Èeská pøísloví
Kdo by neznal krásná èeská pøísloví, která nám zanechali naši pøedkové, a která nás provázejí od školky. Je jich snad nespoèet a jedno je lepší ne¾ druhé. V tomto èláneèku bych si chtìl na tuto starou lidovou tvoøivost tak trochu s nadhledem posvítit.
Provìøování vìrohodnosti èeských pøísloví zaènìme známým - „Pravda vítìzí“, které u¾ Jan Masaryk doplnil velmi výsti¾nì – „ale dá to fušku“! Zde mi to nedá a musím zmínit i novìjší Havlovu inovaci – „Pravda a láska zvítìzí nad l¾í a nenávistí.“ Vzpomínáte, jak nám toto heslo pøed lety zalahodilo? Dnes u¾ je slýcháváme vìtšinou pouze s výsmìšným èi dokonce pejorativním pøízvukem a témìø se zdá, ¾e je to stejnì nemorální a nechutné, jako mluvit o provaze v domì obìšence! Ale na morálku a politiku ještì dojde. Nyní si však pøipomeòme nìkolik pøísloví, která je tøeba tak nìjak doplnit. „Ranní ptáèe dál doskáèe“, ale navíc také – „víc se¾ere a døív chcípne!“ Nebo dále – „Ryba smrdí od hlavy“, ale - „u èlovìka je tomu naopak.“ „Na ka¾dého nìkdy dojde“ - „ale nìkdy to trvá tak dlouho, ¾e se toho jeden nedo¾ije!“ Rèení - „Kdo se smìje naposled, ten se smìje nejlépe“, je tøeba také doplnit o - „ale také bohu¾el vìtšinou u¾ jen krátce!“ Podívejme se i na známá rèení o lásce: „Láska kvete v ka¾dém vìku“ – „ale rychleji odkvétá v mládí“, nebo – „Láska prochází ¾aludkem“ – „ale dùle¾ité jsou i jiné orgány!“ Velmi nedokonalých a èasto velmi zavádìjících je dle mého názoru bohu¾el znaèná èást našich jinak krásných pøísloví. Tøeba – „Peníze kazí lidi“ – zde ani nevíme, kterým smìrem tato vìta platí! „Nebo - Za blbost se platí“ – co¾ je velké zjednodušení a je to naprosto zavádìjící, proto¾e všichni víme, ¾e se pøece platí za všechno! A naši milí pøedkové na tom bohu¾el nebyli zøejmì nejlépe ani s matematikou! Jinak by nemohli propagovat rèení, ¾e je - „Èistota pùl zdraví“ a také - „Veselá mysl pùl zdraví“. Kdyby to platilo, staèilo by mýdlo a bavièi, a rázem bychom mìli po starostech o své zdraví a nemusela se konat reforma zdravotnictví! Nebo - jak je mo¾né, ¾e tvrdili – „Nula zùstane nulou na ka¾dém místì!“ Je pøece nebetyèný rozdíl na kterém postu v èísle ta nula stojí a zkuste mít na úètu za jednièkou tøi nuly, anebo nul šest, a jistì poznáte ten rozdíl!
Abych ale naše pøedky jen nehanìl, musím je také alespoò trochu pochválit. Stále jistì platí, ¾e - „®ádný strom neroste do nebe“, dále - „Za dobrotu na ¾ebrotu“, - „Zlodìj volá – chy»te zlodìje“, co¾ je u nás nyní velmi aktuální. Jen nepatrné potí¾e mám se rèením - „Èas jsou peníze“, a kupodivu zejména u našich politikù platí, ¾e – „Mluví, co mu slina na jazyk pøinese“, jako by ani vìta nebyla pronesená myšlenka, vznikající v mozku! Kdy¾ jsem jen letmo probìhl pár internetových stránek, sám jsem se podivil, kolik moudrostí naši pøedkové do svých poøekadel a rèení vlo¾ili. To mne ovšem vyburcovalo k další snaze, podívat se této lidové tvoøivosti na zoubek, tak¾e musím pokraèovat.
