Pohled z okna
Postupně se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se přáteli. Je tak na místě, kdo chce (není podmínkou), přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený.
Tentokrát je to pohled na jedno krásné roční období...

Podzim, to je krásná doba...

Jistě jste si všimli jak razantně, náhle, takřka na počkání přišel letos podzim. Někdo to vysvětluje klimatickými změnami, jiný mayským proroctvím, najdou se i vyznavači záhadného přístroje HAARP, který mají Američané a vyrábí se jím horko, zima, tsunami, zemětřesení a snad i bramboráky. Ve skutečnosti je vysvětlení daleko jednodušší. Zavinila jsem to já.

Jednoho večera ke konci srpna jsem seděla na balkoně s nohami v lavóře, mokrým hadrem na čele, zleva na mne vanul ventilátor, zprava se začal prodírat žhavý sluneční paprsek škvírou v markýze. Už čtvrtý den panovala devětatřicítka. V lednici mi roztálo máslo, bylinky na balkóně to navzdory polévání vzdaly a tiše ulehly, dole před domem vyčítavě mňoukala moje oblíbená černá kočka, které jsem nestíhala nosit vodu. Pokoušela jsem se sestavit inzerát, kterým bych se seznámila s nějakým členem polární expedice, anebo s jakýmkoliv Innuitem, Nanukem či Eskymákem, jen kdyby bydlel na místě věčného ledu a sněhu. Toužila jsem se k němu okamžitě přestěhovat, uhlazovat stěny jeho igloo, vařit mu ragú z ledového medvěda a vůbec mu být oddanou, věrnou ženou v kožíšku z polární lišky... Když mi arogantní sluneční paprsek zasvítil do očí neovládla jsem se a vykřikla:

"Zalez, bestie pálivá, a neukazuj se aspoň týden!" směrem k rozžhavené hvězdě. A slunce odpovědělo: "No dovolte, paní, na svém balkoně si můžu dělat, co chci!"

Nebylo to slunce, ale sousedka pode mnou.
Slunce však moji urážku slyšelo. Na druhý den klesla teplota o dvacet stupňů, nebe se zatáhlo a mrholilo. Přiletěl vítr, který během noci rozmístil všechny květináče na mém balkoně podle svého vkusu a dva z nich přitom ani úplně nerozbil. Uražené slunce se celý den neukázalo. Za dalších pár dnů bylo zřejmé, že svítit a hřát už nemíní a že léto musí odejít do předčasného důchodu. Trochu mne to i mrzelo, ale potom jsem se utěšila, že se vlastně nic moc nestalo. Léto skončilo, přišel podzim a takový podzim, to je samá výhoda.

Můžete se vzdálit od sprchy i na několik desítek metrů.
Nemusíte každých deset minut vypít pohár vlažné chlorované vody, bezbublinkové minerálky, neslazeného bylinkového čaje anebo jiného nechutného nápoje, doporučovaného nám v množství nejméně pět litrů za den. Podle mne to odborníci na zdravou životosprávu vyčetli ve starých azijských rukopisech v kapitolách o mučení nepřátel.

Nevím, co zbylo z podzimních zábav mého dětství. Kdysi všude, kde byl kousek rovné plochy, po ní pobíhal nějaký človíček a venčil draka. Tenkrát se draci nekupovali, nýbrž si každý své cti dbalý kluk vychoval draka sám. (Je to zábava velmi všestranná a takoví Číňané ji přivedli téměř k dokonalosti. Věnují se jí po tisíciletí, i když jsou dospělí a zastávají ve firmě post zástupce ředitele oddělení pro lidské zdroje.) Když drak zahynul - hrdinskou smrtí na telefonních drátech anebo zbaběle na zemi, stočený do klubíčka - udělali jsme si ohýnek a pekli jsme si brambory, ukradené na nejbližším poli. Můžete mne obvinit ze seniorské nostalgie, ale těm bramborám se nevyrovná žádný stejk, potřený bylinkami ze všech koutů světa, ugrilovaný na honosném grile v rozlehlé zahradě nové rodinné vily...

Jídelní lístek na podzim vůbec začne kypět dobrotami. Karel Čapek napsal, že není omluvy pro městského člověka, který nemá v okně truhlík s květinami. A já si myslím, že není omluvy pro rodinu, která nemá na podzim aspoň jednou týdně švestkové knedlíky. (Samozřejmě, že z bramborového těsta, padělky s opovržením odmítejte!) Jste-li rodina milionářská, jakých je u nás bezpočet, upečte si i husu a kachnu, ovšem výhradně se správnými doplňky. Z nejvyšších politických míst jsem slyšela, že skutečným důvodem rozdělení Československa byl fakt, že na Slovensku se k pečené huse podávají "lokše", placky z vařených brambor, místo pravověrného knedlíku s červeným zelím...

