Proslavil se hlavnì experimentováním s filmovou formou, napøíklad pou¾ití støihu po ose. Dìjiny kinematografie zmìnil svým snímkem U konce s dechem, v nìm¾ zfilmoval námìt z èerné kroniky. Hlavního hrdinu snímku si zahrál tehdy neznámý herec Jean-Paul Belmondo. Z jeho dalších snímkù mù¾eme jmenovat filmy ®ena je ¾ena, ®ít svùj ¾ivot, Vojáèek, Pohrdání, Vdaná ¾ena, Bláznivý Petøíèek.
Godard se narodil 3. prosince 1930 v Paøí¾i do movité rodiny, otec byl lékaø a matka z prominentní rodiny. Vystudoval etnologii na Sorbonnì a spoluzalo¾il èasopis Gazette du Cinéma. Kdy¾ mu rodina odepøela finanèní podporu, rozhodl se pro bohémský ¾ivot. Dle svých vzpomínek se v pøípadì nutnosti uchýlil i ke kráde¾ím jídla. Pozdìji se nechal najmout jako dìlník na stavbì pøehrady ve Švýcarsku, za vydìlané peníze pak natoèil první krátký film. Godard zaèínal jako filmový kritik a spoleènì s dalšími re¾iséry vytvoøili hnutí, které dnes všichni známe jako francouzskou novou vlnu. Svou tvorbou se Luc Godard stal nejslavnìjším a nejradikálnìjším pøedstavitelem francouzské nové vlny vyznávající program realismu, kterého je mo¾né dosáhnout zejména dlouhými nepøerušovanými zábìry.
Godardùv film U konce s dechem, který natoèil v roce 1960 mù¾eme pova¾ovat za stì¾ejní film nové vlny a proslavil tehdy neznámého Belmonda, který si zde zahrál spoleènì s Jean Sebergovou. Ke spolupráci s Belmondem se Godard znovu rozhodl v roce 1965 v Bláznivém Petøíèkovi, kde ¾enskou hlavní roli svìøil své man¾elce Annì Karinì. Ta se objevila i v dalších Godardových filmech - ®ít svùj ¾ivot, Banda pro sebe. V roce 1963 se ve filmu Pohrdání objevila v hlavní roli Brigitte Bardotová. V roce 1969 natoèil polemický dokument o Èeskoslovensku s názvem Pravda. Vypravil se osobnì do Prahy a inkognito natáèel. Èeský re¾isér Jan Nìmec vzpomíná, jak se s Pavlem Juráèkem dozvìdìli, ¾e Godard natáèí v Praze prore¾imní film, a dokonce ho sledovali s úmyslem jej inzultovat, co¾ se nakonec nestalo.
Ke konci své kariéry byl Godard prý stále stejnì provokativní jako kdykoliv pøedtím, napsal britský list Guardian v recenzi k jeho snímku Naše hudba. V posledních letech patøí mezi jeho experimenty opus Socialismus. Bìhem rodinné projí¾ïky lodí pojednává o nenaplnìných ideálech západní spoleènosti plný kritické sebereflexe, neèekaných spojení, umìlecké kreativity a vtipu. Posledním hraným titulem re¾iséra i scenáristy Jeana-Luca Godarda zùstalo experimentální drama z roku 2014 Sbohem jazyku. „Je to o mu¾i a jeho ¾enì, kteøí si ji¾ navzájem nerozumìjí, proto¾e nehovoøí stejným jazykem,“ shrnul Godard.
Oscara ani nominaci na tuto cenu Godard nikdy nezískal. Toho èestného v roce 2010 odmítl. „Nemám víza do Státù a ani o nì nechci ¾ádat,“ øekl v rozhovoru pro New York magazine s tím, ¾e navíc nestojí ani o samotnou cenu, která je podle nìj divná. Godardova tvorba a myšlení o filmu se pak ještì mnohokrát promìnily a poka¾dé zásadním zpùsobem ovlivnily pøístup k pohyblivému obrazu. Godard byl také teoretikem, proto jsou nìkteré jeho filmy èasto spíše samoúèelným experimentem, ilustrací jeho momentálních teoretických postojù a politického pøesvìdèení. Pøi tvorbì èasto vyu¾íval moderní technologie a zkoušel jejich mo¾nosti.
Slavný re¾isér nové vlny Jean-Luc Godard dobrovolnì odešel ze svìta ve Švýcarsku 13. záøí 2022. „Ztrácíme národní poklad,“ prohlásil na Twitteru francouzský prezident Emmanuel Macron. Godarda oznaèil za ikonu nové vlny, která vytvoøila moderní, svobodné umìní.
Re¾isér Jean-Luc Godard
Godardùv film U konce s dechem, který natoèil v roce 1960 mù¾eme pova¾ovat za stì¾ejní film nové vlny a proslavil tehdy neznámého Belmonda, který si zde zahrál spoleènì s Jean Sebergovou. Ke spolupráci s Belmondem se Godard znovu rozhodl v roce 1965 v Bláznivém Petøíèkovi, kde ¾enskou hlavní roli svìøil své man¾elce Annì Karinì. Ta se objevila i v dalších Godardových filmech - ®ít svùj ¾ivot, Banda pro sebe. V roce 1963 se ve filmu Pohrdání objevila v hlavní roli Brigitte Bardotová. V roce 1969 natoèil polemický dokument o Èeskoslovensku s názvem Pravda. Vypravil se osobnì do Prahy a inkognito natáèel. Èeský re¾isér Jan Nìmec vzpomíná, jak se s Pavlem Juráèkem dozvìdìli, ¾e Godard natáèí v Praze prore¾imní film, a dokonce ho sledovali s úmyslem jej inzultovat, co¾ se nakonec nestalo.