Turisté? Turisté… Pøeèetla jsem si se zájmem èlánek Marty Urbanové, který se týkal rozcestníkù, a ihned jsem si vzpomnìla na svùj rozhovor s emeritním pøedsedou Klubu èeských turistù, panem Janem Havelkou. Ve svém vìku neuvìøitelnì èinorodý èlovìk, plný elánu a nápadù, mi ochotnì vyprávìl o svých plánech i o historii KÈT. Místem našeho setkání bylo mìsto Bechynì, kde jsem byla vloni na dovolené a kde tenkrát, a pravdìpodobnì i dnes, sídlí jediné Muzeum turistiky na našem území. Rozhovor vyšel v týdeníku Naše rodina v èísle 45/2018. Tøeba i pro vás bude v prázdninovém èase zajímavým poètením.
Jan Havelka
Pøedkové øíkávali: Je tøeba krajinu ohmatat svými chodidly
Klub èeských turistù si letos pøipomíná 130. výroèí svého vzniku. V jeho historii, tak jako v historii celé naší spoleènosti, bychom našli mnohé peripetie. V roce 1948 byl KÈT zakázán, jakmile pomìry dovolily, v roce 1990 opìt obnoven.
Více ne¾ 40 tisíc km znaèeným turistických tras, udr¾ovaných v perfektním stavu, patøí mezi nejpøehlednìjší v Evropì, mo¾ná i na svìtì.
Stovky akcí- pochodù, setkávání, pøednášek, pøibývající informaèní tabule v krajinì- to vše pøitahuje zájemce všech generací. Turisté navazují na své pøedky i údr¾bou starých a budováním nových turistických chat, a tak jako generace pøed nimi pøibli¾ují krásy naší zemì ostatním. Èestným pøedsedou KÈT je Ing. Jan Havelka. Právì on má nejvìtší zásluhu na vzniku prvního a zatím u nás jediného muzea turistiky. Bylo otevøeno v Bechyni v roce 2006 v prostorách bývalé ¾idovské synagogy, a jak øíká je „jeho dítìtem“. Z vedlejší budovy je zatím zprovoznìno pouze její pøízemí. Další dvì patra a okolní prostory procházejí nároènou rekonstrukcí, tak¾e stovky exponátù zatím èekají v krabicích. Kdy uvidíme definitivní podobu muzea? Do deseti let, nebo nikdy – øíká Jan Havelka.
Jak bude jednou muzeum vypadat?
Jeho dokonèení beru jako svùj hlavní úkol. Mám pìtiletý „skluz“, proto¾e jsem øídil výstavbu Bezruèovy chaty na Lysé hoøe. Bylo s tím spojeno mnoho starostí, tak¾e provoz v muzeu sice bì¾el, ale rozvoj se zastavil. Teï se do toho dám, vím, ¾e vzhledem ke svému vìku musím spìchat. Všechna povolení a projekt u¾ máme, ve dvou patrech probíhá rekonstrukce stropù, instalací, druhá polovina budovy je dnes skladem výstavních pøedmìtù. V podkroví plánujeme vybudovat centrální archiv Klubu, chceme tu mít i byt pro archiváøe a malou turistickou ubytovnu. Prioritou jsou ale výstavní prostory. Vìøím, ¾e to zvládneme.
Pøedsedou KÈT jste byl poprvé zvolen v roce 1991…
Hned v prosinci 1989 jsme s pøáteli zaèali plánovat obnovení Klubu. Podaøilo se to o pár mìsícù pozdìji, byl jsem zvolen místopøedsedou a další rok pøedsedou. Potvrzen ve funkci jsem byl ještì nìkolikrát, vedl jsem Klub celkem 15 let, dnes jsem jeho èestným pøedsedou. Zaèátek byl velmi obtí¾ný, proto¾e jsem se zároveò stal v ÈKD Praha, kde jsem celý ¾ivot pracoval jako projektant, generálním øeditelem, a obì funkce vykonával témìø pìt let soubì¾nì.