Příjemný je na podzim i návrat stěhovavých členů rodiny a přátel. Vracejí se z Egypta, Pálavy, Těrchové i z Turecka, jsou plni dojmů o meškání letadel, předražených penzionech, přeplněných plážích a jiných přírodních krásách. Kamarádka Naďa se vrátila z chaty konsternovaná úpadkem mladé a ještě mladší generace: žádná z jejich dcer, nevěst, vnuček a pravnuček neumí udělat kynuté těsto! "Kynuté těsto s naší generací vyhyne!" bědovala nešťastná paní a zvažovala, jestli by v tom mohli něco udělat ochránci přírody. Do pochmurné nálady se ozvala další z našeho triumfeminátu, kamarádka Judita. Volala z lázní, kde údajně mládla a krásněla den ze dne a žertovně nás vyzvala, abychom po jejím návratu svolaly ihned plenární zasedání. "Plenární zasedání?" řekla Naďa. "Znamená to, že má pleny? No, necháme si ji i tak, všechny nás to čeká..."

Dalším přínosem podzimu je déšť, vítr a pochmurné nebe. Je nutno vlézt pod deku a číst. Nemohu na to přísahat, ale povídá se, že seniorovi, který nečetl knihu Jonasse Jonassona "Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel", bude zrušen důchod... Neriskujte, čtěte!

Podzim mají rádi i milovníci václavek, ale o tom jsem už psala. Najdete to v mých "Sebraných spisech".

Největší výhody podzimu ovšem cítí zahrádkáři. Celoroční činnost vrcholí, zahrada kypí, voní, chrlí poslední úrodu. Ale psát na podzim cokoliv pro zahrádkáře je úplně zbytečné. Nemají čas číst, nemají čas na nic. Horké, dlouhé léto přineslo různé plody, které teď - na podzim, dozrávají.

Například - po dlouhém čase jsem potkala jednu svoji známou, Kláru. Bývala to taková věčná třicítka, osamělá a nepříliš půvabná, ale to už neplatí. Teď měla po boku sympatického chlápka, před sebou už trošku vyčnívající bříško a za sebou příběh, který mi chtěla povědět. Poslala proto toho pána do blízkého obchodu, kde prodávají hřebíčky, šroubečky, matičky a jiné pánské lahůdky a vyprávěla. Velmi se omlouvala, že její historka je všední a otřepaná, už o ní byly napsané povídky, natočené filmy, ale s tím nic neuděláš, umění někdy život nehanebně napodobuje... Když vypukly vedřiny, Klára přespávala v zahradní chatce. Je to taková jednoduchá chaloupka, bez sociálního zařízení, jak se říká v lepší společnosti záchodu, ale ani ten tam Klára nemá, jenom domeček s latrínou v rohu zahrady. Rozběhla se tam jednou v noci tak, jak spala, totiž docela nahá. A ano, zabouchly se jí na chatě dveře.

Přeskočím tu část vyprávění, jak se snažila otevřít zámek pomocí mrkve. Nic jiného nebylo po ruce, říkala omluvně. Taky se prý v rozespalosti pokoušela vylézt po okapové rouře do vyššího patra, ale to jí moc nešlo. Ta chatka nemá okapovou rouru a vyšší patro už vůbec ne. Jediný úspěch, vyprávěla mladá žena, byl zapomenutý pytel od brambor, složený za chatičkou. Prý si ho oblékla bez ohledu na panující módní trendy a vybrala se do světa, hledat člověka, který by uměl otevřít ty dveře bez klíčů.

"A našla jsi ho?" skočila jsem jí netrpělivě do řeči.
"To je on", odpověděla Klára a kývla bradou na sympatického chlapa, který se k nám blížil s taškami a balíčky plnými mužských záhadných potřeb. A dodala, že „TO“ čekají začátkem března a že mají v polovici října svatbu - jestli totiž do té doby stihne Franta ještě obrat ty dvě jabloně a ona naložit pár kil červené řepy...

Podzim, to je krásná doba...

Text:Blanka Burjanová

Ilustrace na téma podzim:návštěvníci SeniorTipu

***

Zobrazit všechny články autorky