Vzácný host
„Obèas nìco napíšu, obèas nìkde nìco øeknu. ®iju. Mluvím s lidmi, pozoruji, rozèiluji se. Na otázku, jak se mi daøí, odpovídám jako po celý ¾ivot: „Dìkuji mám se výbornì.“
… tak konèí svou knihu „Dìkuji mám se výbornì“, kterou podepisoval její autor, publicista, redaktor Hlasu Ameriky a Kancléø prezidenta Václava Havla Ivan Medek v ostravském Librexu. Èekal tam na nìj i kamarád z dìtství, extenorista Národního divadla Antonína Dvoøáka a malíø Lubomír Procházka. Vidìli se spolu naposledy v mládí a setkání bylo pøekvapivé a srdeèné. Já jsem si dovolila pøerušit jejich vzájemné povídání, kdy¾ došlo na téma lidem jejich vìku obvyklé – na nemoci. Vlastimil Brodský øíkával, ¾e kdy¾ nìkdo umøe po sedmdesátce není jeho úmrtí pøedèasné. Opravil prý ho Radovan Lukavský: lepší je zemøít po osmdesátce, proto¾e to u¾ umírá málo lidi. Vám se v loòském roce rovnì¾ zmìnilo nekoneèno tím, ¾e se postavilo, a Vy jste oslavil osmdesátku.
Já bych ty výroky doplnil: u¾ neumírá tolik lidí kolem vás. A øíká se také, ¾e umøít v osmdesáti, to není tragedie, ale slušnost.
Mohla jsem sledovat s jakou radostí jste se objímal se svým kamarádem z mládí, mohu u vás chvíli posedìt a poslouchat?
U¾ jste tenkrát chodili za dìvèaty?
Ne, to ne, brání se oba. Nás bavila muzika a malování, a holky nás nezajímaly, aspoò mì ne, doplòuje pan Medek. Pravda jsem o dva roky mladší.
Ale my jsme byli sousedé, o prázdninách jsme se vídali pravidelnì, i za války.
Sedávali jsme u klavíru, pøicházíval mezi nás i Ilja Hurník. A hrávali jsme spoleènì, zpívali a tím jsme si ulehèovali tu tì¾kou váleènou dobu.
Já jsem byl v Ostravì nìkolikrát. Ještì v minulém re¾imu v souvislosti s Hudební mláde¾í, ale to u¾ je dávno. Potom jsem tady byl dvakrát s prezidentem Havlem.
Jsem velmi potìšen setkáním s Luboškem Procházkou. Vidíme se opravdu po dlouhé dobì, ani to nebudeme poèítat, je to víc ne¾ šedesát let.
Oba jste stejnì aktivní, Lubošek koncertuje, dìlá výstavy a besedy pro seniory a co Vy?
Èlovìk nesmí zestárnout a hlavnì se vùbec nesmí zajímat o svùj vìk. S tím se nedá nic dìlat. Mi je úplnì jedno, kolik je mi let. Je to vlastnì náhoda, proto¾e zdraví nemám právì dobré, ale i pøes rùzné potí¾e jsem se osmdesátky do¾il. A jsem rád, ¾e mohu v této zemi ¾ít, jsem rád, ¾e se tady zmìnily pomìry k dobrému a jestli budou dobré, to zále¾í na nás, ale my u¾ jsme tak staøí, ¾e se tìm mladým do toho moc plést nemù¾eme. Jenom jim musíme dùvìøovat a oni musejí dùvìøovat nám, v¾dycky se od nás mohou nìco dovìdìt, co by se u¾ tøeba nedovìdìli nìkde jinde. A na závìr pøeji všechno dobré ètenáøùm SeniorTipu.
Potom otevøel pan Medek diskusi s poznámkou: ptejte se na co chcete a já vám odpovím to, co já budu chtít!
Diskuse byla dlouhá a pan Medek odpovìdìl na mnoho velmi zajímavých dotazù, a tak z toho mno¾ství aspoò jeden:
Vztah k výtvarnému umìní jste vnímal pøes Vašeho bratra malíøe 
Mikuláše Medka a jeho ¾enu?
Nejenom to. My jsme doma mìli také Slavíèkovy obrazy a vyrùstali jsme v prostøedí, kde se neustále mluvilo o kumštu, tak¾e do toho patøila literatura, výtvarnictví, hudba, všechno dohromady. A mìli jsme jednu velkou výhodu, to bych rád øekl. Nám se od našeho dìtství – tj. Mikulášovi a mnì nejevilo umìní jako nìco romantického a posvátného. My jsme vyrùstali v rodinì, kde se všichni èlenové rodiny umìním konkrétnì zabývali a pro ka¾dého z nich, a» to byl mùj dìdeèek Antonín Slavíèek, nebo mùj táta spisovatel Rudolf Medek, èi píšící maminka - pro všechny to byla práce a nikdy o ní nemluvili ve vznešených pojmech. Øíkali – to musím ještì dopsat, to musím ještì dopracovat – tu nebo onu vìc dodìlat, a ten pocit, to vìdomí, ¾e umìní je pøedevším práce. To nám zùstalo a nikdy jsme nemìli pocit nìjaké mimoøádnosti nebo výluènosti kvùli tomu, ¾e kolem nás ¾ili malíøi a literáti. To si myslím, ¾e je velmi dobré pro ka¾dého èlovìka. Proto¾e pøedstava, ¾e umìní je závislé na inspiraci je dìtské. V nìkterých kní¾kách se píše, ¾e hlavní inspirací byl nìjaký zá¾itek umìlce! To není mo¾né! Zá¾itek trvá nìkolik minut, ale napsání románu trvá tøeba rok, a je to je skuteènì tì¾ká práce. Inspirace je jen malinký moment a to ostatní je veliká, veliká døina.
Taková byla odpovìï Ivana Medka na jednu z otázek. Jsme rádi, ¾e vám mù¾eme zprostøedkovat aspoò nìkolik jeho myšlenek.
Hana Juraèáková
