kterou, v¾dycky kdy¾ ètu, tak mì nadzvedne. Mohla bych jí èíst stokrát,a poka¾dé stì¾í doèítám, i kdy¾ se u ní dobøe bavím. Je v ní mnoho vìcí, se kterými nesouhlasím, a je v ní mnoho vìcí, které mi pøipadají mu¾sky naivní, a¾ prostoduché, ale je v ní i mnoho pravdy, co¾ mi, jako ¾enì vùbec nelichotí. V ka¾dém pøípadì mì ale nutí pøemýšlet, a pokud nìkteré z témat, které obsahuje zmíním nìkde ve spoleènosti, tak poka¾dé se poèáteèní zara¾ené reakce zvrtnou v ohnivou diskuzi, a¾ hádku. Nìkolik kapitol jsem z této knihy vybrala a postupnì je zveøejníme. Netroufla jsem si hned na zaèátek uvést tu „nejostøejší“, ale doufám, ¾e se pobavíte dobøe i tak.
Magdalena Vlachová
RnDr. Josef Hausmann,CSc.
Základy mu¾ského šovinismu
Proè ¾eny nemají úctu k majetku
„Vèera jsem pøi couvání do gará¾e zdemolovala levý blatník“, øíká man¾elka pøítelkyni.
„A¾ to øeknu man¾elovi, ten zas bude vyvádìt.“
On bude vyvádìt, ona ne, jenom chlap toti¾ na zdemolovaném autì vidí shánìní opraváøù, náhradních dílù a penìz. Man¾elka ne. V jejím ¾ivotì se nic nezmìní. Její ¾ivot v trojúhelníku domácnost – sousedka – kanceláø je nedotknutelný. Peníze na jídlo, prací prostøedky a nájem má nìjak zajištìny v¾dycky.
Ona nemá úctu k dalším hodnotám, ona nevidí litry potu, starostí a odøíkání, které pøedstavují peníze na vše, co vyboèuje za rámec tohoto trojúhelníku. O tom, jak se vydìlá pùl milionu nechce slyšet, je jí to jedno, nikdy to dìlat nebude a proto snadno nazve toho, kdo toto peklo podstoupil bláznem, který na ní øve kvùli nabouranému autu.
Kdyby pøišla a øekla: “Zpùsobila jsem tu a tu škodu, a podniknu to a to, abych ji odstranila“, chlap by neøval. Chlap øve proto, ¾e ví, ¾e to všechno bude muset obìhat a vyøídit sám a ona se pøi tom bude tváøit a la: „Za to, ¾e mì mù¾eš mít, musíš holenku nìco obìtovat. Nejhorší je, kdy¾ tohle si myslí a dává najevo megera, o kterou chlap u¾ dávno nestojí, a ¾ije s ní v podstatì jen ze setrvaènosti a z neopodstatnìných morálních povinností vùèi ní. ®eny nechápou stres z úsilí mu¾ových podnikatelských aktivit. Nevá¾í si jich, proto¾e to nikdy nezkusily, ani by to nebyly schopné zkusit, a ani by nemìly motivaci to zkoušet nebo» by to nepotøebovaly a nikdy potøebovat nebudou. Podvìdomì cítí, ¾e se v¾dy najde nìkdo, kdo to udìlá za nì, a kdy¾ ne, tak klidnì pøešaltrují na pøízemnìjší zpùsob ¾ivota a pojedou dál smìrem k primitivismu.
Za svého pùsobení na støední škole jsem si všiml, ¾e studentky nemají tak zodpovìdný pøístup ke studiu jako studenti. Jako by u¾ ve svém vìku vìdìly, ¾e se o nì v¾dy nìjaký blbec postará, ¾e nikdy nedopadnou a¾ na dno, zatímco kluci si toto nebezpeèí uvìdomují. Kluci vìdí, ¾e poté, co opustí domov, tak v pøípadì, ¾e neuspìjí, nebude nikdo, komu by se mohli povìsit na krk. Nikdy neuva¾ují jako ¾eny: „Vyhodili mì z práce, byt nemám, tak se asi vdám“.
kterou, v¾dycky kdy¾ ètu, tak mì nadzvedne. Mohla bych jí èíst stokrát,a poka¾dé stì¾í doèítám, i kdy¾ se u ní dobøe bavím. Je v ní mnoho vìcí, se kterými nesouhlasím, a je v ní mnoho vìcí, které mi pøipadají mu¾sky naivní, a¾ prostoduché, ale je v ní i mnoho pravdy, co¾ mi, jako ¾enì vùbec nelichotí. V ka¾dém pøípadì mì ale nutí pøemýšlet, a pokud nìkteré z témat, které obsahuje zmíním nìkde ve spoleènosti, tak poka¾dé se poèáteèní zara¾ené reakce zvrtnou v ohnivou diskuzi, a¾ hádku. Nìkolik kapitol jsem z této knihy vybrala a postupnì je zveøejníme. Netroufla jsem si hned na zaèátek uvést tu „nejostøejší“, ale doufám, ¾e se pobavíte dobøe i tak.