Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miriam,
zítra Libìna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jezevèík je nejlepší èlovìk, kterého znám!

Je celkem velice snadné psu rozumìt
a nauèit se èíst jeho myšlenky.
Pes se neumí pøetvaøovat, neumí klamat,
neumí lhát, proto¾e neumí mluvit.  
(Munthe)

 
Cesty osudu jsou nìkdy skuteènì nevyzpytatelné. Doma jsme psa nikdy nemìli a moje maminka se psù dokonce panicky bála. Psi to vìdìli a na ulici na ni ka¾dý aspoò jednou štìkl, i kdy¾ ho obcházela na šíøi celého chodníku. To, ¾e jsem se ocitla ve psí redakci hned po maturitì byla shoda okolností. Rozmyslela jsem si toti¾ trochu na poslední chvíli, ale pøece jenom ještì vèas, studium medicíny, proto¾e jsem uvá¾ila, ¾e na to nemám dostatek odvahy. A rozhodla jsem se studovat novinaøinu, proto¾e to bylo tak trochu v rodinì. Maminka léta pracovala v Melantrichu a tatínek fotografoval sport, hlavnì motorismus. A ten v té dobì spadal do pùsobnosti Svazarmu, který obhospodaøoval rovnì¾ kynologii. Redakce Kynologie zrovna shánìla redakèního eléva. A já chtìla studovat novinaøinu dálkovì, proto¾e jsem z té melantrišské pøedvýchovy vìdìla, ¾e nejlepší je redakèní praxe.

Mám na tu dobu velice hezké vzpomínky. Kynologové tehdy sice zrovna ve volných chvílích nestudovali Gutha Jarkovského, ale patøili v té dobì ke sportovcùm typu trampského a bylo mezi nimi v¾dycky hezky. Nikdy jsem nepoci»ovala jako nevýhodu, ¾e jsem nevyrùstala v pejskaøské rodinì. A dodnes si myslím, ¾e urèitý odstup mù¾e být pro èasopis spíše výhodou.

Zpoèátku z mé neznalosti vznikaly situace, kterých by se odborník nikdy nedopustil. Kupøíkladu na jakési soutì¾i boxerù jsem pøi fotografování obran chodila opravdu velmi blízko k figurantovi a zápasícímu psovi – abych mìla hezký detail zakousnutého rukávu. Teprve po skonèení soutì¾e jsem se dozvìdìla, ¾e tedy klobouk dolù, to se ještì ¾ádný fotograf neodvá¾il. Od té doby to nedìlám. Snadno se mi tenkrát mohlo stát, ¾e by mì takový rozparádìný boxer taky zadr¾el. Nebo jsem nakrmila sušenkami špièkovì vycvièené psy Jarouška Hnízdila a teprve ze zlomyslného øehotu ostatních jsem pochopila, ¾e nìco bylo špatnì. Tedy ne to, ¾e jsem sušenky nabízela, ale ¾e si je psi vzali. Tehdy ještì byla ve zkušebním øádu disciplína „odmítání potravy“. Podobných pøíhod jsem za¾ila skuteènì nepoèítanì.

Kynologové byli v naší republice v¾dycky špièkoví. Do psaní èlánkù se však nikdy pøíliš nehrnuli. A tak mnoho materiálù vznikalo u nás doma v kuchyni. Proto¾e i špièkoví kynologové mìli svá civilní zamìstnání, pøicházeli k nám veèer a povídali mi do magnetofonu o svých zkušenostech a výcvikových metodách. Dnes je všechno trochu jinak. Kynologové, kteøí své práci rozumìjí, se jí vìtšinou také ¾iví a nechtìjí prozrazovat svá „výrobní“ tajemství, anebo nechtìjí nosit kù¾i na trh. Aby kolegové od konkurence øekli, ¾e nìco dìlají špatnì? To tak! Mimovolnì se tedy u¾ pøed lety stalo, ¾e se mi spojilo zamìstnání se soukromým ¾ivotem rodiny. A to je snad to nejhezèí. I kdy¾ jsem silnì protestovala proti bezostyšnému pøesvìdèení svého nìkdejšího šéfa, ¾e pøece kdy¾ to dìlám ráda, tak to není ¾ádná práce.

Tøešnièkou na dortu pro mne bývaly rozhovory se známými lidmi, tzv. Hovory psí. Ka¾dý byl nìèím jiný a je pravda, ¾e všichni, se kterými jsem si kdy povídala, hovoøili o svých psech hezky a dìlalo jim to radost. Jsem ráda, ¾e mi z té doby zùstali pøátelé, se kterými se po letech velice ráda vidím a máme si co øíci. Za všechny bych ráda vzpomnìla na skuteènì jedineènou ¾enu, zpìvaèku Juditu Èeøovskou. V¾dy ji k nám doprovázel Ivan Smetáèek a pochopitelnì nesmìl chybìt bájeèný nìmecký ovèák Argo, kterého si Judita poøídila z útulku. Je mi opravdu moc líto, ¾e nám Judita Èeøovská u¾ nezazpívá Akropolis, adieu! Judito, adieu!

