Prázdninové ohlédnutí
Do ji¾ních Èech k Lu¾nici jsem s rodièi jezdila u¾ jako malá holka. Pod stanem v Dobronicích jsme trávili nejen prázdniny, ale i víkendy. Táta, vášnivý rybáø, si u¾íval kapry a obèas i nìjakou tu štiku a veèery, kdy jsme sledovali blikající splávek a svìtlušky nad øekou, patøily k našim pravidelným radostem.
S mámou jsme chodívali na houby a borùvky- tìm jsem se sna¾ila jako náru¾ivá ètenáøka vyhýbat a schovávat se s kní¾kou nìkde v koutku pod stromem. Milovala jsem ale koupání nad jezem, kde je øeka mírná a lehce se dá pøeplavat, i sjí¾dìní splavu a peøejí na nafukovací matraci a¾ do vlnek pøed stanem.
Pro vycházky po protìjší stranì jsme vyu¾ívali pøívoz zdejšího pana pøevozníka, který se ve vratech objevil v¾dy, kdy¾ jsme zazvonili na zvon, pøipevnìný na jeho plotì. Byl fousatý, stále zamraèený- nám dìtem pøipomínal èarodìje.
Rodièe hrávali pøed stanem s pøáteli kanastu a my- parta dìtí- jsme pro¾ívali svá prázdninová dobrodru¾ství.
Èlovìk se asi nemá vracet do míst, ke kterým ho vá¾ou krásné dìtské vzpomínky, proto¾e mù¾e být zklamán. Já jsem se ale po letech pøijela podívat. Zmizel pan pøevozník, objevil se nový most, zmizelo „naše“ táboøištì, pøivítal nás hluèný autokempink, na bøehu se objevil stánek s hranolky a sma¾ákem – prostì, je to úplnì jiné. Jen ta Lu¾nice zùstala…
A tak jsem jednou „brouzdala“ po internetu a s nostalgií zadala heslo „dovolená u Lu¾nice“. A našla jsem – Nuzice. Malá vesnièka mezi Bechyní a Týnem nad Vltavou a kousek vedle ní, pøímo na bøehu Lu¾nice, ®íznivé údolí. Tøi chatky, vybavené kuchyòkou i sociálním zaøízením – pøece jen v jistém vìku u¾ mì stan pøestal lákat, a u nich výletní restaurace. To celé je královstvím mladých majitelù, man¾elù Novotných.
Tady si dávají dostaveníèko lidé z vesnice, z nedalekých chat i turisté a unavení cyklisté. Je to toti¾ místo vyhlášené nejen krásnou pøírodou, ale i specialitami zdejšího pana vedoucího, skvìlým vepøovým kolenem, ¾ebírkách na medu i tataráèkem…
Obìma man¾elùm je pouhých 26 let, obdivuju, s jakým elánem se dali do podnikání, jak jsou vstøícní k hostùm a sna¾í se splnit ka¾dé jejich pøání. Jednoduché to urèitì nemají. Kdy¾ jsem se zeptala, kolik hodin dennì spí, jen se usmáli.
Jezdíme sem u¾ pátým rokem a zvolna se z nás stávají „štamgasti“. Znovu jsem objevila krásu plavání v Lu¾nici, obklopené po obou bøezích chatami a rybáøi, baví mì „sledovat cvrkot“ i popovídat si s návštìvníky, kteøí sem pøišli „na jedno“. Ale i koukat na hvìzdy, kdy¾ veèer hospùdka utichne.
Letos poprvé jsme vzali s sebou vnouèka. I kvùli nìmu jsme naplánovali návštìvu nedalekého zemìdìlského muzea v Netìchovicích, z kterého byl nadšen. Šlapací traktory, skákání ve slámì, krmení zvíøátek a toèení klikou všemo¾ných historických zemìdìlských strojù ho potìšilo tak, ¾e zapomnìl i na zklamání z toho, ¾e jsem ho tam odmítla doprovodit do bludištì v kukuøici, proto¾e jsem mìla strach, ¾e tam zabloudíme nav¾dy- a dìdu u¾ bolely nohy…
Funkèní zemìdìlské stroje si mù¾e vyzkoušet ka¾dý, tak¾e i pamìtníci si tu pøijdou na své a rádi zavzpomínají.
V okolí Nuzic je mnoho zajímavých výletních cílù – zámky Hluboká, Kratochvíle, Bechynì èi Kolodìje nad Lu¾nicí, pro milovníky techniky jaderná elektrárna Temelín, pìkným turistickým cílem je i soutok Lu¾nice a Vltavy. Kulturní zajímavostí je otoèné hledištì v Týnì nad Vltavou, kde pøes léto nìkolikrát týdnì pøed vyprodaným hledištìm vystupují zdejší ochotníci. (Letos v roli uèitelského mládence Zajíèka v Lucernì mìl svou divadelní premiéru i náš pan vedoucí Lukáš Novotný.)
Pro pìtiletého vnouèka Daneèka bylo ale nejvìtším zá¾itkem chytání kobylek na louce, ka¾dodenní pozorování ¾ab a u¾ovek v tùòce za chatou, nikdy jsme ho nemohli odtrhnout od mraveništì v lese, nadšený byl i z ochutnávání „èerstvé“ kukuøice. „Jeho“ paní servírka mu podstrkávala nanuky, pan vedoucí „strejda Lukáš“ si s ním zahrál Èlovìèe nezlob se a smutek po mamince se dostavoval jen veèer pøed spaním.
Díky nìmu se i dìda vrátil „do dìtských let“. Spoleènì s klukem klackem „bojovali“ proti kopøivám a na tajném místì zakopali poklad – lesklý kamínek, který si slíbili pøíští rok zase vykopat.
Byl to prima týden, a pokud to jen trochu pùjde, urèitì se zase za rok na Lu¾nici vrátíme. Stále více lidí tráví své dovolené v zahranièí, a to i hodnì vzdáleném. A pøitom u nás doma je tolik krásných míst…
