Milanovi je teprve tøiadvacet a u¾ si plní svùj umìlecký sen. Aè fotograf amatér, který s focením umìleckých snímkù zaèal teprve pøed rokem, dnes ji¾ chystá první prodejní výstavu. Nedivím se. Jeho fotografie jsou velmi zvláštní, svìtelnì pojaté trochu jinak, ne¾ jak jsme na to zvyklí. Jeho akty vlastnì nejsou pouhými akty, ale výpovìdí nìjakého pøíbìhu, zachycení myšlenky. Spoleèné mají jedno: jejich hlavním tématem je ¾ena. Proè? „®ena je synonymem pro nádheru a dokonalost,“ tvrdí Milan.
Znám se s Milanem u¾ dlouho. Kdysi jako malý kluk obdivoval mou dceru. Stával èasto trpìlivì pøed domem a pokornì èekal, a¾ se sleèna milostivì uráèí vyjít ven. Po letech jsme se spojili na Facebooku. Všimla jsem si originálního pojetí jeho fotek a zeptala se ho, zda by mi neudìlal takovou, která by se hodila k propagaci mé knihy. Úkolu se chopil velmi zodpovìdnì, pøemýšlel nad ním a ladil ho do posledního detailu. Svým pøístupem mi potvrdil, ¾e aè je nyní ji¾ dospìlý mu¾, je to poøád ten trpìlivý kluk, který s pokorou èeká na krásu, aby ji mohl zachytit.
Kdy¾ jsme se dali do øeèi, zaujal mì nejen svým pøístupem k umìlecké fotografii, ale také svými moudrými úvahami o ¾enách. Jednu ú¾asnou myšlenku tøeba zachytil na fotografii, na ní¾ nedávno pøi západu slunce cvakl svou ¾enu a dceru...
Milanovými slovy: „®ena pøedstavuje matku, která je na dnì. Snímek ukazuje pouto mezi matkou a dítìtem. I matky, které jsou alkoholièky, závislé na drogách nebo mají jiné problémy, jsou a budou v¾dy milované svými dìtmi. Jejich láska je jiná, ne¾ kterou známe z filmù. Dítì matku oddanì miluje a vše ostatní je mu jedno. Potøebuje ji.“
K úvodní fotce se zase vá¾e milý pøíbìh, který mi Milan prozradil, kdy¾ jsem se ho ptala, zda jsou víc nervózní ¾eny, které fotí, nebo spíš on. Prozradil mi: „V¾dy jsem víc nervózní já. A je to prý i vidìt. Mám k tomu takovou vtipnou historku. Jednou jsem fotil krásnou tìhotnou sleènu a fotografie mìla vypadat tak, ¾e bude stát pøímo proti objektivu nahoøe bez a bude mít od èela a¾ ke klínu èerno-èervenou èáru. Fotografie se jmenuje „Hemisféry“ a myšlenkou bylo naznaèit, ¾e taková ¾ena má v sobì dva mozky, dvì duše, které budou ale v¾dy nìèím spojeny. No a tu èáru jsem mìl kreslit já. Kdy¾ jsem byl tak blízko k tomu nahému ¾enskému tìlu, cítím jsem, jak se mi nervozitou klepou ruce. A tak se stalo, ¾e první pokus té rovné èáry dopadl jako krásná vlnovka. Spoleènì jsme se tomu ale zasmáli a druhý pokus u¾ dopadl dobøe.“
Proto¾e jsme chvíli polemizovali o tom, zda bych dokázala stát modelem na své reklamní fotografii já, dostali jsme se k debatám na téma vìku. A Milan mì samozøejmì opìt pøekvapil, kdy¾ mi øekl: „Tìlo sice stárne a mìní se, ale neznamená to, ¾e je najednou horší. Nemù¾eš své tìlo pøirovnávat k tomu, které jsi mìla ve dvaceti. Tìlo mù¾e vypadat skvìle ve dvaceti jako ve ètyøiceti i v padesáti, vìk v tom roli nehraje. Zále¾í na úhlu pohledu a dùle¾ité je zahodit pøedsudky a vysnìné ideály. Mo¾ná jsem zvláštní, ale mì pøitahují snad ze všech nejvíc ¾eny kolem ètyøicítky. Vyzaøuje z nich toti¾ taková sebejistota, zdravé sebevìdomí.“
Co¾ mo¾ná dovysvìtluje Milanùv druhý koníèek. „Jsem sbìratel, dalo by se øíct i vetešník,“ øíká o sobì. „Mám rád staro¾itnosti, ale i obecnì staré vìci, èasto se i stávají mými rekvizitami k focení. Kdy¾ tyto vìci nekupuji, hledám je sám. Èasto chodím na dlouhé procházky s detektorem kovù, relaxuji u toho. Èlovìk je sám na èerstvém vzduchu v pøírodì a ještì si mù¾e pøinést domù nìjaké poklady.“
Samozøejmì si dìlám legraci. Chci tím pøedevším zvelièit, ¾e krása na vìku tak úplnì nezále¾í. Vyzaøuje zevnitø. Co¾ sice není øeèeno poprvé, ale ne ka¾dý to umí zachytit. A já myslím, ¾e Milan ano, pøedurèuje ho k tomu u¾ jeho pøístup. Proto si klidnì troufnu všechny dámy vyzvat, aby se Milanovi ozvaly, pokud by mìly odvahu se postavit pøed jeho fotoaparát. Jak mi prozradil, má toti¾ doma více ne¾ sto fotografických nápadù, ale zoufale mu chybí rùznorodé modelky.
No a samozøejmì pokud se nìkdo zdr¾ujete poblí¾ Krušných hor, zavítejte 28. záøí na Milanovu první výstavu ALFA, která se bude konat v rámci tradièní Svatováclavské pouti v nádherném kostele (figuruje na obou výše uvedených fotkách, jednou zevenku a podruhé zevnitø) slou¾ícím ji¾ jen pro svìtské úèely, Kostele svatého Václava ve Výsluní.