 

„Lidské zdroje“ jsou skuteènì nevyèerpatelné. Kdy¾ si uvìdomím, ¾e dvaatøicet stran èasopisu dìlali tøi redaktoøi, grafièka a šéfredaktor, je to a¾ k nevíøe. Jak pøibývalo stránek sni¾oval se poèet redaktorù. Mo¾ná podle hesla: technika nám ušetøí práci. Nevím. Zatím mám èím dál tím silnìjší pocit, ¾e nebýt poèítaèù „neztrácely“ by se ji¾ napsané èlánky. Nebýt poèítaèù, nebyly by neèitelné diskety. Nebýt poèítaèù nebyly by fotografie v pøíliš nízkém rozlišení, a tudí¾ pro tisk nepou¾itelné… Mám pokraèovat? Nìkdo mne mù¾e naøknout ze staromilství, z neprogresivního myšlení, ze strachu z techniky. Ano. V den, kdy se má odevzdat èíslo do tiskárny, mám skuteènì z techniky obavy. Je toti¾ po»ouchlá a Murphyho zákony navíc fungují stoprocentnì. Na to vezmìte jed! Na druhou stranu – pøed lety jsme byly první redakcí v tehdejším vydavatelství, která zaèala psát èlánky do poèítaèe a grafièka Jiøinka Michalová byla jednou z prvních ve zlomu èasopisu na poèítaèi. Neocenitelným rádcem a pomocníkem nám tehdy byl pan in¾enýr Motyèka ze Sdru¾ení Mac. Byl trpìlivý, laskavý a ohleduplný. Spolupracoval hlavnì s mou dcerou, která v roce jednadevadesát nastoupila do redakce (po revoluci u¾ nebylo na závadu, aby v jedné redakci pracovali také rodinní pøíslušníci) a jako nejmladší mìla k technice pochopitelnì nejblí¾e – tedy èistì teoreticky – její výsledky v technických pøedmìtech toti¾ nebyly ve škole pøíliš oslnivé. Ale v dìtech se velmi èasto mýlíme, ¾e…?

Moje dcera tvrdí, ¾e práce v mìsíèníku je nesrovnatelnì èasovì nároènìjší ne¾ práce v deníku. Má vlastní zkušenost. V deníku jdete dopoledne na tiskovku, napíšete z ní zprávu a šmitec – ponìkud zjednodušenì øeèeno. V mìsíèníku ¾ijete stále dva mìsíce napøed a kvùli spolehlivému zákonu schválnosti si nikdy neu¾ijete Vánoce, proto¾e tiskárenský harmonogram je zásadnì postavený tak, abyste odevzdávali èíslo hned zaèátkem roku. A zkusil si nìkdo z vás vydolovat z autorù materiál dopøedu, jako¾e v pøedstihu? Vylouèená vìc. „Budou pøece Vánoce, napíšu to mezi svátky,“ dušuje se autor. Na Nový rok se mu omlouváte do telefonu, ¾e pøejete sice š»astné a veselé, ale ¾e pro vás je zatím dosti neš»astný neb stále ještì nemáte slíbené pokraèování seriálu. A seriál  – jak známo – nelze jedno èíslo vynechat. Jeden z našich letitých autorù nás chlácholí slovy: vy to pøece v¾dycky nakonec stihnete. Samozøejmì ¾e stihneme. Ale CNS máme dosti napnutou. Potom se jen tì¾ko mù¾e nìkdo divit, ¾e pøi návštìvì zubaøe tvrdím, ¾e mám všech dvaaètyøicet zubù vlastních! Lékaø zpozorní a praví: „Ale to snad ne.“ „No to ano, to pøece musím vìdìt!“ udivenì zírám na stomatologa a pochybuji o jeho vzdìlání. Dvaaètyøicet?? Znejistím. „Aha – dvaaètyøicet zubù má pes, tak tedy dvaatøicet,“ zlehèím situaci a podotknu, ¾e jsem pøes psy. Profesionální deformace je strašná vìc.

