BALADA O FAVORITU
Ve Lhotì pod Lesy je pozdvi¾ení,
vìtší ne¾ kdy¾ nìkdo z místních se ¾ení,
a dál se dává tahleta zpráva,
v maštali, stejnì jak u koryta:
¾e Tomeš zakoupil Favorita!
V hospodì na rynku rumové smrštì,
a ty kdo¾ pøijdeš tam, no tak Bùh dr¾ tì,
pít budou do mše, na poèest Tomše,
a jeho bouráku z Boleslavi,
zítra je budou zas bolet hlavy.
K pùlnoci kumpáni zaèali m¾ourat,
do Tomše skrz au»ák rejpat a š»ourat.
Prej - tolik vejplat, pár plechù, hejblat,
a ¾e teï mù¾e jít na ¾ebrotu,
a ten krám hodí se tak do šrotu.
Tomeš, ten nejdøíve na èelo klep si,
posléze propadnul splínu a skepsi.
Napil se kvásku, vyhlásil sázku –
¾e klidnì prokopne auta kastli,
kumpáni v ú¾asu všichni ¾asli.
Aj Škoda, Škoda, Škodovka,
lepší je rum ne¾ sodovka.
Aj Škoda, Škoda, Škodìnka,
a víneèko ne¾ vodìnka.
Ka¾dý si pøisadil na Tomše blázna,
za chvíli hospoda byla u¾ prázdná.
Kdo by si dobil svùj automobil,
pøed krèmou Favorit u patníku
a Tomeš s krumpáèem u blatníku.
Tomeš si odlo¾il kabát a botu,
nejistì postavil se na kapotu,
kdy¾ Lojza Klofáè podal mu kopáè,
udìlal si malou znaèku v plechu
a mocným úderem prokop støechu.
To ¾ádnej neèekal, taková pecka,
Tomeš slez a výhru strèil do vrecka.
Rovný tøi tácy vzal za tu práci,
mnohý ho úšklebkem poèastoval,
¾e nový auto si zdevastoval.
Za tøi dny v hospodì je pozdvi¾ení,
vìtší ne¾ kdy¾ nìkdo z místních se ¾ení.
A dál se dává tahleta zpráva,
¾e Tomeš, vá¾ení, není dnešní –
na autì má nový okno støešní!
Aj Škoda, Škoda, Škodovka,
lepší je rum ne¾ sodovka.
Aj Škoda, Škoda, Škodìnka,
a víneèko ne¾ vodìnka.
Zbývá jen dodat – ¾ádný to bøídil –
za patnáct stovek ho poøídil.
BALADA O ZUBAØI
Studoval Jaroušek medicínu,
zalíbilo se mu zubaøské køeslo,
jenom¾e v baru „U kapucínù“
studijní úsilí po èase kleslo.
U¾íval ¾ivota plnými doušky,
stranou šla praktika, pøednášky, zkoušky,
o vìdì lékaøské nemìl však páru,
potí¾e nastaly hned v prvním járu.
Dìkanát, rektorát, únor, bøezen,
z fakulty nadobro vypovìzen.
Gaudeamus, to byl rámus,
jen se pøitul, kdy¾ máš titul.
Rodièe dr¾el dál v pøesvìdèení,
¾e pilnì studuje ve skriptech stránky,
index byl prospìchu vysvìdèení
sám toti¾ do nìj psal zápoèty, známky.
Budoucnost zasvìtil klamu a falši,
dnes jedna malá le¾ a zítra další,
namísto vrtaèky sbíjeèek pa¾by,
nevrtal do zubù, ale do dla¾by.
Naoko studoval ve dne, v noci,
za pìt let dospìl a¾ ku promoci.
Gaudeamus, to byl rámus,
jen se pøitul, kdy¾ máš titul.
Tušíte co dál se mìlo státi,
do plánu nesmìla vloudit se chybka.
Marnì se tìšili otec s máti,
synáèka pøed slávou sklátila chøipka.
Takhle se vyvléknul z promoèní bryndy,
nevadí, pro diplom sjede se jindy,
takový diplom, ten toti¾ dá fušku,
Jaroslav rozlámal nejednu tu¾ku.
A kdy¾ byl hotov ten falsifikát,
na titul MUDr. si zaèal zvykat.
Gaudeamus, to byl rámus,
jen se pøitul, kdy¾ máš titul.
Vìøit se tomu snad ani nechce,
spoléhal, ¾e nikdo nebude èíst to,
rodièe shánìli pøes konexe
pro synka ve mìstì výhodné místo.
S lékaøským diplomem v èerveném pouzdøe
vyhlí¾el Jaroslav chytøe a moudøe,
z vá¾ené rodiny protekèní dítko,
kdopak by hledal na diplomu smítko.
No, a pak pøišlo to nadìlení –
pøijat byl na zubní oddìlení.
Gaudeamus, to byl rámus,
jen se pøitul, kdy¾ máš titul.
Ošetøil ètrnácte pacientù,
jejich øev primáøi nezdál se jaksi,
po bli¾ší prohlídce dokumentù
ukonèil Jarda svou lékaøskou praxi.
Pak pøišel ke slovu u¾ zákon trestní,
rozsudek soudu byl struèný a pøesný.
Doèasnì oblékne erární látku
a devìt mìsícù posedí v chládku.
Stejný je epilog jako prolog –
lepší být samouk – gynekolog.