Synové u¾ odešli z domu, tak co my sami dva. Rozhodli jsme se odjet na Vánoce na jeden z Baleárských ostrovù, na Mallorku. Vybrali jsme si hotel pøímo v hlavním mìstì Palma de Mallorca, které se nachází na jihovýchodním pobøe¾í v Zátoce Palem a je hlavním mìstem ostrova. Kdy¾ jsme pøijí¾dìli první, co mì zaujalo, byly vì¾e katedrály La Seo. Ènìly k nebi na pozadí palem majestátní a ú¾asné. Zatajil se mi nad tím obrazem dech. Nejdøíve navštívíme katedrálu? Man¾el jen pøikývl.
A skuteènì. Hned další den jsme šli pìšky procházkou kolem pøístavištì lodí a lodièek, palmovou alejí smìrem ke katedrále. Král Jakub I. na místì bývalé mešity nechal na poèátku tøináctého století stavìt tento skvost, který byl dokonèen roku 1587. Jak diamant v prstenu silueta katedrály vrhá záø a stíny nad vlnami neklidnými, je¾ se odrazí a bì¾í zpátky od pobøe¾í.
Vešla jsem dovnitø a posadila se do lavice. Zùstala jsem v ú¾asu hledìt na oltáø jako pìna. Na oltáøi nejsou svatí láskou bo¾í zaujatí, velký Gaudí v prostoru našel víøe oporu v svatém kolobìhu svìtel chránícím od tùnì pekel. V návaznosti kruhu lodí, je¾ po oceánech chodí, ka¾dá malá modlitba na lodièce místo má. Odveze ji v oceán, kde ji všeho míru pán vyslechne a pochopí, dobru lidstva podrobí. Toto jsem si šeptala pøi pohledu na netypický, osvìtlený oltáø Gaudího. Svìtla mi pøipomínala lodì na moøi. Antoni Gaudí, katalánský architekt, pøedstavitel secese byl naprosto originální. Jeho vrcholný projekt byla dosud nedostavìná katedrála Sagrada Familia. Byl samotáø a lidé mysleli, ¾e je cvok. Kdy¾ ho pøejela v Barcelonì tramvaj, dali ho podle jeho obleèení do chudinské nemocnice, kde zemøel. Trvalo dva týdny, ne¾ poznali, o koho jde. Pøišlo mu na pohøeb mnoho lidí, pøesto¾e ho v mládí pova¾ovali za blázna. Takové a podobné myšlenky se mi honily hlavou nad jeho provedením oltáøe. Man¾el èekal venku a byl netrpìlivý. Nechala jsem ho èekat. Krása oltáøe byla silnìjší. Dodnes ji v duchu vidím, dodnes ji mám v mysli.
Pøi prohlídce mìsta jsme navštívili Auditorium, moderní muzeum Joana Miró. Na jeho obrazy je nutné si zvyknout, prohodila jsem k man¾elovi.
Také jsme neopomnìli vyšlapat k vì¾i Torre de Pelaires, která byla zbudována v 15. století a slou¾ila jako karanténní zaøízení. Podobnì jsme ¾asli, ¾e Mallorèané slaví 12. øíjna Kolumbùv den. Den objevení Ameriky.
Vydali jsme se autobusem podél západního pobøe¾í na zemìdìlský statek La Granja, støediska øemesel na ostrovì. Statek pùsobí malebným dojmem jako na obrázku. Pøivítají vás vstøíèní typiètí Mallorèané v dobovém obleèení. Èeká vás nejen výteèný bìd, ale i prohlídka statku.
Mohutné stavení pùsobí, jako by tu ¾ila poèetná rodina. Pùvodní obyvatelé – Maurové ho postavili podle svého vkusu, a ¾e ten vkus byl pohøíchu dobrý, tak se tu témìø nic nezmìnilo. Dámy si mohou prohlédnout zaøízení vnitøku domu, tkaní látek, stu¾ek, kobercù, vyšívání jemných krajek, zatímco pánové mohou nakouknout do tajù hrnèíøské techniky a kováøské dílny. Taky mù¾ete spoèinout v pøíjemném stínu budov a letitých stromù u jezírek èi fontánek. Lákal by vás výlet? Mù¾ete vyrazit na høbetech oslíkù.
Na dvoøe u zdi stojí øádka soudkù, v nich¾ je pøipravena ochutnávka sladkých místních vín a rùzných likérù, zejména pro dámy. S kalíškem vína jsem pøešla ke stánku, kde se sma¾ily koblí¾ky. Nevìøícnì jsem se dívala na bramborové tìsto, ale pøi pohledu na pocukrované výtvory jsem neodolala, abych si nevzala. Byly bájeèné. Chutnaly mi natolik, ¾e jsem se zeptala na recept. Kdy¾ jsem se je doma sna¾ila napodobit, byl vtip ve správném pomìru mouky a brambor. Chtìlo by se vám nad tím vším taky tanèit? Jsou tu taneènice v místních krojích, aby vám splnily, co vám vidí na oèích.
A pokraèujeme západním podhùøím ostrova klikatou silnièkou kolem mandlovníkù a olivovníkù a¾ do horské vesnièky Valldemosa, které dominuje kartuziánský klášter.
Roku 1835 byl klášter prodán a mnišské cely byly pøebudovány na byty. Mezi prvními turisty na ostrovì byl i polský hudební skladatel Fryderyk Chopin s francouzskou spisovatelkou George Sandovou. Pobývali tu jedno léto 1838-1839. Tady vznikla známá díla: Chopinovo „Deš»ové preludium“ a román od Sandové „Zima na Mallorce“.
Turistický ruch tady nekvete jako nesmrtelná láska dvou lidí, kterým osud pøál být zde spolu alespoò jednu zimu. Procházíte ulièkami, šperkem zasazeným do pøekrásných hor na úkor spìchu a Chopinova hudba jde s vámi, do ka¾dého zákoutí vás vrací, do melodických intonací jeho osudové lásky k George Sandové. A vy bìhem procházky najdete ochutnávku tì¾kých vín a s jejich vùní na jazyku, kudy chodíte, si manì opakujete svou náhle objevenou vìtu: Sem se jednou vrátím.
Mallorca 
