Pøíbìhy zemské atmosféry – aneb Za vše mù¾e klima nebo poèasí (8)
Rozvoj vìdy v Evropì
V druhé polovinì a na pøelomu 16. a 17. století bádaly v Praze hned tøi velevýznamné osobnosti - Tadeáš Hájek z Hájku (1525 a¾ 1600), Tycho Brahe (1548 a¾ 1601) a Johannes Kepler (1571 a¾ 1630). Všichni tøi byli samozøejmì zejména astronomové, a ten prvním asi málo známý. Všichni se ale zabývali i meteorologií, kdy¾ se napøíklad sna¾ili dodat tehdejším astrometeorologickým pøedpovìdím vìdeètìjší základy. Hájek byl všestrannì vzdìlaný, byl i osobním lékaøem císaøe Rudolfa II. a také øeditelem jeho alchymistických dílen. O jeho všestrannosti svìdèí skuteènost, ¾e napsal nejen dùle¾ité a dodnes cenìné pojednání „O kometách“, ale i uèené pojednání „O pivu“! Dále to byl on, kdo pozval do Prahy Tychona Brahe. Tento slavný astronom, jak známo v Praze docela zajímavì zemøel, ale i tak trochu vychoval ještì významnìjšího astronoma - Johannese Keplera.
Tadeáš Hájek Johannes Kepler Tycho Brahe Jan Amos Komenský
Kromì nejvýznamnìjších zákonù o obìhu naší Zemì kolem Slunce, které Kepler publikoval v roce 1609, napsal v Praze v roce 1611 vynikající práci „Novoroèenka aneb O šesticíposti snìhových vloèek“. Je to pravdìpodobnì první odborná práce na svìtì, která se touto problematikou zabývá. Obloha ani zemská atmosféra nedala Keplerovi spát, a tak jeho pra¾ské záznamy o poèasí z pøelomu 16. a 17. století jsou dodnes významným pramenem ke studiu klimatu støední Evropy!
A k tìmto velikánùm mù¾eme klidnì zaøadit i dalšího renesanèního všestranného uèence – Jana Amose Komenského. To, ¾e se zajímal o poèasí, kterému øíkal povìtrnost, si mù¾eme ovìøit tøeba v jeho díle „Moudrost starých Èechù“, do nìho¾ zaøadil asi 2000 poøekadel a pøísloví, vèetnì povìtrnostních pranostik.
Asi nikoho nepøekvapí, ¾e o dìje v naší atmosféøe si „okrajovì škrtl“ i veleznámý Isaak Newton (25. 12. 1642 a¾ 31. 3. 1727). Jeho rozsáhlá základní práce, v ní¾ popisuje zákon všeobecné zemské gravitace a tøi základní pohybové zákony, naprosto zmìnila dosavadní fyziku. Kdy¾ pak propojil tyto své zákony s Keplovými zákony pohybu planet, teorie heliocentrické planetární soustavy definitivnì zvítìzila. A to Newtonovo „škrtnutí“ o zemskou atmosféru se uskuteènilo pøi jeho výzkumech o vzniku duhy a teoretické výsledky publikoval v roce 1666. A zde jistì pøekvapí, ¾e k podobným výsledkùm o tomto nádherném atmosférickém jevu dospìl u¾ v roce 1648 jeden z posledních èeských polyhistorù Jan Marek Marci z Kronlandu (13. 6. 1595 a¾ 10. 4. 1667), rodák z východoèeského Lanškrouna. A to u¾ v roce 1648, tedy pìkných „pár“ let pøed Newtonem! A jen tak mimochodem, Marci byl mimo jiné, i hlavním královským lékaøem a hygienikem! O duze si ale nìco povíme pøíštì.
Asi nikoho nepøekvapí, ¾e o dìje v naší atmosféøe si „okrajovì škrtl“ i veleznámý Isaak Newton (25. 12. 1642 a¾ 31. 3. 1727). Jeho rozsáhlá základní práce, v ní¾ popisuje zákon všeobecné zemské gravitace a tøi základní pohybové zákony, naprosto zmìnila dosavadní fyziku. Kdy¾ pak propojil tyto své zákony s Keplovými zákony pohybu planet, teorie heliocentrické planetární soustavy definitivnì zvítìzila. A to Newtonovo „škrtnutí“ o zemskou atmosféru se uskuteènilo pøi jeho výzkumech o vzniku duhy a teoretické výsledky publikoval v roce 1666. A zde jistì pøekvapí, ¾e k podobným výsledkùm o tomto nádherném atmosférickém jevu dospìl u¾ v roce 1648 jeden z posledních èeských polyhistorù Jan Marek Marci z Kronlandu (13. 6. 1595 a¾ 10. 4. 1667), rodák z východoèeského Lanškrouna. A to u¾ v roce 1648, tedy pìkných „pár“ let pøed Newtonem! A jen tak mimochodem, Marci byl mimo jiné, i hlavním královským lékaøem a hygienikem! O duze si ale nìco povíme pøíštì.