Co bylo vaším nejdùle¾itìjším úkolem?
Naším pøáním bylo, aby Klub èeských turistù navázal na prvorepublikové tradice našich pøedchùdcù. Mìli jsme schované staré stanovy, roèenky, pøihlásili se nám ètyøi bývalí funkcionáøi, kteøí byli ochotni pomoci. Velkým úkolem bylo zmìnit zamìøení turistiky. Samozøejmì i ve Svazu turistiky jsme nadšenì organizovali rùzné pochody, ale jen ty povolené a se správným pojmenováním- to bylo ale vše. Pùvodní KÈT mìl i jiné priority- pro cestovní ruch u nás byl nejdùle¾itìjším èlánkem. Jeho èleny byli naši nejlepší architekti, památkáøi, poøádaly se desítky pøednášek, diskusí. To bylo znièeno. Mohl jsem zaèít prosazovat své sny, ale jednoduché to nebylo, mnozí mi nechtìli rozumìt. Sna¾il jsem se psát èlánky do èasopisu Turista a burcovat, ¾e musíme povýšit i intelektuální èinnost, která k turistice patøí.
Prosazujete pojem „aktivní turistika“…
Ano, je to nìco jiného, ne¾ vyrazit na dovolenou k moøi a mluvit o tom jako o turistice. Kdo si krajinu neprojde pìšky, ten ji nepozná. Turistika je pohyb vlastní silou za úèelem poznání reálného svìta, vlastní poznání historie. Musíte mít èas zastavit se, popovídat s místními… Tøeba z uèebnic známé: Za Habsburkù bylo temno- si poopravíte, kdy¾ na svých cestách zjistíte, ¾e polovina našich historických památek vznikla za jejich vlády.
Tak¾e cyklisty mezi turisty nepoèítáte?
Samozøejmì, ¾e ano, cykloturistika je také aktivní pohyb, ale je pøi ní podstatnì menší mo¾nost z blízka poznávat pøírodu a krajinu.. Proto¾e se velmi rychle rozvíjí, je nutno odstranit nebezpeèné soubìhy cyklotras s pìšími trasami. Právì tohle mají dobøe propracované napø. ve Švýcarsku nebo Nìmecku, kde tzv. moderní pìší trasy v klidném pøírodním prostøedí pøilákaly k turistice mnoho mladých lidí. U nás je to ještì hudbou budoucnosti, navíc moderní fenomén motorových kol pøináší další komplikace.
Naše turistické znaèení cest patøí k nejlepším. Kolik znaèkaøù u nás pracuje a znaèkujete trasy i vy sám?
Máme 1600 znaèkaøù, mezi nimi mnoho mladých, nìkdy to bývá i rodinná tradice u¾ i tøí generací- z toho máme radost. Ka¾dý rok se kontroluje a opravuje tøetina tras, v mezidobí obnovujeme ty, které znièily polomy èi následné kácení stromù se znaèkami. Máme bezvadnì fungující smlouvu s Lesy ÈR, v¾dy nám dávají vìdìt, kde je tøeba nìkterou èást trasy novì vyznaèit. Já sám jsem nikdy neznaèkoval, ale jsem takový „aktivní kritik“. Jakmile na svých cestách narazím na nìjakou nesrovnalost, hned si to zapisuju a zjednávám nápravu.
Vra»me se ještì zpátky k muzeu. Je jeho vytvoøení vaším nápadem? Klub usiloval o jeho vznik u¾ od tøicátých let minulého století. Nestihlo se to, potom pøišla válka a brzy po ní zákaz èinnosti. My jsme se k plánu vrátili, nejprve hledáním vhodných prostor, co¾ byl velký problém. Nakonec „zaúøadovala“ náhoda. Moje dcera se s man¾elem pøestìhovala do Bechynì, pomáhal jsem jim s úpravou domu a všiml si vedlejší ¾idovské synagogy s rozbitými okny a padajícími støešními taškami. Nedalo mi to, sešel jsem se s pøedstaviteli Pra¾ské ®idovské obce, a ti nám objekt pronajali s podmínkou, ¾e zde bude i malá výstavka ze ¾ivota ¾idovských obyvatel Bechynì. Muzeum jsme otevøeli v roce 2006 a zanedlouho za námi s nabídkou prodeje pøišel i majitel sousedního domu.
