Prozraï mi zrcadlo, jaká jsem Chtìli byste vyzpovídat vaše druhé JÁ? V tomto okénku k tomu máte jedineènou pøíle¾itost. Pohlédnìte do své duše, a tak nìjak ji vyzpovídejte.
Je to urèitì výhodné zeptat se jen na to co chcete a je také v tomto pøípadì mo¾né utajit co prozradit nechcete. Ale rozhovor sám se sebou má výhodu v tom, ¾e tázající se zeptá i na to, co by jiného ani nenapadlo.
Výhodou také je, ¾e prostor není omezen ani místem ani èasem. A tak se ptejte zrcadla a pøinu»te ho vyprávìt…
Tìšíme se!
Václav a Ludmila
* * *
Jana Babánková povoláním lékaøka (pediatr) Zrcadlo: Hej ty, kudrnatá, poèkej! Tebe u¾ jsem tady vidìlo víckrát. Pojï si pokecat, ne¾ se ta Tereza vrátí. Jana: To jsem se lekla! Mluvící zrcadlo? Jen si umyju ruce. Obèas se tady objevím, ale na setkání s tebou si moc nepamatuju. Neber si to osobnì, ale takovým jako ty se spíš vyhýbám a vyhledám je jen v pøípadì nutnosti. I v tìlocviènì se pøed tvým bráchou schovávám za reproduktor. Mám toti¾ tu smùlu, ¾e poøád dobøe vidím a ta podívaná u¾ není nic moc.
Z: Všechny ¾enský pøede mnou stráví hodiny, natøásají se, zatahují bøicho. A ty ne? J: No ráno teda pøed zrcadlo musím, hlavnì kdy¾ jdu mezi lidi, ale na to staèí jen varianta v koupelnì. Trochu se musím „vylepšit“, i kdy¾ to teda u¾ moc nejde.
Z: Nemù¾eš být tak stará, kdy¾, jak øíkáš, chodíš do tìlocvièny. Nebo tam jen chodíš uklízet?
J: No, vìkem jsem spíš uklízeèka se smetákem. Ale zatím díky Terezce, si chodím pøi jejím cvièení v té naší bandì uklidit hlavnì ve své hlavì. Není to brnkaèka, dostáváme dost do tìla, ale hlava se ti krásnì vyèistí. Tìlo u¾ sice leckde bolí, ale dr¾í pohromadì. U¾ kdysi pan Tyrš øíkal: Ve zdravém tìle zdravý duch. Však se také všemo¾nì sna¾ím tuhle myšlenku podsouvat i dnešní mladé generaci rodièù a dìtí, kteøí chodí ke mnì do ordinace. Je to jedna ze souèástí mé práce. To by ses divilo, kolik dìtí má v souèasné dobì psychické problémy spojené se svou váhou. Pøibývá anorexií, ale i naopak tlouštíkù. Vìtšinu tìch dìtí znám od miminka a tak mnì není jedno, co se s nimi dìje.
Z: Tak to poèkat! Pìknì popoøádku. Já jsem zrcadlo z bazaru, nìco u¾ pamatuju. Tak¾e jestli myslíš Miroslava Tyrše, autora èeského tìlocvièného názvosloví a jednoho ze zakladatelù Sokola, je ti aspoò 140 let. J: Myslím, ¾e jako zrcadlo z bazaru dobøe víš, ¾e nìkteré výroky osobností jsou pravdivé i po mnoha letech. A nemusíš si s tìmi lidmi podat ruku.
Z: Dobøe to zkoušíš zamluvit. Však já z tebe ten vìk vytáhnu. O jaké ordinaci to mluvíš? Psychické problémy, dìti, rodièe? Ty jsi psychiatr? J: Nìkdy to tak vypadá, ale jsem pediatr.
Z: Jo tak! Tak¾e ty jsi lékaø a staráš se o zdraví dìtí! A proè zrovna pediatr, to ti nìkdo poradil? Psychiatrie by ti taky slušela. J: Byla to š»astná náhoda. Chtìla jsem pùvodnì na pøírodovìdnou fakultu, ale nevzali mnì. Tak jsem šla pracovat na dìtské oddìlení do Motola. Jako pomocná síla a holka pro všechno jsem prošla nìkolik oddìlení. Tam jsem se zamilovala do pediatrie a po roce zaèala studovat na Fakultì dìtského lékaøství. A je to moje láska na celý ¾ivot.
