Jaro pod Etnou
Pod pojmem Etna si vybavíme nejvyšší èinnou evropskou sopku na Sicílii a její erupce - ohnivé fontány, kouø, èerný popel a proudy lávy, která se èasem promìní ve velmi úrodnou pùdu. Etnu sleduji u¾ nìkolik let prostøednictvím webkamer. Jedním z nejhezèích zábìrù je panoramatický snímek z mìsta Linguaglossa, je¾ se nachází severovýchodnì od Etny. Zaujal mì zde nejen pohled na vulkán, ale i na jeho svahy a na vrchol èedièové skály vpøedu, která je zbytkem dávného lávového proudu, pøipomínajícího nìkterá místa v našem Èeském støedohoøí.
Pøedmìtem mého pozorování Etny jsou nejen obèasné erupce, ale i poèasí v této oblasti a rostliny, je¾ se uchytily na skále. Na jaøe kameny doslova rozkvetou, a tak se v¾dy tìším, a¾ budou o¾iveny bílými kvítky asfodelu. Letos mì èekalo pøekvapení v podobì rostliny, která byla pro mì zprvu velkou záhadou.
Podíváme se na nìkolik zábìrù, které nám postupnì prozradí, o jakou rostlinu se jedná, a zároveò budeme mít mo¾nost nahlédnout do bohaté kvìteny na malém úseku vulkanické krajiny.
Na prvním snímku z 10. dubna 2015 je vrchol Etny pokryt snìhovou èepicí a¾ na místa pod hlavními krátery kde je stále ¾havo, i kdy¾ vulkán je momentálnì v klidu a jen obèas mírnì kouøí. Na skále prohøáté sluníèkem se probouzí rychle jaro. Ještì pøed nìkolika dny bylo vidìt do hlubokého údolí, ale teï brání pohledu bujná zeleò. Zdá se, ¾e tu vyrùstá jakýsi huòatý les, a já si lámu hlavu nad tím, co je to za rostlinu s tlustým stvolem, její¾ jemné èárkovité listy tak trochu pøipomínají kopr...
Dne 19. dubna mì pøekvapila rostlina svojí výškou, zaèínala se rozvìtvovat s náznaky kvìtenství. Tipovala jsem, ¾e to je nìkterá z èeledi miøíkovitých (okoliènatých), mo¾ná, ¾e je to druh andìliky, dorùstající na jihu mimoøádných rozmìrù.
Jednou se mnì do zábìru webkamery pøipletla paní, která stála vedle rostliny, tak¾e jsem mìla mo¾nost urèitého srovnání. Rostlina dosahovala témìø k ramenùm té paní.
U kamenù se objevily i stvoly asfodelu s poupaty. Asfodel je rostlina z èeledi liliovitých, která roste v oblastech Støedozemního moøe. Asfodelù je více druhù. Ten, který sleduji po Etnou je Asfodel dutolistý (Asphodelus fistulosus), dorùstající do výšky kolem 70 cm. Jeho kvìty mívají rù¾ové nebo èervenohnìdé ¾ilky uprostøed okvìtních lístkù. V období antiky býval asfodel symbolem smutku.
Na snímku z 22. dubna 2015 je neznámá rostlina ještì vyšší a mohutnìjší. Zvolna se zaèínají rozvíjet kvìty - okolíky, prozrazující, ¾e to bude skuteènì nìkterá z èeledi miøíkovitých, ale která? Tato èeleï toti¾ zahrnuje více ne¾ 300 druhù rostlin a nìkteré jsou si tak podobné, ¾e pøesné urèení je oøíšek i pro odborníky...
Rozkvétá u¾ i asfodel, radost pohledìt. Dole v údolí se vegetace zvolna zelená, ale vrchol Etny, dosahující pøibli¾né nadmoøské výšky 3340m na jaro ještì èeká, snìhová pokrývka zvolna slábne na ji¾ní a jihovýchodní stranì. Pravdìpodobnì i na jihozápadì, ale ten odtud není vidìt.
Na snímku z 30. dubna se nám rostlina ukázala v plné kráse se svými ¾lutými okolíky a vlevo trochu ní¾ vyrùstá další. Pøítelkynì a Atlas rostlin Støedomoøí mi pomohly rostlinu urèit. Je to loèidlo obecné, jinak nazývané ferula obecná (Ferula communis), která je známá i pod názvem divoký fenykl. Ferula roste na výslunných sušších místech v oblastech Støedozemního moøe, dorùstá do výšky a¾ 2 m. Pod Etnou jí dosáhlo za necelý mìsíc.
Asfodel se rozrostl i na dalších místech a je v plném kvìtu. Záøí tu v kamení snad na oslavu mocné ohnivé královny sicilské, tyèící se na krajinou a štìdøe rozdávající svoji ¾havou krev pro ¾ivot. Zanedlouho i ona shodí zimní èepici ze svého vrcholu, který je královstvím popelu a lávy. Pod ním, tìsnì nad hranicí lesa, pokvetou jiné kytièky, z nich¾ mnohé jsou endemity, je¾ nerostou nikde jinde ne¾ na Etnì. Barevná a køehká krása doká¾e na svazích Etny uhájit svùj ¾ivot v nadmoøské výšce kolem 2000 m v drsných klimatických podmínkách.
Ale to u¾ je zase jiná kapitola z bohatého ¾ivota Etny.