Pova¾ujete péèi o muzeum za svùj trvalý úkol?
Ano, moc bych si pøál, dokud mi bude zdraví slou¾it, dokonèit stavební úpravy obou objektù. Vím, ¾e pokud bude dobudováno, pøijdou jiní, mí nástupci, a budou v práci pokraèovat. V rùzných sekcích KÈT i v radì Sínì slávy pracují mladší, šikovní lidé, vìøím, ¾e by starost o uspoøádání a rozšiøování sbírek pøevzali.
Nejvìtší zajímavostí, takovým zdejším „tahákem“ bývala interaktivní mapa všech èeských rozhleden, ale nikde ji tu nevidím…
Museli jsme ji z výstavních prostor odstranit. Rozhledny pøibývají jako houby po dešti, bìhem dvou let nám jich v mapì chybìlo více ne¾ sto, bylo technicky velmi obtí¾né je doplòovat. Pro zjednodušení pøipravujeme její promítání dataprojektorem na velké plátno. Jiné vystavované pøedmìty plánujeme propojovat s interaktivními promítacími boxy. Taková prohlídka je moderní, atraktivní a zajímavá i pro dìti.
Co tedy v muzeu návštìvníci uvidí?
Máme tu tabule s pøehledným vyobrazením historie turistiky u nás, fotografie všech našich chat s technickými popisky, kresby hradù KÈST, odznaky, razítka, písemné materiály- mnoho deníkù našich bývalých èlenù, tzv. vandrovnických kní¾ek a také stará i novìjší èísla našeho klubového èasopisu. Souèástí je i hojnì navštìvovaná výstavka o historii ¾idovských obcí na Bechyòsku. Historické dokumenty jsou zatím uschovány v pra¾ském archivu, aby se neztratily a neponièily, a do muzea se po rekonstrukci vrátí- zajímavá je napø. kupní smlouva, kterou nám Adolf Schwarzenberg prodával pivovar v Prášilech, KÈT z nìj vybudoval chatu…
Zmínil jste váš èasopis. Odkdy vychází?
Mìsíèník TURISTA (pùvodnì Èasopis turistù) patøí k nejstarším èasopisùm u nás. Vycházet zaèal brzy po zalo¾ení Klubu èeských turistù, u¾ v roce 1889. Vycházely tu nejen èlánky s vlastivìdným obsahem, ale také èlánky o mnohých spoleèenských aktivitách. Tøeba z popisu otevírání ¾eleznièní trati Tábor- Bechynì v roce 1903 èerpají ¾eleznièní historici dodnes. Svùj smutek z toho, ¾e se nám z rùzných dùvodù nepodaøilo získat zpìt nìkteré chaty, které naši pøedci vybudovali, si kompenzuju tím, ¾e právì do èasopisu TURISTA píšu èlánky o všech chatách, které KÈT vlastnil a vlastní.
Kdy¾ se vrátíme do historie, brzy po svém vzniku zaznamenal Klub èeských turistù velký úspìch na Jubilejní zemské výstavì v Praze v roce 1891...
Na podnìt zakladatelù KÈT byla vystavìna Petøínská rozhledna, lanovka na Petøín a také pavilon, který mìl nejvìtší návštìvnost a který byl pozdìji pøenesen na Petøín, kde dodnes slou¾í jako proslavené bludištì.
Ani dnes nezahálíte a díky vašemu charitativnímu projektu vznikají turistické trasy pro vozíèkáøe. Kolik jich máte a která byla ta úplnì první?
