Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miriam,
zítra Libìna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Povídala jsem si s hrdinou seriálu První republika…


Jak hledám osobnosti, s nimi¾ vedu své rozhovory? Je to rùzné… Nìkdy jsou to zajímaví lidé z mého okolí, jindy je zahlédnu na
nìjakém plakátku, nebo mì nìkdo upozorní. A já ¾havím telefon, abych se zeptala redakce, jestli mùj nápad pøijme, jestli ètenáøe ten který èlovìk zaujme. Pak se k nìmu sna¾ím nìjak dostat- získat na nìj kontakt. Nìkdy je to slo¾ité, témìø detektivní pátrání- zapojuji rodinu, známé, pøátele mých známých, kamarády kamarádù man¾elových spolupracovníkù. Jindy je to úplnì jednoduché- najdu si spojení na internetu. Pak volám a øíkám si: pošle mì do háje, nepošle mì do háje… Je to pro mì doteï velké pøekvapení, ale vìtšinou mì do háje nepošlou. Obèas i „pøihrají“ svého kamaráda. Pøiznám se- ohromnì mì to baví. O mých pøípravách na rùzná setkání bych mohla vyprávìt v samostatném èlánku – mo¾ná nìkdy…


Dnes ale o Janu Vlasákovi. Narodil se skoro nadohled školy, ve které uèím, všichni rodáci ho tu znají. Èas od èasu pøijede na besedu s diváky, se ètenáøi v knihovnì… A právì té pøíle¾itosti jsem vyu¾ila, a po pøedchozí dohodì na jednu z takový
ch besed zamíøila. Pan Vlasák pøijel z Prahy o chvilku døíve, abych mu stihla polo¾it své zvìdavé otázky. Náš rozhovor vyšel v lednu letošního roku v èasopise Doba seniorù.

 

 

Herec Jan Vlasák:
Inspiraci hledáme ka¾dý ve svém dìtství… a to mé bylo velmi krásné.


Narodil se v mìsteèku Vrdy-Dolní Buèice u Èáslavi, a dodnes øíká, ¾e se cítí být spíš venkovanem. ®e si ten svùj kousek venkova vzal s sebou do Prahy. V únoru loòského roku oslavil 70. narozeniny, ale do dùchodu se rozhodnì nechystá. Naopak. Práce – hlavnì té filmové a televizní – má v poslední dobì tolik, ¾e musel z èasových dùvodù odejít ze svého divadelního anga¾má a vystupuje tam u¾ jen jako host v nìkolika inscenacích.

 

 

Pane Vlasáku, ve kterém divadle vás mù¾eme vidìt?
V souèasné dobì u¾ jen v Divadle ABC, kde hraji krále Leara a také v inscenaci Dobøe rozehraná partie. Za svùj profesní ¾ivot jsem tìch divadelních šaten prošel opravdu hodnì. Nìkde se mi líbilo víc, nìkde ménì, ale jsem vdìèný za všechny zkušenosti, a» u¾ kladné èi záporné. Z ka¾dé jsem si nìco odnesl. Hrál jsem v Uherském Hradišti, kde jsem zaèínal, poté v Ostravì, kde jsem se potkal s Janem Kaèerem. Kdybych mìl jmenovat „svého“ re¾iséra, byl by to právì on. Má divadelní cesta mì zavedla i do Brna a do Prahy, kde jsem postupnì hrál v nìkolika divadlech.


Jak jste se s Janem Kaèerem sešli?
Já jsem do Ostravy pøišel z Uherského Hradištì, on se tam vrátil zpátky z Prahy, odkud byl na poèátku sedmdesátých let vyhozen z Èinoherního klubu, jedné z našich nejúspìšnìjších divadelních scén. Byl to opravdu dobrý re¾isér s hereckými zkušenostmi – laskavý, inteligentní èlovìk, vedl herce citlivì, nenásilnì, jeho styl mi vyhovoval. Obsadil mì do výrazných rolí v mnoha dramatech. Pod jeho vedením jsem hrál Cyrana, hrál jsem v inscenaci Rváè, Sen noci svatojánské. Spolu jsme pøišli do pra¾ského Divadla E. F. Buriana, pozdìji do Realistického divadla. Tam nás zastihla sametová revoluce a hektické dny, které po ní následovaly. Vzal mì s sebou i do Národního divadla, kde jsem si zahrál v dramatizaci Vanèurovy novely Pekaø Jan Marhoul titulní roli, ale mnoho zajímavých pøíle¾itostí u¾ mì tam neèekalo.


