Rok Hrabala

Rok 2014 v literárním světě znamená Rok Hrabala.

Jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století spatřil světlo světa 28. března 1914 v Brně jako nemanželský syn Marie Kyliánové. František Hrabal, pozdější manžel paní Kiliánové a správce měšťanského pivovaru v Nymburce, Bohumila adoptoval.

Útěšný čas dětství Bohumil Hrabal prožil v Polné a v Nymburce, kde také na místní reálce v roce 1935 maturoval. Pak ve studiích pokračoval na Právnické fakultě University Karlovy v Praze a po uzavření českých vysokých škol v době Protektorátu Čechy a Morava prošel řadou profesí, z nichž nejbližší mu bylo povolání výpravčího v Kostomlatech u Nymburka. Po skončení 2. světové války svá právnické studia dokončil a získal akademický titul JUDr. Právnické povolání však Hrabal nikdy nevykonával.

Byl obchodním cestujícím, dělníkem v kladenských ocelárnách POLDI, baličem papíru v pražských Sběrných surovinách a od roku 1959 kulisákem v pražském Divadle S. K. Neumanna (nyní Divadlo Pod Palmovkou).

V roce 1956 se Bohumil Hrabal oženil s Eliškou, kterou nazýval Pipsi 

Spisovatelem z povolání se stal Bohumil Hrabal teprve v roce 1963. V roce 1965 se stal členem Svazu československých spisovatelů a redakční rady Literárních novin. Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik.

Hrabal není zavedený jako básník, velkým překvapením byla prozaikova výrazně lyrická nota. Sbírka Etudy, vlastně básně v próze, to měla přitom těžké nejen v roce 1970, ale i po svém napsání v roce 1938. Báseň z Hrabalovy první sbírky Etudy, napsané ještě před válkou, vydané však až v roce 1970.

Ve výčtu míst, která vstoupila do Hrabalova života a přímo jej ovlivnila, nalezneme místa bytostně spjatá s Bohumilem Hrabalem jako Praha - Libeň a Brno – Židenice, která se ráda pyšní s jeho spřízněností. Praha zdůrazňuje zejména fakt, že čtvrť Libeň se mu od počátku 50. let stala domovem a místem velké tvůrčí inspirace. Sem spadají tři desetiletí Hrabalova šťastného manželství s Eliškou, rozenou Plevovou, zvanou Pipsi.

V Brně – Židenicích naopak rádi zdůrazňují, že to bylo právě toto místo, kde Bohumil Hrabal poprvé spatřil světlo světa. Do výčtu míst, která se hlásí k Hrabalovi jako k vlastnímu, můžeme ještě přiřadit moravské městečko Konice, odkud pochází Hrabalův rod a kde se narodil a vyrostl jak otec František Hrabal, tak strýc Josef Hrabal. Silnou vazbu cítil ještě k městu Polná, kde František Hrabal a Marie Kiliánová slavili svatbu a maličký Hrabal zde začal vnímat svět kolem sebe.

„Procházka podle Labe do Píst nebo Kovanic je pro mne nejkrásnější cestou na světě. Tady klopýtám o svoje mladší a chlapecká léta. Tady přemýšlím a jsem šťasten. I když jsem rodák z Brna, zde je můj rodný kraj, kde jsem žil svůj krásný život. V Praze se mi často stýská po Polabí. A tak za šest korun čtyřicet si kupuji jízdenku Libeň – Nymburk hlavní nádraží“
odpověděl Bohumil Hrabal v r. 1956 na otázku, co ho táhne do Nymburka.

V dospělém věku Hrabalovi přirostla k srdci chatová osada Kersko v Polabí, kde zejména od 70. let trávil většinu svého času. Hrabal neměl jeden domov, miloval současně pražské předměstí Libeň se všemi jeho zákoutími a hospůdkami, Kladno s Poldinou hutí, starý prvorepublikový Nymburk s jeho pozoruhodnými obyvateli, kerské polesí a chatařskou osadu ve stínu vysokých borovic.

