Brigádní generál Karel Kutlvašr 2. ledna 1895 se narodil brigádní generál Karel Kutlvašr - významná osobnost èeskoslovenské armády. Narodil se v Michalovicích v okrese Havlíèkùv Brod... Po absolvování obchodní školy odjel v roce 1913 na zkušenou do Kyjeva, kde pracoval u firmy Vielwert a Dìdina na výrobu hospodáøských strojù. Tam ho zastihla první svìtová válka. Vstoupil do èeskoslovenských legií, do bitvy u Zborova ji¾ šel jako podporuèík a velitel 4. roty. Po smrti Josefa Švece pøebírá ètyøiadvacetiletý mladík velení 1. divize a po bojích na povol¾ské frontì a nástupu na sibiøskou magistrálu se stává velitelem celé Irkutské oblasti.
Je povýšen na plukovníka a vyznamenán nejvyšším ruským øádem - bílým Georgievským køí¾em. Jeho sibiøská anabáze skonèila ve Vladivostoku, odkud se pøes Hongkong, Singapur a Suez dostává do Terstu. Teprve 2. února 1920 pøijí¾dí do Prahy, kde ho na Staromìstském námìstí èekají nejvyšší vojenské pocty. Po absolvování dvoumìsíèního kursu pro generály a štábní dùstojníky spolu s kurzem pro velitele vojskových tìles byl v èervenci 1923 ustanoven velitelem 2. pìší brigády dislokované v Chomutovì. Brigáda se pod jeho velením stala vzorným vojskovým tìlesem.
Po absolvování informaèního kurzu pro plukovníky a generály ve Versailles spolu s kurzem pro vyšší velitele v Praze byl ne svých 33 letech jmenován do hodnosti brigádního generála.
Postupnì je velitelem pìšího pluku v Praze a v Èeských Budìjovicích, pìší brigády v Chomutovì, pìchotního uèilištì v Milovicích, divize v Hradci Králové. V této funkci pøevzal odpovìdnost za zajištìní státní hranice v jednom z nejsledovanìjších úsekù v prostoru Náchod – ®amberk. Velmi aktivnì se podílel na pøípravì obranného postavení, jeho¾ hlavním èlánkem se mìla stát pevnost Adam.
Ve funkci velitele divize zùstal a¾ do osudného 15. bøezna 1939, kdy pøedal prostor veliteli 28. divize Wehrmachtu generálu Obstfelderovi.
V hodnosti brigádního generála je po rozpuštìní armády penzionován. Je ve styku s odbojovou organizací Obrana národa a v kvìtnu 1945 se ujímá organizace a velí Pra¾skému povstání.
Jeho velitelský podíl je nìkdy neprávem zpochybòován.
Za vojenského velitele Prahy jej poèátkem kvìtna ustanovil gen. Slunéèko, šéf velitelství Alex, jednající z povìøení košické vlády, naproti tomu Èeská národní rada jmenovala velitelem Prahy gen. Karla Štainera – Veselého, který ovšem v Praze vùbec fyzicky nebyl.
Z toho dùvodu ÈNR povìøila velením kpt. Nechanského a gen. Kutlvašr byl urèen jako jeho zástupce. Vzhledem k tomu ¾e pùsobnost kpt. Nechanského se vztahovala k celému území Protektorátu, byl skuteèným velitelem Prahy generál Kutlvašr. Do jeho rukou slo¾il velitel wehrmachtu v Praze generál Rudolf Toussiant kapitulaci nìmeckých vojsk.
Po válce pracuje Karel Kutlvašr opìt ve vysokých velitelských funkcích, po únoru 1948 je podruhé penzionován. Spolu s øadou dalších dùstojníkù se stává politicky nepohodlným.
Je zatèen, degradován na vojína a ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen k do¾ivotnímu vìzení a ztrátì obèanských práv. Je vìznìn na Mírovì a v Leopoldovì. Ironií osudu je, ¾e byl umístìn na celu s váleèným zloèincem, generálem Toussiantem, který ètyøi roky pøed tím slo¾il do jeho rukou kapitulaci nìmeckých vojsk.
Po amnestii v kvìtnu 1960 je s písemným závazkem slibu mlèenlivosti z dob ¾aláøování propuštìn na podmínku. S podlomeným zdravím.
Po propuštìní po¾ádal o pøiznání starobního dùchodu, který mu byl z odùvodnìním dr. Jouškové po tøech mìsících projednávání zamítnut: „Komise sociálního zabezpeèení v Praze - Vršovicích, vzhledem k rozsahu trestného èinu, kterým jste projevil naprosté nepøátelství vùèi našemu státu a vzhledem k pracovní schopnosti Vaší man¾elky a dobrým sociálním pomìrùm rozhodla nepøiznat Vám dùchod.“
Proti tomuto rozhodnutí se Karel Kutlvašr odvolal a nakonec mu byl 27. bøezna 1961 pøiznán dùchod ve výši 230 Kès. Pøivydìlával si jako noèní hlídaè v Jízdárnì Pra¾ského hradu a poté v Nuselském pivovaru.
Zemøel 2. øíjna 1961. Za pøísného politického dohledu, ale navzdory tomu s legionáøskými poctami, se rozlouèení s ním konalo v krematoriu ve Strašnicích. Pohøben je na Olšanských høbitovech.
V roce 1968 byl Karel Kutlvašr plnì rehabilitován a v roce 1992 povýšen in memoriam do hodnosti armádního generála.
