Postupnì se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Tentokrát je to pohled na probouzející se bøeznovou pøírodu.
Bøeznovky
Pøi pochùzce jsem mìl štìstí a nasbíral plnou slu¾ební tašku bøeznovek. Nenajdou se èasto, ale kdy¾, tak je to pochoutka. Jsou to vlastnì stejné houby jako na podzim èirùvky fialové nebo havelky.
Proto¾e man¾elka je z jihu Èech, kde uznávají moc málo hub za houby. Vìtšinou jsou to prašivky. Dokladem budi¾ košík hub který jsem pøinesl hrdì po svatbì. Sedla k nìmu a na stole vyrostla hromada tìch prašivek a zbyla hrstièka hub. Od tìch dob si moji sma¾enici dìlám sám. Teda vìdìl jsem, ¾e doma neuspìju. Zbyla mi babka z hospody. Byl to vyhlášený houbo¾rout ve vsi. Zašel jsem tedy k nim.
Babka to okoukla a potom padl dotaz. A tohle budete jíst? Na moje pøitakání reagovala tak, ¾e houby vysypala na nìjaké síto a odnesla. Za chvíli se od kuchynì táhla nezamìnitelná vùnì sma¾ících se èirùvek. Donesla mi plný talíø a zdálo se, ¾e s lítostí sledovala jak ve mnì mizejí. Odešel jsem domù na hájenku.
Ráno v obvyklý èas jdu kolem hospody do kanceláøe. Babka „náhodou“ metla zápra¾í. Vypálila dotaz. Nic vám není? No co by mìlo bejt! Tak se v poledne stavte a dojíme to. A kde jste to posbíral. Tak jsem jí vysvìtlil, ¾e v Prosovém lese u polí. A šel za prací do myslivny.
Co se pak u nich dìlo jsem se dozvìdìl a¾ v poledne. Babka mìla pøipravenou bájeènou sma¾enici s èesnekem a na špeku. Zdála se mi ne nìjak ve své kù¾i. Babko, ste òáká nakvašená, co je ? A zase odpovìï jaká mohla dojít jen od ní. No bode», po lese s flintou lítáte celý dny, ale ten dobytek praseèí vystøílet, to ne. Ksindl jeden. Našla jsem to místo, ale celý rozrytý. Ani houbièku tam parchanti nenechali.
Teï teprve vylezlo, ¾e kdy¾ jsem odešel ¾ivý a zdravý na polesí, babka nevydr¾ela a trochu si osma¾ila. Po ochutnání štandopéde vyrazila do Prosového lesíka a tam našla tu pohromu. To s ní tak zamávalo.
Kdy¾ jsme tu dobrotu snìdli dostal jsem rozkaz. Dojdìte se tam podívat, tøeba eštì òáký vyrostou. Jen¾e nevyrostly ani za rok.
A potom u¾ nevím. Pøestìhovali jsme se do Sedlice.
Pohled z okna