Pøíbìhy zemské atmosféry – aneb Za vše mù¾e klima nebo poèasí (14)
Poèasí a klima kontra Napoleon - Slavkovské slunce
Napoleon Bonaparte byl beze sporu jedním z nejlepších a nejúspìšnìjších vojevùdcù v historii. Za svého ¾ivota (1769 a¾ 1821) vybojoval 84 bitev, z nich¾ 77 vyhrál, 3 skonèily nerozhodnì a jen 4 prohrál! Neoslavujme zde však jeho váleènické umìní, ale zamìøme se na to, jakou roli v nich hrála zemská atmosféra, pota¾mo svìtové klima a tehdejší poèasí.
Bojoval vìtšinou úspìšnì v nìkolika klimatických oblastech a z tohoto pohledu mù¾eme opìt zatleskat naší matce pøírodì, ¾e k tomuto malému velikánovi (168 cm) byla spravedlivá. Nìkdy mu toti¾ pomohla, jindy ho zradila. A lze to pomìrnì jednoduše dokázat na jeho jedné velké bitvì a jednom velkém ta¾ení.
Uplynulo ji¾ více ne¾ dvì stì let od bitvy u Slavkova, která vešla do dìjin jako bitva tøí císaøù. Klidnì by se ale dala nazvat i „bitvou tøí kalendáøù“. Je jistì známo, ¾e v té bitvì se støetl vlastnì novopeèený císaø Napoleon I. Bonaparte s ruským carem Alexandrem I. a s rakouským císaøem Františkem I. Jestli¾e poøadové øímské èíslo ve jménu všech tøí imperátorù se shoduje, v datování bitvy bychom mohli uvést hned tøi letopoèty. Podle juliánského kalendáøe, který pou¾ívali pravoslavní Rusové, to bylo 20. listopadu, podle gregoriánského kalendáøe, který pou¾ívali Rakušané 2. prosince - alespoò stejného roku 1805. Ovšem podle podivného revoluèního kalendáøe francouzského, který byl zaveden na podzim roku 1792, to bylo 11. frimairu XIV. roku republiky. U¾ za mìsíc pak Napoleon tento kalendáø naštìstí zrušil a tak se do dìjin se zapsalo koneèné datum 2. prosince 1805. A za to ¾e se dostalo do naší i svìtové literatury mù¾e mlha a „slavkovské slunce“.
Slavkovské slunce
Popis toho, co se odehrávalo tìsnì pøed velkou bitvou, nám zanechal L.N.Tolstoj ve své knize Vojna a mír, a líèení celé situace vèetnì poèasí je nádherné. Brnìnský meteorolog Jan Munzar pak zjistil, ¾e Tolstoj byl i co se týèe tehdejšího poèasí pomìrnì dobøe informován. A tak se nyní na to tehdejší poèasí mù¾eme „podívat“ i my!
Slavný spisovatel pøehánìl jen minimálnì. „Slavkovské slunce“ sice vyšlo mnohem døíve, ne¾ je uvádìno, tak¾e astronomové by mohli protestovat, ale poèasí je popsáno velmi pøesnì. V oblasti vyššího tlaku se ráno vytvoøila radiaèní mlha a na okolních vrchách záøilo slunce. Je ale jasné, ¾e o velké Napoleonovo vítìzství se mnohem více ne¾ to slunce zaslou¾ila mlha, která nahrávala jeho taktickým zámìrùm. Spojenecká vojska se naopak dopustila taktické chyby, kdy¾ strategicky významné Pratecké výšiny opustila a „zalezla“ do mlhy! V¾dy» také právì na tu mlhu pak Rakušané i Rusové svou porá¾ku svádìli. Francouzi ovšem více vyzdvihovali význam „slavkovského slunce“. Mlha v údolí ovšem Francouzùm vydatnì pomohla, nebo» byla tak hustá, ¾e jejich formace se v ní zcela nepozorovanì pøiblí¾ila na dostøel a ruské vojsko pøekvapila.
Daleko vìtší problémy pøi zkoumání tehdejšího poèasí se vyskytly v urèení teploty. Pøitom teplota vzduchu nejen v tom kritickém dni, ale i v období pøed bitvou, mìla velký význam pøi ústupu spojeneckých vojsk. Jde toti¾ o to, zda byly okolní rybníky zamrzlé èi ne, a literární i historické prameny se v tom toti¾ diametrálnì liší! V nìkterých se tvrdí, ¾e místní rybníky zamrzlé nebyly, jiné ¾e byly, ale led byl slabý, a další ¾e byl silný tak, ¾e se po nìm dalo ustupovat. A tak vznikla i Napoleonova propagandistická legenda o tisících nepøátel, které utonuly pod ledem. Podle rakouského generálního štábu byl slabý mráz, podle Tolstého skvìlého líèení zøejmì také, nebo» se zmiòuje o ranním jíní.
Pøesná mìøení teploty známe z pra¾ského Klementina, z Vídnì i z Lince, a dokonce se našly i neúplné údaje v brnìnském archívu. Ze všech tìchto materiálù vyplývá, ¾e bitvì u Slavkova zøejmì pøedcházelo delší mrazivé období od 12. do 25. listopadu, kdy nìkolikrát klesla teplota v noci místy a¾ na -7,5°C a ve dne se pohybovala kolem bodu mrazu. Podle rùzných empirických vzorcù by se za toto období mohl vytvoøit na jihomoravských rybnících led silný asi od 12 a¾ do 18 cm. Na pøelomu listopadu a prosince však pøišla obleva, tak¾e led trochu odtál, ale dá se dosti serióznì odhadnout, ¾e bìhem té bitvy mohl být led silný jen asi 6 a¾ 10 cm. Lze tedy souhlasit s údaji z místních kronik, ¾e kritický Mìnínský rybník byl 2. 12. 1805 zamrzlý slabì, a ¾e tedy nemohl unést více lidí, nato¾pak koní èi povozù!
Smutná bilance slavkovské bitvy vykazuje více ne¾ 20.000 mrtvých a pomìrnì mìlké a zarostlé místní rybníky byly nìkolik let po té øe¾i zrušeny. K tomuto likvidaènímu kroku pak asi také pøispìl fakt, ¾e odbìratelé nejen na ji¾ní Moravì, ale i ve Vídni, odmítali kupovat ryby z rybníkù, ve kterých zahynulo tolik vojákù. I kdy¾ pravdìpodobnì šlo pouze o fámu!
Co dodat na závìr? U Slavkova zvítìzila napoleonská moderní strategie, taktika a výborná organizace nad zastaralým vojenským myšlením a chaosem rakousko-ruských spojených armád, které mìly znaènou poèetní pøevahu. A samozøejmì Napoleonovi pomohla výraznì spíše „slavkovská mlha“ a urèitì nikoliv „slavkovské slunce“!
