Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Felix,
zítra Památka zesnulých.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Trvalé bydlištì Klondike aneb Kde medvìdi dávají dobrou noc (2/3)


Trvalo nìjaký èas, ne¾ jsem se k adrese paní Aleny Kennedy, øeèené Mývala, dostala, ale poté, co vyšla její bájeèná kniha „Trvalé bydlištì Klondike aneb Kde medvìdi dávají dobrou noc”, se mi to s pomocí naší spoleèné internetové kamarádky a knihovnice Janiny S. pøece jen podaøilo.


Pro mne toto setkání mìlo obzvláštní význam, znala jsem toti¾ Kennedy a „jejich“ Klondike z vyprávìní mého bratra Jerryho a mého otce, který je u¾ bohu¾el po smrti. Všechny vzpomínky mají tedy pro mne zvláštní, a¾ trochu magické kouzlo.


Po¾ádala jsem Alenu Kennedy o rozhovor.



* * *


Paní Alenko, èetla jste vyprávìní mého otce Cesta na severozápad. Jsou to jeho cestopisné poznámky z roku 1978. Jak moc jsou jeho vzpomínky ještì pravdivé?


Povídání vašeho tatínka se mi moc líbí. Samozøejmì, ¾e èas se nezastavil. Kdyby jel dnes Na Yukon, jel by po asfaltové silnici u¾ z Whitehorsu.


Zmiòuje se o tom, ¾e tu navštívil krajana, pekaøe. Vím, o kom mluví. Øíkalo se mu Lopatík. Jsou to všechno trampské pøezdívky, ale tady se jiné nepou¾ívaly. Zemøel asi pøed 4 lety. Dawson má dnes o nìco víc lidí ne¾ tehdy, Váš tatínek to odhadl na pìt set, ale nevím. Já bych øekla ¾e stálých obyvatel tu je maximálnì tisíc. Jestli vùbec. No ale Dawsoòanùm dìlá dobøe, kdy¾ se cítí jako ve velkomìstì.


Navíc tu ¾ijí vìtšinou letòáci a mineøi. Pro Kanadu je strategicky velice dùle¾ité, aby tenhle kousek subarktické oblasti byl zalidnìn, a proto je velice výhodné být Yukoòan. Dnes existuje tzv. “Yukon nominee program”, který umo¾òuje, aby se sem dostali tøeba i Èeši. Jsou tu dva: Ane¾ka a Keèup, jak se mu øíká. Nedotýká se nás ¾ádná krize, máme zdarma zdravotní pojištìní, ni¾ší danì, levnìjší pojistky na auta (na pìt aut platím teï nìco pøes tisíc dolarù na rok). Mù¾eme také vydìlat víc penìz, které nepodléhají daním.


To zní skuteènì pohádkovì.
Mùj otec se mj. zmiòuje o setkání s Kennedym, vaším mu¾em, ale mám pocit, ¾e v té dobì jste ještì nebyli man¾elé? Kdy jste vy sama pøišla na Yukon? Nejste snad náhodou onou tajemnou Australankou, která otce pøivedla na Medvìdí stezku a poté a¾ ke Kennedyho chatì?


Já jsem pøišla na Yukon a¾ v 85. roce, tedy dlouho po vašem tatínkovi a bratrovi. Z toho vyplývá, ¾e opravdu nejsem onou Australankou.


Z vašeho rozhovoru v rádiu vím, ¾e vaše emigrace neprobíhala jednoduše. Prozradíte nám nìco o tom?

V roce 1978 jsem opustila zájezd z tehdejšího Èeskoslovenska do Tunisu. Pøedpokládala jsem, ¾e pojedu dál do Švýcarska, proto¾e jsem tam mìla otce. Jen¾e bohu¾el. Otec se s mámou rozvedl, kdy¾ jsem byla malá, a odmítl se ke mnì hlásit. V té dobì to pro mne bylo hodnì kruté. Nepodepsal mi ani potøebné papíry a bez nich u¾ Švýcarsko nepøijímalo. Sami Švýcaøi na ambasádì v Tunisu z toho byli opravdu zoufalí. A tak jsem zùstala sama v Africe celé dva roky… No dnes si øíkám, ¾e bych mu za to mìla podìkovat, i kdy¾ tenkrát to pro mne byla katastrofa.


Øíká se, ¾e všechno zlé je k nìèemu dobré, ¾e? Mám pocit, ¾e pro trampa vašeho kalibru by Švýcarsko rozhodnì nebylo to pravé, ¾e jste si ten Divoký Západ vybojovala a zaslou¾ila. Mù¾ete nám popsat, jak probíhá váš den?