Z: Jak já to vidím, od psychiatrie to není zas tak daleko. Léèit dìti pøece musí být nároèné. Obzvláš» v souèasné dobì. Nìkteré dìti se mi kolikrát nevejdou ani do zábìru, jak jsou, ehm, prostorovì výraznìjší. Nebo to tak bylo v¾dycky? J: Nároèné to je nìkdy víc s rodièi ne¾ s dìtmi. Chce to spoustu trpìlivosti a musíš poøád mluvit a vysvìtlovat. Obèas se z ordinace ozývají zvuky jako ze støedovìké muèírny, kdy¾ ráno odebíráme krev. To bys neøeklo, jakou mají ti cvrèci sílu a jak doká¾ou bojovat. Tady vìtšinou ¾ádná slova nepomohou. Ale kdy¾ takového malého bojovníka nabereš na první dobrou, je to bezvadný pocit. Èasto se i hodnì nasmìjeme. S malými mudrlanty, co vymyslí nevymyslitelné nebo naopak s puber»áky a jejich specifickým slovníkem. Jindy je tam zase trochu smutno, tøeba právì proto, ¾e tìch prostorovì výraznìjších dìtí, jak øíkáš, stále pøibývá. A bojovat s tímhle problémem se nìkdy podobá boji s vìtrnými mlýny.
Z: A proè jich pøibývá? J: Na tohle ti neodpovím. Jednou vìtou to nejde a tolik èasu nemáme. A vùbec. Jsi sice bazarové, ale tak trochu kouzelné ne? A taky u¾ nìco pamatuješ. Odpovíš si samo.
Z: Tyhle tvoje diplomatické klièky. Jsou líné ty souèasné dìti, co kolem toho budeme chodit po špièkách. A taky mi pøipadá, jako by pohasly. Pamatuju doby, kdy mìly dìti ještì takové radostné plamínky v oèích. Pamatuješ? J: Všechny se s tìmi plamínky narodí. A dál u¾ je to trochu na nich a hodnì na rodièích. Rodièe jsou dneska èasto líní i pøeèíst jim na noc pohádku, nato¾ aby s nimi hráli na honìnou. Radši je posadí k mobilu. Hlavnì ti, kteøí vypadají podobnì jako jejich dìti. Populace tloustne celá. A zkus potom vykládat o rizicích nadváhy a mo¾nostech, jak to øešit. Koukají zle. ®ádné øešení tady toti¾ není zadarmo. Musí se nad tím pøemýšlet a stojí to i námahu a ta leckdy bolí.
Tohle sama dobøe vím. Jako malá jsem byla pìknì kulatá. Ve škole mi øíkali „machna“. Hrùza! Kdy¾ jsem to chtìla zmìnit, nebojovala jsem jen sama se sebou, ale taky s mámou, a to bylo fakt tì¾ký.
Tak¾e rodièe to musí pochopit a uchopit. A co myslíš – slyším vìtšinou jen, proè to nejde. Ale jsou i výjimky, kdy se to daøí a to je pak velká radost. Proto vím, ¾e ta moje snaha má smysl.
Z: Kdy¾ máš tu práci tak ráda, proè ji dìláš jen obèas? J: Tak ty prostì nedáš pokoj, viï?! No tak dobøe, je mi 69 let, tak¾e u¾ jsem jen pracující dùchodce. Ordinaci jsem pøedala mladší kolegyni.
Z: Jo tak, dùchodce! Tak to teï nevíš, co s èasem, ¾e? J: To bych neøekla. Volný èas co mám, kdy¾ nejsem v ordinaci, se nìjak rozdìlil mezi vnouèata, mamku a taky, kdy¾ to jde, ambulanci pro ukrajinské dìti v Motole. Tak¾e ¾ádná nuda. Øekla bych, ¾e skoro stejná nestíhaèka jako døív. Kdy¾ potøebuju udìlat nìco navíc, tak zbývají veèery prodlou¾ené o pár hodin do noci. Poøád slyším ze všech stran: ®e u¾ se na tu práci nevykašleš. Nejde to. Mìla bych pak pocit, ¾e u¾ je mì jenom polovic.
Z: Hm, tak jednu taky takovou tu mám ka¾dé ráno pøed sebou s kruhama pod oèima z nevyspání. J: Pravda, tohle máme s Terezkou stejnì. Obì máme rády výzvy, které nás tak trochu popohání dopøedu a cíle, kterých je potøeba dosáhnout. Èasto na to je omezený èas a den má stále jen 24 hodin.
Z: Tohle nechápu, za èím se poøád ¾enete, je to v¾dycky tak dùle¾ité? J: Pro mì ano, jen ty aktivity se mìní v èase. Teï je trochu víc èasu na ruèní práce pro potìšení svoje, ale hlavnì tìch druhých. U toho vydr¾ím do noci. Èasto ale také trávím veèery v kuchyni u sporáku. Vaøím a peèu ráda. Vìtšinou toho je víc, ne¾ sníme, i kdy¾ vozím jídlo mamce. Ale strávníci se v¾dycky najdou v rodinì nebo i kousek vedle. Døív to bylo trochu jiné. Práce na celý úvazek a k tomu slu¾by. Doma jsme tenkrát ještì byli ètyøi. Man¾el jako lékaø také slou¾il. Nìkdy jsme se o ty holky jen taktak vystøídali. A k tomu semináøe, studium. To pak byly i ty dlouhé veèery krátké, ale šlo to, proto¾e muselo. Jediný, co teï pøi pohledu nazpìt vidím a je mi to tak trochu líto, ¾e jsem na ty moje holky nemìla víc èasu. Ale tím pádem taky nebyl èas je moc rozmazlit. Byly dost samostatné ve škole, i co se pak studií týkalo. A já se jen sna¾ila, aby ten mamahotel fungoval.
