Kniha dvou Václavù: Mahagon, mìsíèek a špenát
Jeden Václav má pøíjmení Vìtvièka (*1938 - kdo by je neznal?!) a druhý se jmenuje Václav, ale køestním jménem Erich (*1930), jinak Václav II. Tedy oba tito Václavové, i kdy¾ ka¾dý trochu jinak – jsou vìdeckými a pedagogickými pracovníky, popularizují vìdu u¾ mnoho let (v Èeském rozhlasu i v Èeské televizi), oba jsou pøírodopisnými detektivy, mají v malíèku napøíklad „lesnický místopis“, jdou po unikátech. To je jim vlastní. Dali dohromady kní¾ku s názvem Mahagon, mìsíèek a špenát – a nebýt podtitulu „Exotické rostliny v našem ¾ivotì“ – koumali bychom, co v té knize najdeme?
Kolikrát jsme si polo¾ili podobné otázky, jako autoøi této pøekrásné knihy (vydavatelství Akcent, 2009, 256 stran, a 72 stran vynikajících barevných pøíloh uvnitø textu!), jako napøíklad:
● Z jaké asi exotické rostliny èi její suroviny pocházejí nìkteré vìci, které nás obklopují?
● Pijeme lahodnou kávu, èaj – co o nich víme?
● Od kdy je zná èlovìk a kdy se dozvìdìl o jejich úèincích?
● Jak to, ¾e se nìkteré exotické rostliny u nás tak snadno zabydlely?
● Existují také naše èeské (èi evropské) rostliny, které jsme vyvezli do exotických krajin?
● Tropiètí experti – co nich víme?
● Ví se o našem vyspìlém zahradnictví ve svìtì?¨
U¾ chápete, jak široký zábìr ta kniha pøedstavuje? Zaèíná nìèím k snìdku (obiloviny, boby, zelenina, olejniny, ovoce, další farmakologicky významné rostliny), potom o nìèem na sebe a pro jiné pou¾ití (textilní rostliny a další zdroje surovin, døevo v domì, bytì i zahradì, døevo, které hraje, rostliny pro pohodlí, krásu a odpoèinek, pøed domem, za domem, za zápra¾ím). Za nimi kapitola o èeských lesnících v zahranièí, o krátkodobých známostech s letnièkami a dvouletkami, podle svìtadílù, nemohou chybìt pokojové rostliny bezkvìté i s nádhernými kvìty. A zase kapitola – jakoby vsunutá mezi ty rostliny Tradice èeského zahradnictví, Rù¾aøi a jejich odrùdy, v tom nìco o Prùhonicích, ale také kapitola Sbìratelé a cestovatelé, a koneènì zavleèené a invazívní rostliny.
Co všechno se o tìch exotických rostlinách nedozvíme?! Ani chvíli jsem nezapochyboval, mám-li si knihu koupit èi ne? Chybìla by mi, v¾dy» mám Moje kvìtinová dobrá jitra, Moje vzpomínková dobrá jitra, Moje rù¾ová dobrá jitra, Nìco pro zahøátí duše, Herbáø pod polštáø – od Václava II. pak Ve stínu Kilimand¾ára, Bengálské ohnì, V zeleném království pìti kontinentù nebo USA na dlani. Páni profesoøi pøes pøírodu sypou ta svá ¾ivotní moudra z rukávu , ale nic neslevují ze své vynikající úrovnì, jejich znalosti a zkušenosti jim to ani nedovolí.
Ètu si v té kní¾ce na pøeskáèku, kdy¾ jsem ji pøedtím pøelouskal celou, proto¾e s tìmi rostlinami jsou spojené zá¾itky a pøíhody, to je vyprávìní, to není školometská nauka, ne, ne, ne! Studuji jmenný a vìcný rejstøík na 30 stranách dvousloupeènì sázený, nìkolik set jmen vèetnì jejich latinských ekvivalentù, se mi stává blízkými, kdy¾ si o nich nìco více pøeètu. Pak u¾ vím, proè je nábytkáøsky ctìný mahagon, støedomoøský mìsíèek i pøistìhovalec špenát, proè to jsou exotické rostliny, které u nás zdomácnìly, co všechno jsem do této chvíle nevìdìl, o èem¾ jsem nemìl ani tušení a co jsem si potøeboval doplnit. V¾dy» ka¾dou chvilku mne vnouèata èi pravnuèky mohou pøekvapit otázkou – mají tìch „kytek“ kolem sebe stále plno, a nic o nich nevìdí. Pøece se nedám zahanbit.
Donekoneèna by mohli oba Václavové pokraèovat, najednou zjistíte, ¾e jste se pøiuèili i v dìjepisu a zemìpisu, ¾e mnoho tìch rostlin je spojeno se jmény vìdcù, vynálezcù, cestovatelù, spisovatelù, hudebníkù, vládcù i legendárních postav. Tomu øíkám databáze, jakou ti autoøi musí doma mít! A co¾ teprve, kdy¾ s nimi mù¾ete hovoøit, zjistíte jejich ú¾asnou pamì», pøitom to nejsou ¾ádní mladíci, tak¾e - klobouk dolù!
Nenašla by se na té jejich kní¾ce pøece jen nìjaká závada? V¾dy» pochvalu si zaslou¾í i její soukromý vydavatel Drahomír Rybníèek, skrytý pod názvem Akcent se sídlem v Tøebíèi, který má za sebou více ne¾ 600 kní¾ek – jednu hezèí druhé. Jó – pøece jedna pøipomínka: do její hmotnosti jednoho kilogramu jí chybìjí nìjaké dekagramy, ale i tak v posteli pøed spaním se ète stì¾í… To vytkla mé kní¾ce nedávno také moje televizní kolegynì Olinka Èuøíková, kdy¾ ji padla na hruï a probrala ji znovu do stavu bdìní.
Ano, k nìkterým knihám usedám zásadnì jako ke sváteènému obìdu: rozlo¾ím si je na prázdný stùl, kde jsou ve váze jen kvìtiny, pøi ruce èíše nìèeho dobrého, v ruce nezbytná tu¾ka a sešit na poznámky. Ètu a ètu, nevnímám okolí - díky Vám, mí milovaní autoøi!