Mistr spisovatel Oldøich Šuleø
Je to autor mojí nejmilejší kní¾ky "Letopisy v ¾ule". Díky vynálezu internetu jsem pøi "brouzdání" po nìm našel vynikající web lokalitu "Internetový magazín nejen pro seniory" SeniorTip, kde jsem se té¾ zaregistroval jako èlen. Zde, v sekci "Rozhovory" jsem našel rozhovor Pavly Pešatové "Dotýkaní Ostravou" ze 17. bøezna 2006 se spisovatelem Oldøichem Šuleøem. V tomto samostatném èlánku chci vyjádøit svoje nadšení a obdiv nad dílem tohoto pana spisovatele.
Kniha "Letopisy v ¾ule. upoutá od zaèátku do konce dynamikou dìje a barvitou kresbou prostøedí. Dovoluji si zde citovat z pøíspìvku pro konferenci v Jeseníku „Slezsko a Jesenicko v literárním zobrazení“ 29. záøí 2004 od Doc. PhDr. Jiøího Urbance, CSc, Slezská univerzita v Opavì, Ústav bohemistiky a knihovnictví, s kterého obsahem se plnì ztoto¾òuji:
Autor se na úseku èeské beletrie mimoøádným zpùsobem zaslou¾il o zpodobení Jesenicka, nìkdejšího Frývaldovska s jeho kameníky.
Tak u¾ tu zase máme vánoce a to je èas, kdy si dovolím znovu pøeèíst tu ú¾asnou ságu, ságu rodu bur¾ujú Tröstrù a rodu proletáøù Hankeù. Kromì toho, ¾e jde o sociálnì - kritický román, je to román z prostøedí, kde jsem pro¾il období mládí svého ¾ivota - období zanechávající snad nejhlubší “brázdu” v lidské pamìti - jesenického regiónu na severní Moravì. Èetl bych tu knihu zas a zas tak, jako bych si mohl stále dokola pouštìt Streisandovou a Matthaua v jejich „top hitu“ „Hello Dolly“, ale musím si to potìšení šetøit, aby bylo tak intenzívní i nadále.
Aha! V¾dy» to je ta hlavní Frankeho vila v Èerné Vodì, kterou bylo vidìt z okna našeho bytu pøi prodejnì potravin, kde byl otec vedoucím a matka prodavaèkou. No toto! Však ten domek na kopeèku nad Frýdberkem kde Hankeùv syn v noci vidìl oknem proradného úèetního dru¾stva kameníkù, jak se domlouvá s fabrikantem Frankem na „vytunelování“ dru¾stva pomocí diverzantského vedení jejich úèetnictví, byl asi ten o jednu øad pod domkem, kde rodina Mirka En bydlela. A také pozdìji bydlela v domku s prodejnou potravin pøi ¾eleznièních závorách v Jeseníku, okolo kterého pufkala parní lokomotiva odvá¾ejíci poslední èeskou rodinu pøednostu stanice do vnitrozemí, po obsazení pohranièí Nìmci v roce 1938.
Hlavní dùvody mého hlubokého vztahu k této knize, která mne tolik zaujala jsou dva, a to, ¾e v letech 1946 a¾ 1958 (ve vìku od 6 do 18 let, kdy jsem nastoupil na vysokou školu) jsem ¾il s rodièi v jesenickém regionu, postupnì v Èerné Vodì, v ®ulové a v Jeseníku. Druhým hlavním dùvodem je zájem o literární tvorbu charakterizovanou jako "sociálnì-kritický román" pùvodu z Francie, Nìmecka, Anglie, Ruska a samozøejmì také domácího. Tato oblast spadá do zájmu o filozofii coby meditování nad vírou, vìdou a ideologií a jak se orientovat v souèasné éøe liberalizace, globalizace a "støetu civilizací". Pøíbìhy chudákù ze sociálnì-kritických románù spolu s jejich vírou v lepší budoucnost jejich dìtí mne v¾dy hluboce dojímaly.
Kniha popisuje dìjiny Jesenicka v dobì jeho nejvìtší prosperity v letech 1900 a¾ do skonèení války v r. 1946. Knihu vydala Mladá fronta v padesátých letech, edice "Boje". Dílo vypadá také jako propaganda vynikající kvality, vìc však není zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát, spisovatel upadl v letech normalizace v nemilost. Je to sice "sága rodu Hankeù" kameníkù z dìlnické tøídy ale souèasnì také "sága rodu Tröstrù" podnikatelù, zakladatelù a budovatelù fantastické prosperity na báze jesenické ¾uly. Je to také mimoøádnì zajímavý obraz ¾ivota nìmeckého etnika v regionu moravských Sudet, psaný nezaujatým a chápavým pohledem p. spisovatele. Kniha mìla být asi té¾ vìnovaná památce obìtí støelby do úèastníkù tzv. frývaldovské stávky v roce 1931.
