Pøed pár dny jsem se vrátila z Máchova kraje. Kdy¾ se dívám na fotky odtud, øíkám si, ¾e bych mo¾ná mìla tenhle pøíspìvek nazvat spíš fotoreportá¾í o Bezdìzu. Tahle dominanta vévodí fotkám z ka¾dého dne, ze všech výletù. A» u¾ se vyškrábete na jakýkoliv kopec, Bezdìz pøitahuje zrak.
Tváøí se líbeznì ze všech mo¾ných úhlù i vzdáleností. Je to zkrátka rozená modelka.
Ale nechci vás nudit jen Bezdìzem. Ka¾dý kraj, i ten zdánlivì nejobyèejnìjší, má své vnitøní kouzlo, které je nìkdy vidìt hned a jindy ho objevujete postupnì. Kouzlo Máchova kraje je nejspíš trochu profláklé, pøesto se tam poøád dá objevit nìco navíc - tøeba osvì¾ující ticho v ú¾asném borovicovém lese, kam kromì pár pìších turistù nikdo nezavítá. Vìtšina vyrazí autíèkem a popojde k cíli, rozhlednì èi hradu, pár metrù. A tak se vám klidnì mù¾e stát, ¾e za celé dopoledne nepotkáte ¾iváèka... Civilizace se pøipomíná svými zvuky jen odkudsi zdálky, a to ještì zdaleka ne v¾dy. V nìkterých místech je takové ticho, ¾e vás pøekvapí i nesmìlý ptaèí hlásek v korunách stromù...
A kolik se tady dá objevovat krásných skal, skalek a pískovcových útvarù! Všechny ani nemají svá vlastní jména... Èím opuštìnìjší, tím pro nás lepší... Na fotkách ní¾e je ®idovský vrch (poblí¾ Oken) a Pruský kámen (poblí¾ Jestøebí). Aè pojmenované, na obou jsme byli sami.
Svou podívanou samozøejmì nikdy nezklame samotné Máchovo jezero, které ve dne pøipomíná exotický pøímoøský záliv, zatímco veèer se mìní v romantické vodní souznìní (èlovìku bì¾í v hlavì ty verše... jezero hladké v køovích stinných... bøeh je objímal kol a kol...).
Ale kdo chce, ten si v¾dycky nìco k obdivování najde. Krása je všude kolem nás. Jen k tìm oèím je potøeba otevøít i srdce. Vnímat, kochat se a u¾ívat si ka¾dou jedineènou chvíli plnými doušky.
Tak si to také bájeènì u¾ijte! Pøeji vám krásné letní dny.