Kdy¾ se øekne dìtství, co se vám vybaví?
Mùj nejlepší dìtský kamarád Kája Krejza, naše dobrodru¾né toulky pøírodou, koupání v øece Doubravì, která nám tenkrát pøipadala jako moøe. Loutkové divadlo, které jsem dostal a s ním¾ jsme si s kamarády jedny prázdniny hráli od rána do veèera na naší verandì. No a samozøejmì mé první herecké krùèky mezi místními ochotníky, kteøí pravidelnì pøipravovali své inscenace


To byl impuls vaší další herecké cesty?
Hltal jsem umìní velkých èeských hercù – Štìpánka, Högera, Vydry a mnoha dalších, pravidelnì jsem poslouchal nedìlní rozhlasové hry. Kdy¾ jsem poprvé vidìl nádherné inscenace v pra¾ských divadlech, otevíral se pøede mnou svìt, kterého jsem se chtìl zúèastnit. Táta byl mou volbou stát se hercem zklamán. Pøál si, abych se stal strojním in¾enýrem, jako byl on. Matematické nadání jsem po nìm ale nezdìdil, musel se s tím smíøit, ale hodnì ho to mrzelo. Nedo¾il se ani mého hereckého vzestupu, a to zase moc mrzelo mì.

 

 

Se svou sestrou…

Byl nìkdo, komu dìkujete za to, ¾e vám pomohl nastartovat vaši divadelní cestu?
S vdìèností vzpomínám na brnìnského re¾iséra Aloise Hajdu, který mì hodnì nauèil. Je to výborný chlap. U¾ je mu kolem devadesátky, nedávno jsem ho navštívil, je ú¾asnì vitální. Bydlí na stráni v domku na Valašsku, dennì chodí s batohem na nákup a vynáší si ho nahoru.

 

 
Se spolu¾aèkami z gymnázia

 

Které role z vaší dlouhé divadelní kariéry byly vašimi nejoblíbenìjšími?
Snad Cyrano v Ostravì a nyní král Lear v Divadle ABC, ale ka¾dý rok pøišla nìjaká krásná role. Divadlo má obrovské kouzlo a pùvab. Vyrostl jsem na nìm, neopustí mì nikdy. Ale filmování mì baví také. Je to jiná práce, døíve jsem moc pøíle¾itostí nedostával, a pokud nabídky pøišly, byly to spíše menší role. V poslední dobì se to dost zmìnilo. Natáèím víc.


I na televizní obrazovce?
Z vìtších televizních projektù jsem se objevil tøeba v seriálu Cirkus Bukowski, úèinkuji v Cestách domù. Teï právì se dokonèuje natáèení nového seriálu První republika, v nìm¾ hraji jednu z hlavních rolí. Myslím, ¾e se diváci mohou tìšit, bude to nádherná podívaná. Pro svou roli statkáøe jsem našel inspiraci ve vzpomínkách na svého dìdeèka.


Kdy¾ pøijímáte roli v nìkterém filmu, myslíte na to, zda bude úspìšný?
Jsem herec, hraní je má práce, která mì musí u¾ivit, to je prvoøadé. Snad nikdy jsem ¾ádnou roli neodmítl – vlastnì jednou ano. To kdy¾ mi re¾isér Sokolovský nabídl roli Gottwalda. Ani jsem nedoèetl scénáø. Jestli bude mít film úspìch, je v¾dycky do poslední chvíle nejisté. Zále¾í na spoustì okolností – zda se trefíte do správné doby, do vkusu divákù. Umìní je zázrak – to si nemù¾ete nadiktovat ani poruèit. Mù¾ete se o nìj pokusit, ale zda jste uspìli, provìøí a¾ èas.


