®ivot a smrt
A¾ odtud odejdu nav¾dy, co se stane?
Zùstanou po mnì kní¾ky v øadì vyrovnané.
A¾ odtud odejdu nav¾dy, co se zmìní?
Slyšet byl tiše smích a u¾ tu není.
A¾ odtud odejdu nav¾dy, co tu zbude?
Skonèil tvùj ¾ivot, mùj osude...
Miroslav Sígl; Z básnické sbírky Mým pøátelùm
Moji milí pøátelé, nerada bývám poslem špatných zpráv. Ale bohu¾el ¾ivot u¾ je takový, ¾e je pøináší. Zemøel náš kamarád, spolupracovník Mirek Sígl. Zva¾ovala jsem jak tuto smutnou zprávu dát na vìdomí. Napsal pro nás spoustu zajímavého ètení a tak jako vzpomínku na nìj jsem vybrala jeden z jeho èlánkù.
Mirku budeme na Tebe stále vzpomínat.
Ludmila
Dvojjedinnost. Zaèátek a konec. Alfa a omega. Líc a rub. Slunce a stín. Svìtlo a tma. Teplo a zima. Láska a nenávist. Pravda a le¾. Den a noc. Zdraví a nemoc. Mír a válka. Demokracie a totalita. Proto také - ¾ivot a smrt. Objevujeme smysl ¾ivota a sna¾íme se pochopit smrt. Od kolébky ke hrobu. Co všechno jsme se nauèili? Co všechno jsme pro¾ili? Jaké události a jací lidé ovlivnili náš ¾ivot? Na kolik našich otázek se nám dostalo odpovìdí? Jak jsme odpovídali my? Jak jsme ovlivòovali druhé?
Klademe si vùbec nìkdy podobné otázky? Jak kdo a jak kdy. Filozofové a lidé filozoficky zalo¾ení se jimi zabývají - témìø bez pøestání, s velkým èi menším zaujetím. Lidé píší knihy. S naším vìdomím èi bez nìho se odehrávají rùzné osudy, ve stejnou dobu se lidé rodí a jiní odcházejí navìky. Jsme svìdky uvìøitelných i neuvìøitelných pøíbìhù. Lidé se rodí, lidé zabíjejí. Sami sebe, své druhy i své nejbli¾ší nebo své odpùrce, nepøátele. Proè je tomu tak? A proè se o tom ještì píše, toèí filmy, hrají se divadelní pøedstavení, zpívají písnì?
Dokonce jednoho z vás seniorù (tedy mne) napadlo vydat o tom všem knihu, jaká tu dosud nebyla. Populárnì nauènou, chcete-li: encyklopedii. Co víme o smrti (416 stran, vydalo nakladatelství Epocha, Praha). Ta kní¾ka má svou bohatou genezi.
Bylo mi dvanáct let a za vítìznou práci v èasopisu Dìtská nedìle jsem obdr¾el fotoaparát znaèky Flexareta. Soutì¾ní èlánek se týkal nápisù, které se vyskytují na náhrobcích našeho místního høbitova.
Zaèal jsem s velkou zálibou fotografovat, kdy¾ pøišla za mnou moje teta, které právì zemøel její milovaný mu¾ – mùj strýèek. „Vidím Tì stále fotit, tak jsem si øekla, zda bys nevyfotil náš pohøeb? Ptala jsem se fotografa v Neratovicích a ten chce za to nekøes»anské peníze…To je radìji dám tobì…“
Taková nabídka nešla odmítnout. Koupil jsem si nejen nový film do aparátu, ale také malé album, do nìho¾ jsem snímky celého prùbìhu strýèkova pohøbu nalepil. Od vystavení jeho rakve a smuteèní rozlouèení ještì v nebo¾tíkovì domì - na dvoøe, prùvod všech smuteèních hostí za pohøebním vozem, ta¾eným dvìma bìlouši, a poslední místo odpoèinku v té naší zahradì ticha. Od té doby jsem byl tetou zván k nim èastìji – tu na právì upeèené buchty, tu na nedìlní obìd…
V¾dycky o prázdninách nebo pøi obèasných výletech do okolí a po vlastech èeských rád chodívám na místní høbitovy a od dob oné soutì¾e si nìkteré pozoruhodné nápisy zapisuji.