Mùj den… Ono je tì¾ko øíct, jak probíhal mùj den pøed dvaceti lety a jak dneska. Dnes je to daleko jednodušší, máme tekoucí vodu, elektøinu… ale zase jsme starší, tak¾e to je zase jiné.

 

 

Jak jste se dostala ke psaní? Mìla jste tyto ambice u¾ døív, nebo je probudila právì Kanada, divoká a nádherná pøíroda?

Ambice psát jsem mìla odjak¾iva. Patøila jsem mezi partu trampských psavcù, z ní¾ pak vznikla trampská literární soutì¾ “Trapsavec”, která se udr¾ela dodnes.


Zkoušela jste vy sama nìkdy rý¾ovat zlato?

Zlato tady asi jen tak pro zábavu rý¾uje ka¾dý, vèetnì turistù, ale nikdy jsem se o to nepokoušela serióznì. Je to šílenì namáhavé na záda a kromì toho opravdové dolování zlata dneska u¾ nejde jenom s rý¾ovací pánví, ale vy¾aduje tì¾ké dùlní zaøízení, které pøijde na stovky tisíc dolarù.


Vy sama jste se podílela na urèení hrobu polárníka Jana Welzla, pøedpokládám, ¾e to po tolika letech nebylo jednoduché. Jak to probíhalo?

Tedy pøedevším: Hrob Jana Welzla, u kterého byl váš tatínek, nebyl ten pravý. Ten jsem našla a¾ v 80. letech…
Po celá léta bylo zvykem vodit návštìvy k døevìnému køí¾i na katolickém høbitovì s nápisem Jan Welzl. Mùj man¾el, který tu ¾ije u¾ od roku 1969 si vzpomnìl, ¾e nìkdy v 70. letech pøijeli tøi trempové a pátrali po hrobu Welzla. Jeden místní knìz, father Bob, který zemøel pøed dvìma lety, je zavedl na místní høbitov, ale sám si nebyl jistý. “Asi jeden z tìch tøí”,… oznaèil nakonec. Køí¾ byl dán symbolicky na prostøední hrob. Pozdìji dìlali mapku høbitova pro úèely muzea a Welzlùv hrob byl zaznamenán na tomto místì. Bylo to tedy v muzejních archivech a nikdo u¾ o tom nezapochyboval.


Zaèátky pátrání – katolický kostel a høbitov

V záznamech katolického høbitova ovšem byl na místì, kde se pietnì kladly kvìtiny Janu Welzlovi, zápis úplnì jiný: Pietro Fagetti, zesnul v roce 1950. Tak¾e ne Welzlovi, ale Fagettimu se nosí kytky! Ve stejné dobì pátrala po hrobì J. Welzla také studentka aljašské university Rachel Faber. Naše poznatky se tedy hodnì kryly, ale nevìdìly jsme jedna o druhé.


Prošla jsem celý pohøební záznam katolického kostela, ale Welzl tam nebyl. Proè? Nezapsali ho? Nesmysl! Ale co kdy¾ tam vùbec není pohøbený? Není to jediný høbitov v Dawsonu. Je tu ještì høbitov RCMP, policejní, tam není urèitì. Zednáøský, taky ne. Podívala jsem se i na záznamy høbitova Yukonských pionýrù. Nakonec Welzl tu ¾il dvacet let, a to je po¾adovaná doba, aby se mohl stát pionýrem. Opìt nic.


Pátrání pokraèuje – obecní høbitov


Nejvìtší høbitov je Public-obecní. Záznamy v místním muzeu jsou velice špatné, vìtšina hrobu neznámá. Koncem osmdesátých let mìli toti¾ nìjací brigádníci -studenti za úkol vyèistit høbitov. Vyèistili ho dùkladnì. Všechny staré køí¾e, co byly na zemi, peèlivì posbírali, naházeli na hromadu v rohu høbitova a zapálili. Záznamy, které jsem prohlí¾ela, vznikly a¾ po tomto svérázném úklidu.


Napsala jsem tedy církvi, o které jsem vìdìla, ¾e na obecním høbitovì pohøbívala anglikáncùm. Ovšem zase marnì.


Jana Welzla v roce 1951 nepohøbili. Pøece se ale nemohl vypaøit!?


Nìkdo ho pohøbít musel! Tak od zaèátku… Jak je to s jeho smrtí? Zašla jsem do nemocnice. Sestøièka krèila rameny. Nemocnice vyhoøela v roce 1951 a s ní všechny záznamy. Èistì náhodou zùstala jedna kniha, kterou veèer pøed po¾árem vzal nìkdo z neznámých dùvodù domù a tím zachránil, ale to je asi jiný rok… Probírali jsme starou knihu jen tak z piety a najednou jsem zahlédla povìdomé jméno. Welzl Jan, pøišel do nemocnice 17. záøí 1948. Zemøel o den pozdìji, 18. záøí. Ovšem ne 1951, ale 1948! Šla jsem znovu do muzea a vy¾ádala si mikrofilmy z místních novin Klondike Sun z roku 1948. A bylo to tam – dawsonský vynálezce zemøel…

 


Moje pátrání po høbitovech mohlo pokraèovat.


