Prozraï mi zrcadlo, jaký jsem (2/2) Chtìli byste vyzpovídat vaše druhé JÁ? V tomto okénku k tomu máte jedineènou pøíle¾itost. Pohlédnìte do své duše, a tak nìjak ji vyzpovídejte.
Je to urèitì výhodné zeptat se jen na to co chcete a je také v tomto pøípadì mo¾né utajit co prozradit nechcete. Ale rozhovor sám se sebou má výhodu v tom, ¾e tázající se zeptá i na to, co by jiného ani nenapadlo.
Výhodou také je, ¾e prostor není omezen ani místem ani èasem. A tak se ptejte zrcadla a pøinu»te ho vyprávìt…
Tìšíme se!
Václav a Ludmila
***
Vladimír Vondráèek - meteorolog ve výslu¾bì, bývalý známý hlasatel Èeskoslovenské televize patøí mezi nejpilnìjší autory našeho magazínu SeniorTip
Zrcadlo: Vèera jsme se bavili o sportu, vra»me se k nìmu ještì jednou. Pokud vím, tak jsi hrál také závodnì i odbíjenou. V.V.: Po atletice, se kterou jsem skonèil s pøechodem mezi dospìláky, mi zùstal hlavnì volejbal. A tady to trochu èasovì i prostorovì trochu zamíchám, proto¾e v polovinì padesátých let jsem jednu sezónu hrál za Vrchlabí, a v Praze i za Slávii VŠ B.
A tady se neudr¾ím a musím se pochlubit, ¾e s mu¾stvem pra¾ské UK jsme pod vedením mistra svìta Zdeòka Malého sehráli na jaøe 1957 v Julifuldì exhibièní zápas s pra¾ským ÈVUT. Sice jsme prohráli 3:0, ale není se co divit. Proti nám hrálo nìkolik hráèù mnoha násobného mistra republiky Slávie VŠ, vèetnì mistra svìta z roku 1956 v Paøí¾i Milana Purnocha. Ve tøetím setu se kluci z techniky museli moc sna¾it, proto¾e nás porazili nejtìsnìjším rozdílem 15:13. Musím ještì dodat, ¾e tehdy se hrálo na ztráty a já byl široko daleko nejmenší osoba vùkol… A pøidám ještì další zajímavost u¾ z volejbalu rekreaèního. S mladièkou Martou Vanèurovou jsme jednou hráli smíšeného debla pod komoøanským zámeèkem v dobì, kdy¾ byla ještì neznámá a o rolích jako napø. Jana Eyrová teprve snila.
Zrcadlo: Tak to je jistì zajímavé, ale nepøeskoèil jsi náhodou svá vysokoškolská studia? V.V.: Kdy¾ ona ale fyzika i matematika jsou asi bohu¾el pro vìtšinu populace nezajímavá a pro mnohé lidi a¾ tabu… Ale poslou¾ím malým náhledem, jak se také dá studovat:
Zrcadlo: Takhle ¾e se dá studovat na Mat-Fyz UK? V.V.: Ano, ovšem tohle bylo na vojenské katedøe, tak¾e všichni nepøátelští imperialisti jistì zaèali zuøivì zbrojit…
Zrcadlo: Tak ale teï pøejdìme k vá¾nìjšímu tónu. V.V.: Tak pardón, všechna má Já pøece míníme vá¾nì všechno a v¾dycky! Ale milé zrcadlo, bez urá¾ky, zaèínám mít vá¾né obavy, ¾e úroveò naší konverzace pová¾livì klesá. A tak doufám, ¾e ji radìji omezíme na minimum. Souhlasíš?
Zrcadlo: Co mám dìlat, vidím, ¾e se všem tìm Tvým Já do nìjaké konfrontace nechce. Tak¾e nyní u¾ jen holé fotky? V.V.: Nejde o nechtìní, ale vše publikovatelné jsem prostì u¾ za své hlavní Já vyjevil. A ty fotky úplnì holé samozøejmì nebudou. Dovolím si na nich pøedstavit nìkteré své další zájmové oblasti a pak nìkolik svých pøátel, z nich asi vìtšinu i poznáte! Nejprve tedy ty mé zájmy.
A následují pøátelé…
Na oslavách sedmdesátin Pepy Fouska se sešla bájeèná sešlost, na které bohu¾el u¾ chybí Eva Pilarová, která musela odejít kvùli svým pìveckým povinnostem. Na další dvojfotce jsem si dovolil Pepovi zazpívat oslavnou ódu a pak s Pepou diskutuje „nezmar“ Václav ®idek s karikaturistou F. FrKem Kratochvílem.
Zrcadlo: To je tedy vá¾nì moc milé pøekvapení, zøejmì na závìr našeho trochu podivného „rozhovoru“…. V.V.: Tak – prrrrr, proè podivného? A navíc ještì musím pøidat koneèné rozlouèení:
Zrcadlo: Tak tomu øíkám opravdu perfektní závìr pravého exhibicionisty! Díky za vše, bylo to krásné a bylo toho dost! V.V.: Bylo mi velkým potìšením a vidím, ¾e exhibicionismus je naka¾livý! A tím konèím, Tvá Máòa – jak øíkal Bohumil Hrabal.
