Jiøí Rù¾ièka zemøel v Pardubicích v èervenci 1987 na infarkt. Ještì mu nebylo šedesát, ale pøesto odešel tak náhle, ¾e se ani nestaèil se svou rodinou rozlouèit.
Vdovu její dosud nepøedstavitelný stav doslova šokoval. Ještì vèera veèer sedìli man¾elé na lavièce pøed svou chaloupkou, popíjeli pivo, pozorovali západ slunce, pojídali na ohni opeèené špekáèky a povídali si o tom, jak se jim v ¾ivotì daøí, kdy¾ u¾ odchovali dìti a ne¾ijí si zdaleka špatnì, a náhle, doslova z nièeho nic, byla tato zdánlivì neznièitelná idyla nav¾dy pøervána. Provedená pitva prokázala jednak fakt, ¾e smrt pana Rù¾ièky zpùsobil rozsáhlý infarkt myokardu, ale i skuteènost, ¾e prodìlal v pøedchozím období u¾ tøi menší infarkty. Nikdy však o svých potí¾ích nemluvil.
Zprvu se vdovský ¾ivot paní Rù¾ièkové silnì zadrhával, tak¾e zdaleka nenalézala vysnìný a hledaný pocit postupného zklidnìní. Po dnech psychického strádání však došlo k prudkému zlomu, kdy se v její mysli rozsvítilo zvláštní svìtlo neobvyklé víry a nadìje. V ten den toti¾ mìla po dlouhé dobì pocit, ¾e se k ní vrací duševní zdraví a ¾e její nitro opouštìjí mnohomluvní a lomozní démoni. Stalo se to po jediném dni, kdy koneènì poslechla radu své sousedky, rovnì¾ vdovy, která jí poradila, aby za duši svého zesnulého man¾ela nechala v katolickém kostele odslou¾it zádušní mši.
Paní Rù¾ièková se k tomuto kroku dlouho odhodlávala, proto¾e všechny køes»anské obøady pova¾ovala jednoduše øeèeno za nedùstojné šaškárny, k nim¾ se bùhví proè propùjèovali snad nejvzdìlanìjší lidé - knì¾í. Nakonec se dala pøemluvit, snad v pøesvìdèení, ¾e by mìla vyzkoušet vše, aby mìla koneènì od svých duševních muk pokoj. Kdy¾ se vrátila z kostela, kde se zúèastnila zádušní mše za Jiøího, cítila se vskutku lépe. Byla si posléze málem jista, ¾e se dostala do spojení s energií, která zùstala v pozemském svìtì po jejím zesnulém man¾elovi. Kde však sebrala argumenty pro tak bizarní a vlastnì zcela neuvìøitelné pøesvìdèení?
Paní Rù¾ièková toti¾ po svém náhlém osvícení pøišla na všechna ona tajemství, která si její man¾el vzal s sebou do hrobu. Na základì svého podivného jasnozøení a duchovního vytr¾ení, doprovázeného rovnì¾ bezeslovnými informacemi shùry, naráz napøíklad vìdìla, ¾e zlaté šperky po man¾elovì matce jsou uschovány v plechové krabici od perníèkù, je¾ byla pøikryta v kùlnì pod hromadou uhlí. Rovnì¾ vìdìla, ¾e zlaté dvoupláš»ové hodinky po jejím otci le¾í spoleènì s vkladními kní¾kami ve výklenku ukrytém za døevìnou lištou pøíborníku, který kraloval obývacímu pokoji. A hotové peníze vidìla paní Rù¾ièková le¾et pøímo pod jekorem v man¾elovì pracovnì, na nìm¾ byl polo¾en ještì bé¾ový plyšák. A klíèek od domácího trezoru, v nìm¾ le¾ely formuláøe jejich ¾ivotních pojistek, pak zahlédla upevnìný špendlíkem na zadním rámu obrazu tanèící kreolky…
Intuitivní a duchovní prohlédnutí.
Nešlo však jen o tyto vnitøní vize, které jí pøinesly praktický u¾itek, ale jednalo se i o náhlé, zásadní, intuitivní a duchovní prohlédnutí, které pøineslo nesmírnou úlevu jejímu nitru. Vìdìla rovnì¾ s naprostou jistotou, ¾e její man¾el zemøel pøesnì v onom okam¾iku, kdy zemøít mìl, kdy¾ toti¾ náhlá smrt byla zákonitou výslednicí jeho pøedchozího ¾ivota.
Z hlediska vyššího kosmického øádu, který se paní Rù¾ièkové nepøímo, ale v náznacích vyjevil, na tom nebyl nebo¾tík vùèi ní nijak zle, proto¾e nezanikl úplnì, jak si pøedtím myslela, ale malý dílek jeho duše zùstal i po fyzické smrti zachován, a tento dílek byl navíc schopen jistého sebeuvìdomìní. Nikoli však jen onoho sebeuvìdomìní, nìkdejší ¾ivotní reality Jiøího Rù¾ièky, nýbr¾ uvìdomìní si vìèné reality celkového smyslu, jen¾ je dán spoleènì všem ¾ivým bytostem.
Karel Burdík
Ukázka z knihy P. Franka - Záhady posmrtného ¾ivota - doporuèuji