Znovu jsem napsala dotaz do Whitehorsu na evangelickou církev. Bìhem dalších 14 dnù u¾ jsem vìdìla! Welzl byl pochován na Publiku, obecním høbitovì!


Obecní høbitov je velký. Pøipomíná horskou louku. Køí¾ù je tu málo. Systém pohøbívání naprosto ¾ádný. Z roku 1948 zbyl jen jeden oznaèený. Andrew McConnaghy. Podle plánu muzea by mìla asi ob jeden hrob le¾et novorozená holèièka Rosemary May. Je to pøipsáno rukou na mapce a byla poslední, kdo zemøel pøed Welzlem. Na udaném místì je náznak dìtského hrobu. Ovšem v pohøebních záznamech anglikáncù je, ¾e byla pohøbena na høbitovì zednáøském-kde je zase chyba?


Vybrali jsme nakonec jediný hrob v øadì lidí


Strávili jsme s man¾elem hodiny a hodiny nad plánem høbitova… Kdyby tu opravdu le¾ela Rosemary May a Andrew McConnaghy zemøel tak v øíjnu, hrob mezi nimi mohl být Welzlùv. Ale potom jsme zjistili, ¾e McConnaghy zemøel u¾ v dubnu pøed Welzlem.


Vybrali jsme nakonec jediný hrob v øadì lidí, co zemøeli v roce 1948.


Je to ten pravý? Kdo ví. Ale u¾ nikdo nikdy nebude moct øíct, ¾e tam le¾í nìjaký Ital Fagetti a ne Èech Jan Welzl.


Vaše pátrání vy¾adovalo mnoho úsilí a ète se jako detektivka. V rádiu jste prozradila, ¾e máte dva syny, co dìlají? Kolik té trampské touhy po vás zdìdili?


Mùj starší syn Misha, i kdy¾ na potlachy jezdil rád, rozhodnì v tom nenachází svùj smysl ¾ivota. Bydlí ve Whitehorsu, našem hlavním mìstì, kde si koupil dùm a ¾iví ho komputery. Je programátor.

 


Mladší Olin by asi umøel, kdyby mìl odejít z Klondiku. Dali jsme mu pozemek vedle nás, spravil si tam srub a ¾ije v nìm se svojí èeskou pøítelkyní Ane¾kou, která sem pøijela z Liberce…


To zní skoro jako takový menší zázrak, ¾e se potkali, ¾e?
Alenko, vy jste brnìnská rodaèka a nedávno jste se vrátila z Èech. Jak moc se Brno zmìnilo od vašeho odchodu a hlavnì, jak moc se zmìnili lidé? K lepšímu – nebo naopak?


Jsem z okrajové èásti Brna, Líšnì. Jestli vzpomínáte ZKL Brno… traktory. Závody kulièkových lo¾isek. Hodnì se to zmìnilo, ale lidi mi pøipadají povìtšinou pøíjemnìjší. Aspoò malí soukromníci.


Pøesto… Jen malièkost… Èistì náhodou jsem v jednom obchodì nedopatøením rozbila karton vajíèek. Okam¾itì na mne vyletìla jakási prodavaèka: “To si zaplatíte!” Pochopitelnì ano, nemusela tak vylo¾enì ošklivì jeèet.


Ve Whitehorsu se mi pøi nákupu stalo nìco podobného: Vypadla mi z vozíku sklenice se salsou (omáèkou). Stalo se to u¾ venku pøed obchodem. Nìjaká paní mì upozornila : “Bì¾te si pro jinou, jen jim uka¾te úèet.”

 


Tak¾e asi pøece jenom zùstanu na Yukonu!


Yukon je jako uzavøený svìt sám pro sebe. ®ivot je tu jednodušší a krásnìjší ne¾ ve zbytku Kanady a já bych øekla, ¾e snad i ve zbytku svìta!


Milá Alenko, dìkuji vám za rozhovor a kdo ví, tøeba se jednou setkáme!


A já zase musím pro døíví… Máme mínus dvacet a je polární noc, vìtšinu dne je tma!


Pokraèování za týden…


Blanka Kubešová – Alenka Kennedy

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 14.02.2015  16:56
 Datum
Jméno
Téma
 14.02.  16:56 Von
 14.02.  12:21 kusan
 14.02.  09:36 hera
 14.02.  09:30 KarlaA