Z: O jakém tvém studiu mluvíš, kdy¾ u¾ jsi mìla hotovo? J: Tohle v medicínì neplatí. Uèíš se celý ¾ivot. A já si k tomu ještì pøihodila studium homeopatické a fyziologické regulaèní medicíny (FRM).
Z: Co to je? Nic mi to neøíká.
J: Tak ti to krátce vysvìtlím. Homeopatie je léèba podobného podobným. Její zakladatel pan Samuel Hanneman si všímal, ¾e dostane-li se urèitá pøírodní látka do tìla, vyvolá specifickou reakci. Tøeba bodnutí vèelou vyvolá otok, zarudnutí, bolest a svìdìní. On ale pøišel na to, ¾e kdy¾ se ten vèelí jed mnohonásobnì speciálnì naøedí a podává v tìchto miniaturních dávkách, tak u stejných pøíznakù, pùsobí jako lék. U FRM je to podobné, jen se tam více vyu¾ívají látky tìlu vlastní – hormony a cytokiny. Tak¾e ¾ádná chemie, jen pøírodní látky. Tohle mnì hodnì oslovilo, chtìla jsem se to nauèit. Vypadá to jednoduše, ale zdání klame. Trvalo nìkolik let, ne¾ jsem prošla všemi kurzy a nauèila se alespoò to základní pro bì¾nou praxi. Dá se øíct, ¾e jako s doplòkem klasické léèby mám s touhle terapií dobrou zkušenost.
Z: Uèit se tohle tì ale nikdo nenutil ne? J: Nenutil, je to nìco navíc. Mnì ale to „nìco navíc“ v¾dycky lákalo. Umìt nebo udìlat nìco navíc. Proto jsem tøeba jako jedna z prvních zaèala s prací školitele. Za ty roky mi pak prošlo ordinací hodnì medikù i lékaøù v postgraduálu. To jsem mìla ráda a bylo to myslím obohacující pro obì strany. Proto jsem v covidové dobì chodila pravidelnì do oèkovacích center a teï stále ještì na UA point pro dìti v Motole. Nejsou lidi na tuhle práci, tak mnì to nedá úplnì pøestat. Kdy¾ mù¾eš tak musíš, to mi øíkal mùj táta.
Z: A nejsi tøeba u¾ unavená ve tvém vìku?
J: Tak to mám za to, ¾e jsem ti prozradila svùj vìk. U¾ jsem o tobì slyšela, ¾e jsi netaktní zrcadlo. Tak¾e takhle: Moje kolegynì si mì dobírají, ¾e jsem pøerostlý ADHD – to je syndrom psychomotorického neklidu - jen pro tvou informaci. Je to jako kdy¾ máš v sobì takový motor, starý dobrý ètyøválec. Ráno se nastartuje a popohání tì neustále k nìjaké èinnosti. Je fakt, ¾e nìkdy u¾ to v nìm trochu zaskøípe a jede pak jen na tøi válce. To mì jasnì zpomalí, ale nezastaví. S opravou mi vìtšinou pomohou lidi, které mám kolem sebe a øíká se jim kamarádky. Zatím se ty generálky v¾dycky povedly. Jak dlouho ještì bude takhle šlapat, ne¾ mu definitivnì dojde š»áva, to se uvidí. Sna¾ím se ji pravidelnì doplòovat z rùzných zdrojù, co mi ¾ivot nabízí a zatím mám stále z èeho èerpat, víš!
Z: Tak jo. A proè vlastnì teï stojíš pøed Tereziným zrcadlem?
J: Pøišla jsem za kamarádkou, kterou ty tak dobøe znáš. A myslím, ¾e se vrací. Tak konèím s tímhle interview a jdu za ní na kafe. A taky musíme vybrat nový lezecký batoh.
Z: Co¾e lezecký? To je nová výbava pediatrù? J: No jasnì, ale nepovinná. Tu si poøídí jen pediatr v dùchodu, který si se svou kamarádkou horolezkyní a horským vùdcem zkusí v Tatrách poprvé vylézt na kopec. A kdy¾ to zvládne, tak si druhý den dá rovnou Gerlach. Krása!!! Poprvé v ¾ivotì koukáš na svìt tak trochu „z patra“. Tak abych to úplnì nezapomnìla, zkusím si to pøíští rok zopakovat, ale neøeknu kam to bude. Ani zvìdavý zrcadlo nemusí vìdìt všechno.
