O dìtech
Potkávám se obèas se stí¾nostmi na nepochopení dìtí, problémy s nimi. Který rodiè to neza¾il. Pøed léty jsem se setkal s pozoruhodnou knihou.
Chalíl D¾ibrán: Prorok
Provází mne u¾ øadu let. Autor byl zvláštní smìsicí køes»anství a Islámu. Pùvodem Libanonec, pokøtìný, emigroval s matkou do USA. Tam se brzy prosadil jako spisovatel i výtvarník. Skonèil dost smutnì, èeský èlovìk by øekl, ¾e se uchlastal v necelých padesáti létech. Bylo to ovšem slo¾itìjší, byla tam skoro dìdièná rakovina, traumata, ale také obrovský talent.
Podávám tu opravdu struènou charakteristiku, kdo bude mít zájem, jistì si dohledá podrobnosti.
Pøidávám ochutnávku z Prorokových mouder, tentokrát o dìtech:
Vaše dìti nejsou vašimi dìtmi.
Jsou syny a dcerami ®ivota tou¾ícího po sobì samém.
Pøicházejí skrze vás, ale ne od vás.
A tøeba¾e jsou s vámi, pøece vám nepatøí.
Mù¾ete jim dát svou lásku, ale ne své myšlenky, nebo» ony mají své vlastní myšlenky.
Mù¾ete dát domov jejich tìlùm, ne však jejich duším, nebo» jejich duše pøebývají v domovì zítøka, který vy nemù¾ete navštívit dokonce ani ve svých snech.
Mù¾ete se sna¾it být jako ony, nepokoušejte se však uèinit je podobné sobì.
Nebo» ¾ivot nekráèí zpìt a nezastavuje se u vèerejška. Jste luky, z nich¾ jsou vaše dìti vystøelovány jako šípy.
Luèištník vidí na stezce nekoneèna terè a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letìly rychle a daleko.
A» napínání rukou Luèištníka je pro vás radostí.
Nebo» jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný.
Pou¾il jsem pøeklad E. a B. Merhautových