušníkù Veøejné bezpeènosti, kdy¾ jsem s mými kamarády co víkend jezdil na její chatu. Teta byla toti¾, pro útìk svých synù stále ostøe sledována a dokonce ob¾alována, ¾e ve své chatì poslouchá na krystalku Londýn a Svobodnou Evropu. I pøes komunistickoui demagogii v tìch èasech bì¾nou, nebyla odsouzena. Nebylo mo¾né jí dokázat co na té kristalce vlastnì poslouchá. Na svou obhajobu uvedla, ¾e pøed spaním poslouchá pouze Veèerníèky, které má tak ráda.