A ¾e vám v mém povídání poøád schází pes vlastní? Jako¾e mùj? Samozøejmì ¾e máme doma psa, ale ne od samého zaèátku mé „psí“ kariéry. Poøídili jsme si ho, a¾ kdy¾ dìti odrostly a mohly se u¾ o nìj postarat pøi našich èastých slu¾ebních cestách. Vybrali jsme si jezevèíka. Podle mého soudu nejpsovštìjšího z malých psù, s povahou, která vás vyzývá k souboji inteligencí a máte dost práce dokázat, kdo je tady pánem. Našeho první jezevèíka Cida ze ®idovského høbitova jsem cvièila podle zásad slu¾ebního výcviku, aèkoliv zkoušky skládal myslivecké. Ve své dobì byl urèitì jediným slu¾ebním jezevèíkem u nás. I nábojnice vyhledával s lepším výsledkem ne¾ leckteøí policejní psi. Urèitì mi zkazil pøedstavu o slo¾itosti výcviku, proto¾e se všechno uèil velice snadno a rád. Kdy¾ odešel do psích loviš», mìla jsem strašný pocit, ¾e u¾ nikdy ¾ádný další pes nebude jako on. Nebyl. I kdy¾ jsme si dalšího jezevèíka – Endyho Aeskulap – opatøili, jak nejdøíve to bylo mo¾né a byl „z pøíbuzenstva“, aby si byli aspoò trochu podobní. Dnes máme doma absolutnì jiného psa.  Vyrostl do krásy, je šikovný, chytrý, ale trochu flink. Zato urputnost sama. Nikdy nepochopí, ¾e by mi byla milejší trochu decentnìji projevovaná náklonnost.

 
Zuzana Trankovská
 
Zuzana Trankovská po maturitì nastoupila do redakce èasopisu Kynologie (èasem pøejmenovaném na Pes pøítel èlovìka), vysokou školu studovala dálkovì. Je to a¾ k nevíøe, ale celý ¾ivot je vìrná jedné redakci. Od roku 1983 vedla redakci a nezdá se, ¾e by to bylo v neprospìch jedné ani druhé strany.
Prvního psa si její rodina poøídila a¾ kdy¾ byly dìti odrostlé. Byl jím hladkosrstý standardní jezevèík Cid ze ®idovského høbitova. Po jeho smrti následoval rovnì¾ jezevèík Endy Aeskulap. „Koupi psa se sna¾ím lidem nejdøíve spíše rozmluvit. Je to zodpovìdnost, kterou si vìtšina lidí nedovede pøedem ani pøedstavit. Moje zkušenost praví, ¾e k jednomu psovi jsou potøeba alespoò tøi lidé, aby bylo zajištìno, ¾e se o nìj v¾dycky nìkdo z rodiny postará. Musíte toti¾ poèítat s tím, ¾e budete muset jet na slu¾ební cestu, na dovolenou nebo ¾e onemocníte. To vše musíte vzít v úvahu.“

 
* * *
Z knihy Václava ®idka a Blanky Kubešové Kolja...to neznáte mého psa!
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
®ivot na psí kní¾ku (Václav ®idek)
Vildóóó k noze! (Václav ®idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštìní èlovìka (Jaroslav Vlach)
Mùj pes má rád drobeèky…(Vlastimil Brodský)
Proè nìkteøí dvouno¾ci ¾ijí na psí kní¾ku? ! (Václav ®idek)
Jak si psi ochoèili lidi (Jaroslav Kovaøíèek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louèení se psem (Jaroslav Kovaøíèek)
Mùj ¾ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mìla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a koleèkáøi (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nìj, patrnì má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slu¾bách èertíka Bertíka (Zdenìk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaèenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Bo¾enka (Soòa Èervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav ®idek)
Nuda?... aneb Chlapeèek a jeho štìteèek (Václav ®idek)
Objevilo se štìnì (Marta Kubišová)
Mají netopýøi psí duši? (Kvìta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobøí rodáci (Vojtìch Jasný)
Jen rolnièka cinkla a on tam stál...(Marina Hu¾várová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Par»ák (Milan Dibïák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)
Nudle dlouhá ušatá (Blanka Kubešová)
Méïa Béïa (Eva Støí¾ovská)
Felísek z TURISTY (Svatava Pátková)
Pes, bytost záhadná (Jiøí Suchý)
Jak se pavouk Macek do Kolína vrátil...(Václav ®idek)
Já na Macka a Macek na mne...(Václav ®idek)
Tak to je pìkná sviòárna! (Václav ®idek)
Moji milí Lupinové (Ondøej Suchý)
Tanec kolem hromádky (Františel Èadský)
Frantùv pes (Al¾bìta Šerberová)
Kubík aneb Zkoušky charakteru a odvahy ( Pavel Kováø)
Za trochu srandy bych šel svìta kraj (Václav ®idek)
Pes Perry, já a guvernantka Naïa (Marcela Lund)
Tanec kolem hromádky (František Èadský)
LUCY (Thomas Hasler)
Mé pøístavní smeèky (Láïa Kerndl)
Jaká Lady, taková paní (Patra Èernocká)
"Ty línej psí èoveèe!" (Josef Fousek)
Mùra, Bubák a ti ostatní (Jana Kopecká)
 Jezevèík je nejlepší èlovìk, kterého znám! (Zuzana Trankovská)
Máme doma psa Fredyho (Ludìk Sobota)

 


Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma