Na kafíèku v Americe (2) Cesta za velkou lou¾i
®e se seznámím s Amerikou ještì pøed odletem na pra¾ském ruzuòském letišti, mì v mých pøedstavách a nezodpovìzených otázkách vùbec nenapadlo.
„Pane Kùrko, vystupte si prosím z øady.“ Pøíjemným hlasem mì oslovila pracovnice letištní správy, která provádìla kontrolu vstupního víza ještì pøed odbavením zavazadel. S mým pasem pak odešla k odbavovacímu pultu, pravdìpodobnì za svým nadøízeným. A mezitím, co si v nìm pomalu listovali, mì zatím polil studený pot. Uniformovaný mu¾, který ke mnì posléze pøistoupil, vyèetl z mého pohledu vydìšený výraz a sna¾il se mi pøíjemným vystupováním ulehèit pøijmutí nepøíjemné zprávy.
Nezlobte se, prosím, ale na americké ambasádì se vloudila chybièka, kdy¾ jste byl oznaèen u pohlaví kódem F.“ Ve všech svých dokladech, vèetnì pasu, jsem od narození veden, ¾e jsem pohlaví mu¾ského.
Pøesto na vstupním vízu mì Amerièané oznaèili za ¾enu – F (Female).
„Musíte si zajet na americké velvyslanecví a nechat si špatné oznaèení opravit. Nemù¾eme vás pustit do letadla, proto¾e by vás z New Yorku vrátili zpìt.“ Co v tomto okam¾iku èetl z mého výrazu zodpovìdný pracovník pasové kontroly, nevím. Buï si uvìdomil, ¾e pøípadnou opravou v pase nemohu stihnout dnešní odlet, nebo ¾e ani zmìna mého pohlaví lékaøským zásahem by situaci nevyøešila, proto¾e by pak skuteènost odpovídala sice americkému vízu, ale nikoliv nacionáliím v èeském pasu. Pak jej napadlo, jak jsem po nìkolika dlouhých minutách zjistil, velice zdarma øešení. Zatelefonoval na velvyslanectví, aby je informoval o chybì v pasu a pøesvìdèil, ¾e jsem „kluk jako buk“. Ambasáda USA pak telefonicky informovala New York, aby mne nebylo bránìno vstoupit na americkou pùdu. Po 20 minutách jsem byl odbaven dle osobních dokladù jako „obojetný“.
Po devíti hodinách èistého èasu, v pøíjemném prostøedí letecké spoleènosti ÈSA, která mi poskytla podrobný popis mého pøestupu, jsem se v odpoledních hodinách místního èasu ocitl v obrovském letištním areálu New York-Newark. Dle situaèního plánku, který jsem obdr¾el v letadle (s anglicko-èeským textem), jsem se bez problémù propletl pasovým a celním odbavením. Odbavil jsem kufry na další let do Chicaga a stanul na nástupišti elektrického samohybného vláèku „MONORAIL“. Ten v intervalu 90 vteøin pøevá¾í pasa¾éry do pøíslušných terminálù k pøestupu na další letecké spoje. Terminál, v mém pøípadì „C“, je vlastnì samostatná budova, rozlohou jako pra¾ské letištì, se vším vybavením a slu¾bami pro odbavení cestujících. Cestou na pojízdném chodníku jednou z pøístupových hal (jejich¾ délky bych odhadoval na 300 metrù) jsem se blí¾il k nástupišti è. 155 na vnitrostátní linku spoleènosti Continental. Sna¾il jsem se pochytat co nejvíce dojmù.
Mezi jednotlivými nástupišti se støídaly prodejny suvenýrù s rùznými „snacky“. I „cepcare“, jak v Praze øíkáme prodejcùm ruských vojenských brigadýrek, jsem zahlédl a konstatoval, ¾e se pra¾ské letištì od Newarku liší pouze v nìkterých „drobnostech“. Je „o nìco vìtší“ a u odbavovacích pultù u ka¾dého nástupištì jsou zamìstnání pøevá¾nì lidé s èernou pletí.
Spokojen sám se sebou, jak lehce a bezpochybnì jsem se proplet tím slo¾itým komplexem, jsem sledoval pohyb obrovského mno¾ství lidí všech ras a národností, z nich¾ nìjak nevysvìtlitelnì vyzaøoval klid, pohoda a ohleduplnost. Ani jsem nepostøehl, ¾e se blí¾ím ke startu do druhé etapy své cesty. Snad všichni mi pøipadali, ¾e mají úsmìv na tváøi. Nikdo nespìchal, nikdo se nikam netlaèil a já se zaèal uèit první anglická slovíèka – ta, s kterými jsem se setkával cestou pøes letištní budovy: promiòte, pardon, dìkuji, s dovolením, prosím a není zaè.
Ta pøíjemná atmosféra, která z lidí vyzaøovala, vlastní uspokojení nad pøekonáním všech nástrah, to vše mì motivovalo k tomu, ¾e pøi dvouhodinové èasové vùli, kterou jsem mìl, se budu vìnovat dùkladnìjší prohlídce obchùdkù, jednotlivých nástupiš», systému odbavování a vùbec celkovému dìní v tomto obrovském „lidském mraveništi“. Netušil jsem však, ¾e k realizaci mého pøedsevzetí, od kterého mì dìlilo pár metrù k nástupišti è. 155, vùbec nedojde.
Po devíti hodinách èistého èasu, v pøíjemném prostøedí letecké spoleènosti ÈSA, která mi poskytla podrobný popis mého pøestupu, jsem se v odpoledních hodinách místního èasu ocitl v obrovském letištním areálu New York-Newark. Dle situaèního plánku, který jsem obdr¾el v letadle (s anglicko-èeským textem), jsem se bez problémù propletl pasovým a celním odbavením. Odbavil jsem kufry na další let do Chicaga a stanul na nástupišti elektrického samohybného vláèku „MONORAIL“. Ten v intervalu 90 vteøin pøevá¾í pasa¾éry do pøíslušných terminálù k pøestupu na další letecké spoje. Terminál, v mém pøípadì „C“, je vlastnì samostatná budova, rozlohou jako pra¾ské letištì, se vším vybavením a slu¾bami pro odbavení cestujících. Cestou na pojízdném chodníku jednou z pøístupových hal (jejich¾ délky bych odhadoval na 300 metrù) jsem se blí¾il k nástupišti è. 155 na vnitrostátní linku spoleènosti Continental. Sna¾il jsem se pochytat co nejvíce dojmù.