„Ráno moudøejší veèera“ mù¾e být pouze v pøípadì, ¾e se nejedná o kalné ráno opilcovo, - „Protivy se pøitahují“ nejen ve fyzice, ale dle èinnosti našich souèasných potentátù se zdá, ¾e i v politice! Pøísloví, která padnou našim politikùm jako nìco na hrnec, a kterými by se mìli øídit, ale neøídí, je celá øada. Mìli by vìdìt, ¾e - „Ka¾dý chvilku tahá pilku“, - „Kdo s èím zachází, tím také schází“ a zejména, ¾e - „Komu není shùry dáno, v apatyce nekoupí!“ Naši politici by také mìli hledat „pravdu nejen ve vínì“, ale i mezi lidmi, mìli by si èastìji „sypat popel na hlavu“ a ménì pou¾ívat rèení - „Ruka ruku myje!“ Dále je tøeba se zastavit u zajímavého pøísloví - „Kdo rychle dává, dvakrát dává.“ Zde je jasné, ¾e znaèná èást našich obèanù by jistì dala pøednost rozdávání pomalejšímu, ale zato èastìjšímu, nejlépe dennodennímu! O -„Máslu na hlavì“ ví u nás snad ka¾dý, zejména pak o tom na hlavì druhých. Pøíslovím - „Nemaluj èerta na zeï“ by se mìli øídit, ale opìt bohu¾el neøídí, èetní sprejeøi. Naopak velmi se v našich krajích uchytilo heslo - „Nic netrvá vìènì, ani láska k jedné sleènì,“ a to zejména ta èást o sleènì, která se rozšíøila i o man¾elky. Podstatnì se také rozšíøil okruh pùsobení rèení - „Bez penìz do hospody nelez“ a také - „Líná huba – holé neštìstí.“ „Z bláta do lou¾e“ a - „Z deštì pod okap“ se dostal jistì ka¾dý, ale naopak kde kdo z nás má výhrady k - „Lehce nabyl – lehce pozbyl“, proto¾e èasto platí pouze ta jeho druhá èást. U rèení - „Komu se nelení, tomu se zelení“ si dovolím lehce zaveršovat a dodat, ¾e – z toho se radují zejména jeleni.
Dávno zøejmì neplatí, ¾e - „Slovo dìlá mu¾e“, ale dle mého názoru se bohu¾el stále více prosazuje, ¾e - „Šaty dìlají èlovìka“, pøesto¾e je tomu právì naopak. Èlovìk pøece dìlá šaty a ¾ádné sebedra¾ší šaty z lotra poøádného a poctivého èlovìka neudìlají! Leckdo, zejména milenci, budou mít jistì výhrady k tomu, ¾e - „V nejlepším je tøeba pøestat“, i kdy¾ vìtšinou pøijmou, ¾e - „Opatrnost je matka (nejen) moudrosti.“ Bez uvozovek pak mohu uvést, ¾e chytrost sice nejsou ¾ádné èáry a ve dvou se to lépe táhne, ale bo¾í mlýny bohu¾el melou stále pomaleji a dokonce i nejistì! Støepy u¾ dávno nepøinášejí štìstí a práce kvapná u¾ není málo platná, ale èasto se cenní témìø více, ne¾ práce poøádná. Také l¾ím se stále více prodlu¾ují nohy a kam to vede, to vidíme všude kolem. Bøehy nyní mele spíše voda divoká ne¾ tichá a – opìt bohu¾el se udr¾uje platnost rèení – „Vyrá¾í klín klínem.“ Zde musíme vdìèni, ¾e se naštìstí nejedná o klíny ¾enské... Velké oèi nemá u¾ jen strach, ale doslova kdekdo a leckde, a hole na bití psa se stávají nedostatkovým zbo¾ím. Také panenky sedávající v koutì u¾ dávno nejsou v módì a marnì bychom je hledali ve dne i s lucernou. Takto bych mohl negativnì pokraèovat do aleluja, ale mìl bych samozøejmì zakonèit probírku našich krásných lidových poøekadel pozitivnì, i kdy¾ to dá asi poøádnou práci! Tak¾e nakonec snùška toho nejpozitivnìjšího, co jsem v našich lidových poøekadlech objevil.
Proto¾e odvá¾nému štìstí pøece jen nìkdy pøeje, mìly by dobré hospodyòky poøádnì trénovat, aby hravì pro pírko plot pøeskoèily. Vezmìme rozum do hrsti, opravdu bychom nemìli stahovat kalhoty, kdy¾ brod je ještì daleko, a kdy¾ je teï u¾ mnohem více mostù. Dále bychom mìli vìøit, ¾e dobrá rada stále platí nad zlato, a ¾e v nouzi poznáš pøítele. Uznávejme, ¾e - „Chybovati je lidské“ a - „Chybami se èlovìk uèí“, ale nevymlouvejme na to! Nekopejme jámy, abychom do nich sami nespadli, vìzme, ¾e - „Není na svìtì èlovìk ten, aby se zalíbil lidem všem“ a moudøejší nech» ustupují, ale od jen „odcamca»“ „pocamca»“! Zcela urèitì se uème nejen v mládí, ale neustále, abychom to na stará kolena našli a zcela urèitì se øiïme rèením - „Neèiò druhému co nemáš rád sám!“ Zde je ale opravdu tøeba v nejlepším pøestat, a tak mi dovolte zakonèit jedním velmi známým a jedním témìø neznámým pøíslovím: „Pýcha pøedchází pád“ a „Ozdobuj se vìdomostmi a ne obleèením!“