Vy jste aktivní i v dalších èinnostech – nará¾ím na dabing a vaši pedagogickou práci…
Co se týká dabingu – dìlám ho dodnes a rád. Nadaboval jsem øadu rolí, ale s ¾ádným z dabovaných hercù jsem se nikdy nepotkal. V prùbìhu let se technika dabingové práce hodnì zmìnila, øekl bych, ¾e se pro herce ulehèila. Ale bohu¾el se pracuje ve velkém spìchu, není moc prostoru na dlouhé zkoušení…

 

Pan Vlasák rozdával autogramy s úsmìvem


A jak je to s tím uèením?
To u¾ je minulostí. Uèil jsem nìkolik let na soukromé herecké škole v Praze-Michli. Chtìl jsem si ovìøit, jak mladí lidé s herectvím zaèínají, zda dìlají podobné chyby, jako jsem dìlával já, jak ke své budoucí profesi pøistupují. Zjistil jsem, ¾e je to dost podobné. Myslím si, ¾e dnešní zaèínající herci to mají t쾚í v tom, ¾e hereckých škol je více a produkují mno¾ství hercù, kteøí nenajdou uplatnìní. Z mých bývalých ¾ákù se podaøilo prosadit se tak dvìma-tøem mladým lidem.


Jak vzpomínáte na své spolu¾áky z JAMU vy?
Pro nás byla herecká místa pøipravena, ale shodou okolností ani v našem roèníku nebylo pøíliš studentù, kteøí by se pozdìji prosadili na divadelních prknech. Nejlépe nakroèeno mìla moje spolu¾aèka, bohu¾el dnes ji¾ zemøelá Vìrka Vlèková. Po studiu nastoupila do divadla v Plzni, spolu jsme se potkali pozdìji v Realistickém divadle pøi høe Othello. Byla to nádherná, inteligentní holka. Vyprávìla mi, jak ji oslovil slavný italský producent Carlo Ponti. Chtìl, aby odjela do Øíma, ¾e z ní udìlá svìtovou hvìzdu. Odmítla, mìla svou lásku v Plzni…


Jste mnoho let š»astnì ¾enatý, jak jste se se svou ¾enou seznámil?
Naše seznámení bylo opravdu kuriózní. Poznali jsme se na stromì. To bylo tak- za studií v Brnì jsme se s partou toulali mìstem a napadlo nás zkusit lézt na stromy. No a pøi tom lezení a padání jsme se seznámili. Na spokojeném man¾elství se musí pracovat – mluvit spolu, uèit se toleranci. Je to i vìc štìstí a my s Eliškou jsme ho mìli. Moje paní je psycholo¾ka a také spisovatelka – ve svých kní¾kách se vrací ke vzpomínkám na své dìtství. Èasto se mì lidé ptají¸ jestli spolu probíráme psycho
logii postav, které mám hrát. Ne, vìtšinou neprobíráme. Na to, jak zahrát své postavy, si rád pøijdu sám. Ale kdy¾ mì nic nenapadá a jsem v koncích, pøilezu samozøejmì „ke køí¾ku“.


Máte dìti?
Máme syna a dvì dcery, dnes jsou samozøejmì dospìlí. Ani jeden z nich nehraje divadlo, ale k umìní mají blízko všichni tøi. Syn Honza ¾ije v Nìmecku, píše povídky, nìkteré u¾ mu vyšly kni¾nì. Nejmladší dcera Anièka studovala na konzervatoøi hru na klavír, a i kdy¾ se koncertování nevìnuje, hudbu i divadlo miluje. Prostøední Barunka je psychicky nemocná, ¾ije v ústavní péèi, ale kdy¾ se v rámci terapie vìnovala výtvarným aktivitám, keramice, byla velmi šikovná.


Pane Vlasáku, máte nìjaké koníèky – máte vùbec na nìjaký èas?
Èasu mám opravdu velmi málo. Nestíhám èíst ani chodit do kina. Nezbývá mi na zahradnièení, kterému bych se rád vìnoval, ani na hru na klavír, kterou jsem døíve rád provozoval. Kdybych mìl èasu víc, urèitì bych jezdil na koni – u¾ ve starším vìku jsem se ke koním dostal díky jedné z rolí a uèarovali mi. Na klidné stáøí prostì zatím èas nemám. Vìku se sna¾ím vzdorovat pravidelným cvièením, procházkami se psem. Máme tøináctiletého zlatého retrívra, také on vzdoruje stáøí. Navzájem se udr¾ujeme v kondici.

 


Eva Procházková

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky




Komentáøe
Poslední komentáø: 10.05.2014  08:19
 Datum
Jméno
Téma
 10.05.  08:19 EvaP
 08.05.  20:14 Maire Ad ) Interview
 02.05.  19:00 EvaP
 02.05.  07:36 Karel Podìkování
 01.05.  15:17 EvaP
 30.04.  14:27 janina
 30.04.  08:12 Hany
 30.04.  06:44 LenkaP