Ubìhlo mnoho let, kdy¾ mùj pøítel v dobì svých seniorských let zaèal vydávat Místní noviny Podbezdìzí. Po celých deset let a¾ do jeho skonu ty noviny tìšily celý kraj v rozmezí jakého nepravidelného obdélníku, jemu¾ øíkáme Máchùv kraj (Mìlnicko – Litomìøicko – Èeskolipsko – Mladoboleslavsko). Psali do nich místní písmáci, odebírala je snad ka¾dá domácnost. Byly jedny z mála, které mìly èeského majitele. Jak víme, náš tisk je z velké vìtšiny v rukou cizích zahranièních tiskových monopolù.
Byl øíjen, blí¾il se Svátek všech svatých a Dušièky - nu a mùj pøítel mne jako svého spolupracovníka po¾ádal, zda bych mu nenapsal k tìmto dnùm jakési povídání. Ocitoval jsem v nìm nìkolik nápisù z venkovských høbitovù a èlánek vzbudil mimoøádný ohlas. Lidé zaèali mému pøíteli do jeho redakce posílat další a další nápisy, nìkteré z nich spojené s tklivými pøíbìhy.
A opìt muselo pøejít mnoho let, kdy jsem v srpnu 2002 pøišel o svùj rodný dùm, který poboøily rozbouøené a stoupající vody obou øek Labe a Vltavy (od soutoku ke mnì domù to byla vzdálenost asi dvou kilometrù). Tato událost – do té doby v mém ¾ivotì dost otøesná – se neobešla bez následkù. Bylo mi 77 let, kdy mne postihla tzv. malá cévní pøíhoda, neboli byl jsem ranìn mrtvicí na celé levé pùlce svého tìla.
Ráno jsem vstával se svislým rtem a spadlým víèkem, levá ruka a noha mne bez pøestání brnìly. Moje pohotová man¾elka bleskurychle vytoèila èíslo Rychlé záchranné slu¾by a ne¾ jsem se nadál, le¾el jsem v nemocnici s mno¾stvím hadièek kolem sebe.
Po operaci mám v tepnì, tzv. krkavici, voperován stend, který tuto významnou tepnu, vy¾ivující zejména mozek, rozšiøuje, aby nemohla kornatìt. Ponìkud odbornìji mi to vysvìtlil ošetøující lékaø, jemu¾ jsem po operaci dìkoval. „Mnì nedìkujte, proto¾e ten nejvìtší dík patøí Vaší ¾enì, ¾e byla tak pohotová. Pøivést vás pozdìji, nebylo by to bez následkù…“ ??? Ano, bývá jimi ztráta pamìti,.celková nehybnost, bezfunkènost ¾ivotních a tìlesných orgánù…
Doma pøi rekonvalescenci jsem si vše srovnával v hlavì a tu mne napadlo, podívat se do nìkolika kní¾ek v mé knihovnì, co asi tak píší autoøi o umírání, ¾ivotì a smrti. Ano, neøíkám, ¾e jsem se nepouèil, ale všechno to byly buï filozofické nebo teologické výklady. Nic pro obyèejného smrtelníka.
Tak¾e mne napadlo takovou populárnì nauènou knihu sestavit, nabídnout nakladateli a vydat. Nakladatelùv lektor knihu s nadšením posoudil, dále po¾ádal umìleckou fotografku Evu Zítkovou, aby dodala do knihy nìkolik snímkù a kniha o rozsahu 416 stránek se objevila na kni¾ních pultech, byla nabídnuta kromì jiných také podnikùm, které se zabývají pohøebními obøady.
Nejvìtší radost jsem mìl z posudkù a kritiky ètenáøù. Kdyby jen ètenáøù – laikù! Jednou z prvních se ozvala RNDr. Helena Haškovcová, autorka, která o této tématice pøednáší na Fakultì humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Její dopis byl obšírný a konèil tím, ¾e knihu bude doporuèovat svým posluchaèùm, kterými jsou vìtšinou v postgraduálním studiu medici a zdravotní sestry .