Bohumil Hrabal žil v Pivovaru Nymburk v letech 1919 - 1947. Život v pivovaru B.H. barvitě popsal ve své knize Postřižiny, ale rovněž ve vzpomínkách Můj pivovárek. Název Postřižinské pivo dal nymburskému pivu sám spisovatel a rovněž písemný souhlas k užívání značky.

 Hrabalovy hospůdky

Královnou letenských hospod byla slavná Sojkova plzeňská restaurace na nároží ulice Kamenické a Milady Horákové, dříve Belcrediho třída, krátký čas Třída krále Jiřího VI., pak Obránců míru…

Hrabalovy hospody! To nebylo jen místo, kde se jí a pije, to bylo prostředí, kde se stále něco děje, kde nás každou chvilku někdo nebo něco překvapí; jakési improvizované divadlo „pro všední den“. A pití piva, to byl rituál, obřad, začasté tiše slavnostní.

Hospoda mu byla "hlučnou samotou", místem "kde se tvoří legendy, kde se tyto legendy vnitřně zaokrouhlují a scelují, kde jsou v rámci hry a chlapské euforie stupňovány a přehodnocovány, neboť vždy ten, kdo vypráví, musí být přetrumfnut tím, kdo vyprávět se chystá."

Nelze nenavštívit hospody hojně navštěvované Bohumilem Hrabalem a jeho přáteli. Od těch obyčejných až po ty věhlasné v Praze, jako je restaurace U Pinkasů či světově proslulá pivnice U Zlatého tygra.

Restaurace U Pinkasů zůstala klíčovým neoficiálním bodem kulturního a společenského života i v dobách „vzkvétajícího socialismu“. Bohumil Hrabal zde rozdával svá samizdatová díla. U Zlatého tygra v roce 1994 pil pivo Bohumil Hrabal u jednoho stolu s českým prezidentem Václavem Havlem a prezidentem USA Billem Clintonem.

Rok 1987 byl pro Hrabala velice smutný. Dva měsíce umíral jeho bratr Slávek, soused z Kerska a 31. srpna 1987 zemřela jeho milovaná Eliška – Pipsi. Pohřbil ji v Hradišťku blízko Kerska, kde nechal vytvořit rodinný hrob a přivézt rodiče z Nymburka.

Když zemřela jeho žena Eliška „Pipsi“, upadl Hrabal do deprese. Připadal si velmi opuštěný, a proto se obklopil kočkami, které mu samotu zpříjemňovaly.

Peníze pak utrácel právě za krmivo pro své kočičí miláčky.

Nymburk představoval v Hrabalově mysli místo spokojeného dětství a mládí, místo formování jeho životních postojů, vztahu k umění a literatuře, místo studií, fotbalu i prvních lásek.

Hrabala Nymburk silně poznamenal a Hrabal zase ovlivnil Nymburk, proto krátce po jeho smrti vznikl Klub čtenářů Bohumila Hrabala, Literární kabinet Bohumila Hrabala a Hrabalova stálá muzejní expozice.

Hrabalovy knihy se stále vydávají. Na webu http://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/bohumil-hrabal-190 je uvedeno 62 titulů, ale v některých knihách se povídky opakují.

Bohumil Hrabal měl zásadní vliv nejen na českou literaturu 20. století, ale i na český film.

Neobjasněná smrt

Poslední dny života strávil Hrabal v nemocnici na Bulovce na ortopedickém oddělení. Zemřel po pádu z okna, když údajně krmil holuby. Dodnes není jeho smrt objasněna. Objevily se totiž spekulace, že by nemuselo jít jen o nešťastnou náhodu, ale i o sebevraždu nebo dokonce vraždu.

Je pohřben v rodinném hrobě a ve stejném hrobě odpočívají také jeho matka „Maryška“, nevlastní otec „Francin“, strýc „Pepin“, žena „Pipsi“ a bratr „Slávek“.

Hrob Bohumila Hrabala  v Hradišťku v lednu 2014 objektivem Milana Richtermoce

S pomocí textů a fotografií od Milana Richtermoce a internetu
sestavila Janina Svobodová