Literárnì zaøadit tento elaborát bude asi dosti tì¾ké, ale ¾ivot prostì není peøíèko! Není to ani cestopis, proto¾e jsem po tomto øeckém poloostrovì vlastnì necestoval, není to ¾ádná velká úvaha, a tak je to mo¾ná jen jakýsi polo-fejeton, co¾ je docela pøíznaèné…
Tak¾e – Peloponés je veliký øecký poloostrov na jihu øecké pevniny, který má témìø rozlohu Moravy. V roce 1893 se Øekové pokusili udìlat z nìj ostrov tím, ¾e úzkou Korintskou šíjí prokopali na jeho severu velmi úzký Korintský kanál, aby pak pøes nìj museli postavit most. Je to zejména jedna z kolébek staroøecké civilizace a jsou zde napøíklad známá místa, jako jsou Delfy, ve kterých vìštila má „kolegynì“ Píthyie a také rodištì staroøeckých olympijských her – Olympia. A tak se dostáváme k málem splnìnému snu.
Hned po druhé svìtové válce jsem nejen prohánìl rùzné míèe všech velikostí, ale také jsem zaèal koketovat s lehkou atletikou a kromì delších bìhù jsem se pokoušel o vše mo¾né. Kdy¾ mi bylo 13 let, konala se v Londýnì XIV. letní olympiáda, na které kromì našeho Emila Zátopka zazáøil a zlatou medaili v atletickém desetiboji získal Amerièan Robert Mathias, kterému tehdy nebylo ještì ani 18 let! Samozøejmì se stal mým velkým vzorem a rozhodl jsem se, ¾e se také musím nìjaké olympiády zúèastnit! Velmi brzy jsem ale zjistil, ¾e za pìt se mu asi nevyrovnám… Ale touha alespoò se podívat na nìjakou olympiádu a tøeba jen do nìjaké olympijské vesnice zùstala. A tak šla léta a desetiletí a letos – tedy po sedmdesáti letech (!) se mi má touha témìø splnila!
V záøí jsme se rozhodli zamìnit øecké ostrovy za „polopevninu“ a odlétli jsme právì na Peloponés. Moøe dost nutnì potøebuji na svou psoriázu, a tak jsme si vybrali krásný rezort Olympian village poblí¾ vesnièky Skafidia. Delfy jsou odtud trochu z ruky, ale kdy¾ jsem zjistil, ¾e staroøecká Olympia je vzdálena jen asi 40 km, ihned jsem zaèal plánovat její návštìvu. Na plánku jsem našel, ¾e se zachovala i pùvodní dráha dlouhá 192 metry a doufal jsem, ¾e mnì dovolí trochu se po ní probìhnout. Pak jsem si ale vzpomnìl, ¾e staøí Øekové bìhali nazí a od svého zámìru jsem upustil, èím¾ si man¾elka oddychla…
A teï alespoò krátce proè v nadpisu tohoto „rádoby fejetonku“ je slùvko málem. Proto¾e patøím k turistùm na baterky, proto¾e kilometrová plá¾ dostala právì modrou vlajku za èistotu a teplota moøe byla a¾ 28°C. Navíc - vše v rezortu bylo tak bájeèné, tak¾e jsme prostì i tuto návštìvu blízké Olympie o¾eleli a postaèila nám Olympijská vesnice!
A ještì si musím ohøát i svou meteorologickou polívèièku. Ta mimoøádná teplota moøe se zaslou¾ila i o to, ¾e koncem naší dovolené se zformovala nad Støedozemním moøem poblí¾e libyjského Benghází talková ní¾e a právì pøi našem odletu dosáhla stupnì malého hurikánu, tzv. „medikánu“! V posledních dvou dnech u¾ bylo moøe dosti neklidné, a pocítili jsme to zejména pøed odletem, kdy nárazy vìtru náš plnì nalo¾ený Boeing poøádnì rozkývaly a start byl tentokrát mnohem nebezpeènìjší ne¾ pøistání v Praze. A mimochodem - letiš»átko v Araxosu patøí k nejmenším v Evropì, „premává“ jen v letní sezónì, kdy odbaví jen pár letù dennì a jeho terminál zcela zaplní cestující jediného letu! A kdy¾ pak za dva dny po našem návratu domù jsem sledovat peloponéské poèasí, uvìdomil jsem si, ¾e jsme jim tam vlastnì ukonèili letní sezónu!