S budováním turistických tras pro vozíèkáøe jsme zaèali pøed deseti lety a ka¾dý rok otevíráme jednu. Na pøelomu roku v¾dy poøádáme Novoroèní ètyølístek- sérii 50 pochodù, kde se místo startovného konají sbírky. Výtì¾ek se pou¾ívá na vybudování nové trasy pro vozíèkáøe, letos to bylo více ne¾ 200 tisíc korun. O vozíèkáøské stezky je zájem, bohu¾el ne u všech je vybudována potøebná infrastruktura- tedy bezbariérové ubytování apod., ale urèitì je to vykroèení správným smìrem. První trasa se otevírala u Lutové, vesnice v blízkosti Chlumu u Tøebonì, s odboèkou k památníku Emy Destinové. Ka¾doroènì máme svùj stánek na turistickém srazu nìmeckých turistù. Materiály o stezkách pro vozíèkáøe tam budí v¾dy velkou pozornost, je to toti¾ jedna z mála vìcí, v nich¾ máme pøed Nìmci náskok.
Jak vidíte budoucnost Klubu èeských turistù?
Nemám o ni strach. Pøicházejí mladí lidé, nìkteøí pak na èas zmizí, ale vracejí se, spolu se svými rodinami, dìtmi v koèárku. Podle mého názoru se turistika brzy stane „medicínskou zále¾itostí“. Bude lékem na neduhy, zpùsobené prací u poèítaèù, na neustálý spìch. V Americe zaèínají zakládat „spoleènosti pomalého ¾ivota“. My ji u¾ máme- to je pøece pìší turistika!
* * * Jan Havelka se narodil v roce 1936 v Praze. Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ÈVUT, pracoval jako projektant v ÈKD Praha, 5 let ve funkci generálního øeditele. V roce 1991 byl zvolen pøedsedou Klubu èeských turistù, ve které byl potvrzován a¾ do roku 2006, kdy byl jmenován èestným pøedsedou. Významnì napomáhal vzniku Muzea turistiky v Bechyni, dodnes je hlavním organizátorem rekonstrukcí, které zde probíhají.
pøednášek, pøibývající informaèní tabule v krajinì- to vše pøitahuje zájemce všech generací. Turisté navazují na své pøedky i údr¾bou starých a budováním nových turistických chat, a tak jako generace pøed nimi pøibli¾ují krásy naší zemì ostatním. Èestným pøedsedou KÈT je Ing. Jan Havelka. Právì on má nejvìtší zásluhu na vzniku prvního a zatím u nás jediného muzea turistiky. Bylo otevøeno v Bechyni v roce 2006 v prostorách bývalé ¾idovské synagogy, a jak øíká je „jeho dítìtem“. Z vedlejší budovy je zatím zprovoznìno pouze její pøízemí. Další dvì patra a okolní prostory procházejí nároènou rekonstrukcí, tak¾e stovky exponátù zatím èekají v krabicích. Kdy uvidíme definitivní podobu muzea? Do deseti let, nebo nikdy – øíká Jan Havelka.
Klub usiloval o jeho vznik u¾ od tøicátých let minulého století. Nestihlo se to, potom pøišla válka a brzy po ní zákaz èinnosti. My jsme se k plánu vrátili, nejprve hledáním vhodných prostor, co¾ byl velký problém. Nakonec „zaúøadovala“ náhoda. Moje dcera se s man¾elem pøestìhovala do Bechynì, pomáhal jsem jim s úpravou domu a všiml si vedlejší ¾idovské synagogy s rozbitými okny a padajícími støešními taškami. Nedalo mi to, sešel jsem se s pøedstaviteli Pra¾ské ®idovské obce, a ti nám objekt pronajali s podmínkou, ¾e zde bude i malá výstavka ze ¾ivota ¾idovských obyvatel Bechynì. Muzeum jsme otevøeli v roce 2006 a zanedlouho za námi s nabídkou prodeje pøišel i majitel sousedního domu..jpg)