Druhou kapacitou v tomto oboru (jeho nositelé jen neradi pou¾ívali pojem „tanatologie“ – nauka o umírání a smrti – podle Thanatose, øeckého boha smrtelného spánku a smrti) byla MUDr. Marie Svatošová, jedna ze zakladatelek hospicového hnutí u nás po listopadu 1989. Sepsala ji¾ nìkolik duchovních kní¾ek, jedna hezèí ne¾ druhá, která umístila na webové stránce také obsáhlý èlánek s obdivem, co všechno kniha obsahuje, ¾e jsem nezapomnìl na hospice, ¾e knihu vøele doporuèuje svým pøátelùm a pacientùm. Co se o té knize mj. psalo?
● V naší èeské a populárnì nauèné literatuøe se dílo vysokoškolsky vzdìlaného autora, redaktora a publicisty, èlena Obce spisovatelù a Klubu autorù literatury faktu, sna¾í zaplnit jedno prázdné místo, zahrnující komplexní pohled na vìèné ¾ivotní otázky stárnutí, umírání a smrti vèetnì všech jejích podob. Kam a¾ dospìlo od dob pohanských, antických, støedovìkých a novovìkých filozoficko-teologické poznání. Co o smrti najdeme v bibli, ¾almech, mešních modlitbách, co øíkají staroegyptské mravní nauky, èínský myslitel, talmud nebo korán, autoøi období humanismu, baroka a osvícenství. A jak pøemýšlejí souèasní vìdci mnoha oborù, dospívající v moderním vìku k interdisciplinárnímu pøístupu k dalšímu bádání.
● Dostávají se nám kvalifikovaná pouèení v reprezentativní a na našem kni¾ním trhu zcela ojedinìlé knize - encyklopedii, v ní¾ mù¾eme hledat odpovìdi a zamýšlet se hloubìji nad vìènými tématy.
● Jak se projevuje smrt v dílech literátù, hudebních umìlcù a dalších tvùrcù, o èem vypovídají høbitovní nápisy spojené s lidovou poezií, logicky zde rozèlenìné pro u¾ití tìch, kteøí takové nápisy hledají, v kolika písních znárodnìlých a zlidovìlých se objevují verše o posledních vìcech èlovìka, které nejèastìjší skladby znìjí smuteèními sínìmi.
● Jsou tu lidové tradice, povìry a zvyky, trefná lidová rèení a pøísloví, místopisné názvy, výklady snù, ale také vtipy, osvì¾ující naši zvolenou tématiku.
● Kniha zahrnuje další záva¾ná témata, jakými jsou vra¾dy a sebevra¾dy, trest smrti, stáøí a úmrtnost, péèe o umírající se srovnáním ve svìtì a u nás.
● Jaké jsou zákonné normy, týkající se tìchto otázek, na základì nich¾ se poskytují u nás pohøební slu¾by, jaké máme svátky zemøelých. a proè je uctíváme.
● Nechybìjí informace o pohøebištích, kostnicích a krematoriích, zevrubný seznam muzeí a památníkù v naší zemi.
● Abecední èást nìkolika set encyklopedických hesel zaèíná A – Adamem a konèí ® – ¾ivotem. Takový mù¾e být i výklad nekoneèného ¾ití, lze zaèít s jeho koncem a dojít na zaèátek, jak se to názornì podaøilo v tomto díle.
Není tomu tak dávno, co podobná témata byla tabuizována. To byl jeden extrém, zatímco jsme nyní svìdky extrému obrácenému – vše je dovoleno, neexistují ani morální zábrany, zábrany lidského svìdomí.
Vìènì ¾ivá problematika ¾ivota a smrti mne dr¾í a bylo by škoda ji dále nesledovat. Nakupilo se za tu dobu v mém archívu a dokumentaènì informaèním pøehledu velké mno¾ství zajímavých dokladù, písemností a dokumentù, z nich¾ mohu obèas nìco aktuálnì pou¾ít, ale u¾ to „prázdné místo“ nedo¾enu poøádnì zaplnit.
Miroslav Sígl
Smuteèní oznámení (pro zobrazení klikni)