Èemu se obdivuji a co mne tak fascinuje na knize "Letopisy v ¾ule" coby literárním díle:
Dìj se tu odehrává v Èerné Vodì, ®ulové a Jeseníku a dalších, v místech, které jsou mi dùvìrnì známé. Jesenický okres se nachází na periferii Moravy s obtí¾ným pøístupem pro automobilový provoz pøes èervenohorské sedlo a podobnì pro ¾eleznièní spojení pøes ramzovské sedlo, tedy pro investice a obchod. Na vybudování tunelu, který by Jesenicko zpøístupnil z centrálních èástí Moravy, se asi nikdy peníze nenajdou. I proto patøi Jesenicko k regiónùm s nejhoršími parametry nezamìstnanosti. Poznání, ¾e v dnes u¾ èasem zašlých místech proudil kdysi mohutný tok prosperity jesenického kamenoprùmyslu tak skvìle podaný v „Letopisech“ spolu s pøíbìhy hrdinù a aktérù doby, bylo pro mne snad stejnì vzrušující, jako objevy dìdictví dávných civilizací pro archeology v Øecku a Mezopotámii.
Jak se tedy neobdivovat skuteènosti, ¾e nìkdy v ještì ne tak daleké minulosti tu vzkvétal biznis na báze domácí suroviny - ¾uly a region byl pln hospodáøského ¾ivota. Bylo to tu nìco jako Ba»ùv hospodáøský zázrak v malém vydání. Ještì v roce 1946 byly stopy po tom jasnì viditelné. Na Jesenicku bylo prý asi 40 lomù na kámen, ve Vápenné se tì¾il materiál zpracovávaný na vápno. Stály ještì dílny v kterých se vytì¾ený kámen zpracovával. ®eleznièní vleèka do Èerné vody byla ještì asi v provozu. S partií chlapcù jsem mìli v Èerné vodì v roce 1946/47 k dispozici na hraní opuštìný lom s dílnami, kolejnicemi a vagónky. Dnes u¾ se pøíroda opìt zmocnila prostorù po opuštìných lomech tak, ¾e je u¾ èasto najdeme jen, kdy¾ si z minulosti pamatujeme kde byly.
Jsou tu stopy z minulosti psané nìmeckou menšinou v období a¾ do konce 2. svìtové války a tyto stopy ve mnì zanechaly hluboký dojem. Svoji obtí¾nou pøístupnost z vnitrozemí ÈSR si Frývaldovsko kompenzovalo infrastrukturou, která zajiš»ovala obyvatelstvu všechen potøebný a nevyhnutný komfort - rozvinutá ¾eleznièní silnièní sí», sí» obchodù, restaurací a zaøízení turistického ruchu, ve Frývaldovì byly bezchybné sítì vodovodní a kanalizaèní a té¾ zaøízení na výrobu svítiplynu. Samostatnou podkapitolou jsou Priesnitzovy láznì / Láznì Jeseník. Hlavní mìsto regionu Frývaldov mìlo vybavení vynikající infrastrukturou všeho druhu - divadlo, kino, koupalištì s vytápìnou vodou, na kopcích obklopujících mìsto byly výletní restaurace. Mìstský park s vzácným rostlinstvem a malými dekoraèními stavbami mìl velmi velkou rozlohu a sahal a¾ vysoko do sousedícího lesa. Na druhé stranì, v minulosti patøila sousední èást dnes polského Slezska Nìmecku a na tuto stranu bylo spojení v dobì ještì pøed první svìtovou válkou samozøejmé.
Vlastní literární zpracování díla si zaslou¾í absolutorium. V knize nejsou vùbec ¾ádná hluchá místa, která nacházím i v dílech nejúspìšnìjších svìtových spisovatelù. Zajímají mne knihy a dívám se na filmy z oblasti „literatury faktu“, tedy o pøíbìzích na báze skuteèných událostí z historie, sebelepší sci-fi mne upøímnì nudí. Nedoká¾u se celou dobu dívat ani na rekordnì úspìšná díla, jako je tøeba film Titanic s Di Capriem, jakmile zjistím, ¾e re¾isér natahuje èas a pro danou zásobu intuice autorù by pro dané dílo byla snesitelná hrací doba namísto 3,5 tak mo¾ná 1,5 hodiny. Kdy¾ „Letopisy“ porovnám tøebas s díly tak úspìšného amerického spisovatele Heilyho, tak napøíklad román „Kola“ z prostøedí automobilového prùmyslu je jistì vynikající dílo, minimálnì však èást románu je fádní a urèitými pasá¾emi se musím „prokousávat“ k napínavìjším. V „Letopisech“ nenacházím naproti tomu vùbec ¾ádnou „vatu“. Dìj je bohatý a dynamický v celém toku pøíbìhu a román se ète „jedním dechem“ od první a¾ po poslední stranu.
Pøíbìh knihy spisovatele Šuleøe je podobný pøíbìhu úspìšného seriálu „Synové a dcery Jakuba Skláøe“ z prostøedí severoèeského skláøského prùmyslu. Dílo „Letopisy v ¾ule“ by podle mne mohlo být podkladem pro o nic ménì úspìšný televizní seriál nebo vícedílný film.
Miroslav Nesrsta