Tìch ze ¾idle nadzvedávajících kapitol v tomto díle pana Hausmanna je hodnì, vlastnì skoro ka¾dá. Poprvé jsem jen tak zkusmo jednu vybrala a oèekávala co to udìlá; jestli dostanu vynadáno èi bude o pokraèování zájem. Zájem asi je, proto¾e mi nìkteøí psali i domù a chtìli o knize diskutovat. Dneska jsem jako ukázku vybrala pøedmluvu ke druhému a tøetímu vydání.
Magdalena Vlachová
RnDr. Josef Hausmann,CSc.
Základy mu¾ského šovinismu
Pøedmluva ke druhému vydání
Fakt, ¾e první vydání bylo rozebráno bìhem dvou mìsícù, je smutným dokumentem toho, ¾e diskutovaná problematika tí¾í mnoho lidí, samozøejmì mu¾ù. ®enskou èást ètenáøstva kniha rozdìluje ostrým øezem na dvì èásti. Na tu rozumnìjší, která se se mnou nepøe, a na ty ostatní, které mì nenávidí a o kterých kniha de facto pojednává. S reprezentantkami té druhé èásti pak v rùzných obmìnách vedu v podstatì tento rozhovor:
Já: „Proè jsi naštvaná?“
Ona: „Èetla jsem kus tìch tvejch ¾vástù“
Já: „Co konkrétnì myslíš, ¾e není pravda?“
Ona: „Tøeba to, jak tam píšeš, ¾e na nás kromì pøirození nic není.“
Já: „Ale my mu¾ský všechno ostatní nalezneme u kamarádù lepší. Lépe s nimi pochlastáme, srdeènìji se zasmìjeme, kvalitnìji si zahrajeme šachy, tenis, na èundru sneseme vìtší nepohodu, na skalách vylezeme obtí¾nìjší cesty, lépe si zahrajeme fotbal, ve vìtší pohodì si zazpíváme i zaøveme, vìtší kus práce s nimi zastaneme atd. Co mnì, kromì svého tìla, mù¾eš prosím tì nabídnout, co bych u kamarádù nemìl? Jakou oblast ¾ivota kromì sexu mnì mù¾eš pokrýt lépe ne¾ kamarádi? No øekni sama, mù¾eš na to nìco logického nabídnout?“
Ona: „ Jo, ¾e seš úplnej magor.“
Srpen 1996
Josef Hausmann
Pøedmluva ke tøetímu vydání
Dlouho jsem nemohl nalézt argument proti námitce èasto vznášené znechucenými ètenáøkami: „Co jiného mohlo z takového debila vypadnout, ne¾ takováhle blbost“. Aby se vnitønì vypoøádaly s vlastním nelichotivým obrazem, který se jim v knize zrcadlí, odsoudí její obsah jako snùšku hovadin a proto¾e argumenty je tøeba podpoøit dùkazy, podlo¾í své tvrzení tím, ¾e prohlásí autora za vola. To se samozøejmì tì¾ko vyvrací.
Ale naštìstí na tom nezále¾í. Já pøece nejsem autorem tìchto myšlenek. Já jsem jenom jejich sbìratelem, já jsem je jen takøíkajíc zaznamenal na magnetofonový pásek u táborových ohòù, po hospodách, mezi sportovci, opilci, dobrodruhy i „øádnými obèany“.
A pøi této koneènì nalezené argumentaci mohu oponentce pøedhodit nìco na zpùsob: „Kdyby byla tato kniha výkøikem bezvýznamného blázna, nerozèilovala byste se takhle. Vy ale tušíte, ¾e tímto zpùsobem pøemýšlí vìtšina chlapù. Bojí se to øíci otevøenì, ale myslí takhle, toho vašeho nevyjímaje. Mnì autorství tìchto myšlenek nepøipisujte. Za to, ¾e voda teèe s kopce, v noci je tma a chlapi jsou takoví, mù¾e Stvoøitel. Jemu si stì¾ujte.