Doba soudcù Jozue
Toto jméno nese kniha jako nadpis, naznaèující její obsah. Není to autorský podpis. Bo¾í jednání s vyvoleným lidem není v této knize popisováno jako chronologický sled událostí. Novovìký pojem èasu ztrácí svou váhu, staletí se smrš»ují a navzájem se prostupují, mnohé události zapadají do tùnì zapomnìní a jiné se dostávají do popøedí, a to vše podle toho, jak obstojí pøed soudem svrchovaného Pána. Kniha Jozue zvìstnì zhuš»uje jevy a události èasovì i místnì do ¾ivota jedné generace.
Kniha Jozue je svìdectvím o trvalosti a vìrnosti Bo¾ích zaslíbení.
Slova Bible: Hospodin dal Izraeli celou zemi, jak se pøísahou zavázal jejich otcùm, ¾e jim ji dá. Obsadili ji a usadili se v ní. A Hospodin jim dal odpoèinutí všudy vùkol, zcela tak, jak pøisáhl jejich otcùm.
®ádný ze všech jejich nepøátel pøed nimi neobstál. Hospodin jim vydal do rukou všechny nepøátele. Ani jedno ze všech dobrých slov, která Hospodin mluvil k domu izraelskému, nezapadlo:všechno se uskuteènilo.
Kniha Soudcù, opaènì ne¾li kniha Jozue, události souèasnì rozkládá v události èasovì postupné, kdy¾ zpracovala dílèí kmenové tradice v mohutné jednotné svìdectví o Bo¾í vìrné ochranì.
PALESTINA: Obsazení Palestiny byl dlouhodobý proces. Jednotlivé kmeny jen tì¾ko uhájily získané území. V tìchto bojích se Izrael konsoliduje v nábo¾enský svaz dvanácti kmenù sdru¾ených kolem schrány smlouvy. IZRAEL: Lid je neustále ohro¾ovaný tím, ¾e ztratí svou jedineènost uprostøed pronárodù, ¾e se pøizpùsobí svému pohanskému prostøedí a opustí Hospodina. Nemá ústøední vládu, ale ve chvílích svrchovaného nebezpeèí následuje vùdce Bohem povolaného, který je obdarován mimoøádnými dary, moudrostí a stateèností. Tito charismatiètí vùdcové, jejich¾ vliv byl zpravidla omezen na vlastní kmen, vedou lid do boje proti utlaèovatelùm, ale potom hlavnì vedou k zákonu Hospodinovu a rozsuzují jako soudcové jejich spory. Charismatický charakter izraelských vùdcù je zvláštním, výjimeèným rysem vyvoleného lidu v této dobì. Sotva bychom našli obdoby u sousedních národù.
Slova Bible: Vlas bojovníkù v Izraeli volnì vlaje,
¾e se dobrovolnì sešel lid
dobroøeète Hospodinu!
Slyšte, králové,
poslouchejte, hodnostáøi,
já budu pìt Hospodinu,
já mu budu zpívat,
zpívat ¾almy Hospodinu,
Bohu Izraele.
Kniha Rút je v našich biblích zaøazena za knihu Soudcù mezi tzv. knihy výpravné. Nejen proto, ¾e se její pøíbìh udál v dobì soudcù, ale také proto, ¾e tvoøí jakousi spojnici mezi touto dobou a dobou králù, nebo» obsahuje pøíbìh pøedkù krále Davida.
Èetbou posvátné knihy Rút se lid dovídá, co má být náplní lidského ¾ivota: úsilí o úèast na obecenství Bo¾ího lidu, zápas o podíl na Bo¾ím zaslíbení a milostí, skutky milosrdenství, péèe o opuštìné, zbìdované a nuzné.
Po stránce literární je Rút charakteristická tím, ¾e dìj, ani postavy nejsou vìtšinou popisovány, ale vysti¾eny v rozhovorech, zachycujících situaci i povahu osob a vìci lépe ne¾ jakýkoli popis. Pozoruhodné jsou vìcné souvislosti a navazování na dobu praotcù, jak je zachycena v Genesi, co¾ nasvìdèuje, ¾e látka této knihy je velmi stará, i kdy¾ koneènou podobu dostala v dobì mnohem pozdìjší, asi a¾ po návratu z babylonského zajetí.
Slova Bible:I vzal si Boáz Rút a stala se jeho ¾enou. Vešel k ní a Hospodin jí dopøál, ¾e otìhotnìla a porodila syna. Tu øekly ¾eny Noemi: „Po¾ehnán buï Hospodin, který tì odedneška nenechává bez zastánce, jeho¾ jméno se bude ozývat v Izraeli. On ti vrátí smysl ¾ivota, bude o tebe ve stáøí peèovat. V¾dy» jej porodila tvá snacha, která tì tolik miluje. Ta je pro tebe lepší ne¾ sedm synù.“ Noemi vzala dítì, polo¾ila si je na klín a stala se mu chùvou. Sousedky mu daly jméno. Øekly: „Noemi se narodil syn“ a pojmeovaly jej Obéd (to je ctitel Hospodinùv). To je otec Jišaje, otce Davidova.