Putování Novým Zélandem (18)
(zemí krásné pøírody, stálých vìtrù, vìtrolamù, drátìných plotù a vìstonických Venuší)
aneb Pou» dìdouškù Novým Zélandem
Pátek 29. ledna, 6:00 a.m.
Dnešní slo¾itý program je následující. Projedeme se opatrnì mìstem, doplníme PHM, odevzdáme auto v Evropa Tour a necháme se jimi zavézt do pøístavního terminálu. Za slunce jasu si prohlédneme okolí pøístavu a po pøistání v Picton Ferry si opìt pùjèíme ve známém terminálu auto. Lucka nám tentokrát pùjèila japonské auto Tojota Corolla, které bude v pøistaveno k odbìru 29. 1. v 16:00, ale opìt ne na mé jméno! V terminálu nás tentokráte bude, podle Lucky, èekat zástupce pùjèovny s mojí fotografií na prsou?!, nebo v ruce, nevím?! To jsem tedy zvìdavý! Pro všechny pøípady víme, ¾e náš voucher má è.1581272-1.
Ranní vstávání bylo tì¾ké a výfuk zn. Abarth, který jsem v noci obèas slyšel mne nakonec definitivnì vyhnal ze spacáku v 6:15 a.m. Bylo to v okam¾iku, kdy majitel výfuku odjí¾dìl - asi do práce?! To i hlasitì oznamoval svìtu, volaje z auta na svoji dívku, která mu mávala kapesníèkem… Chuck o tom samozøejmì nièeho neví nebo» opìt hluboce spal…
Po dalším pøebalení zavazadel, které je stále slo¾itìjší (viz pozdìji) jedeme vrátit auto do pùjèovny Evropa Tour. V pùjèovnì nás sice vítá tentý¾ pán, ale tentokráte je velmi zachmuøený. „Co se diviš, je sobota, on ma slu¾bu a to nasere, ni“?! Øekl mi Chuck, kdy¾ jsem se podivil nad promìnou onoho, pùvodnì pøièinlivého pracovníka. Promìny z laskavého a usmìvavého pána do podoby zamìstnance pohøebního ústavu pøímo v akci.
V pøístavním terminálu potkáváme opìt krajany (u¾ je to na NZ po tøetí!) a tito jsou navíc z Ostravy. Mají za sebou desetidenní pobyt na Severním ostrovì a èeká na nì dvanáct dnù na Ji¾ním ostrovì. Jak jsme se dozvìdìli, mìli krásné poèasí – nevím, nevím, v¾dy» jsme byli na stejných místech?!, èeho¾ vyu¾ili na letecké výlety Cessnou. Poletovali nad sopkami v Tongariro National Park, ale také si zaletìli na White Island! Podobnými výlety si chtìjí zpestøit i poznání na jihu NZ.
Jedeme zpìt na ji¾ní ostrov
V poklidu, bez bouøe a za slunce jasu jsme pøepluli zpìt na Ji¾ní ostrov a já jsem napjatì oèekával nosièe mé fotky v pøístavním terminálu v Picton. Nebudu napínat, ale nikdo nás neèekal a bez aktivního Chucka bychom se auta nedoèkali asi vùbec, pøípadnì bychom na parkovišti èekali dodnes! Nakonec Chuck postoupil dlouhé hledání pùjèovny. V praxi to znamenalo, ¾e navštívil postupnì kanceláøe všech pùjèoven v terminálu! Naštìstí pro nás s dobrým koncem.
Jsou 3 p.m., øídím pùjèené auto a oba nahlas pøemýšlíme jak a kam zajet, abychom vhodnì vyu¾ili zbývající tøi dny do odletu z Christchurch. Sedím za volantem, jedu pøesnì podle pøedpisù a zaèínám se podivovat nervozitì místních „øidièù - øitièù“.
Poznámka è.17
Základní podmínky pro mou jízdu na NZ jsou následující:
1. jedu pøedepsanou 80tkou,
2. v protismìru nejede nikdo,
3. vpravo je pøerušovaná èára,
4. rovinky na naší silnici jsou dlouhé „bratru“ jeden kilometr.
Pøesto øidiè ka¾dého auta, které nás dojelo cítil následující potøeby:
1. nejdøíve se mne sna¾il vyprovokovat ke zrychlení nepøetr¾itým blikáním svìtel,
2. kdy¾ jsem nereagoval – tzn. nezrychlil jsem, pøidal k výzvì i klakson a kombinoval ho se svìtelnou houkaèkou,
3. proto¾e jsem stále nezrychloval, tak mi pustil do zpìtného zrcátka svìtla dálková,
4. na závìr celého pøedstavení se „místòák“ odhodlal k pøedjí¾dìní a obyèejnì na nejnevhodnìjším místì!,
5. na úrovni øidièe zpomalil a dlouze si mnì prohlí¾el! Ještì¾e „místòáci“ necítí jiné „potøeby“!
Nicménì jedeme stále po SH1 a hledáme, kde bychom zakempovali. Po návštìvì dvou kempù, které nás nijak neoslovily nará¾íme - u¾ k veèeru - na oznaèení vedoucí k farmì - kempu Hawkswood. Byla to sice skoro desetikilometrová zají¾ïka, ale na jejím konci byl ten „nejkouzelnìjší“ kemp, na který jsme na našich cestách narazili! Zhovorèivá a pøívìtivá majitelka, ve vìku cca 75 let, s pokusem vyrobit si na tváøi cca 45 jar, nás dva ubytovala samotné v 6ti lù¾kovém apartmánu. Vše bylo OK! Koupelna, kuchyò, ale pøedevším klidné prostøedí bývalé farmy! Jedinými spoleèníky v kempu byl mladý man¾elský pár z Nìmec, který na kolech, s pøívìsným vozíkem pro asi roèní dítì (on), zvolna putovali na YIs.
Sobota 29. ledna, 6:00 a.m. Z Hawkswood- Stagin Poste pojedeme do Gore Bay (GB) ... It is beautiful! You can´t miss it! Toho nám pravila se vztyèeným ukazovákem, tentokrát levé ruky, ráno výraznì starší vèerejšího veèera, Mrs. McFarland.
Èasné sluneèné ráno nám v plné kráse ukázalo jak samotný kemp, tak i jeho okolí. Sluníèko, klid, mír a tichý ptaèí zpìv... do takového prostøedí bych chtìl jednou odejít a ulehnout! U snídanì jsme si mohli v místním kempovém „Prùvodci“ poèíst o dìjinách rodiny McFarland, psaného školní angliètinou, která ani mnì nedìlala problém…
Camp Hawkswood – Stagin Poste, naše ubytovna, pùvodnì farma. Chuck právì listuje dìjinami rodu McFarlands u stolu pøed „pùvodnì chlévem“- nyní našim apartmánem.
V dalším „pùvodnì chlévì“ bydlí nìmecká rodina, ve slo¾ení 2+1tj. dva dospìlí a dítì nebo také dvì jízdní kola a ta¾ný vozík…
Posledními bohatýry, kteøí pamatují „zlaté dobré èasy“ prosperující farmy jsou obrovské eukalipty a norkfolkské borovice (na obrázku)...,
na nich stáøí nebylo vùbec vidìt a to i bez make upu!…
Takovéto „poklady“ se skrývají ve stájích, zbylých chlévech èi gará¾ích…
Co jsme se veèerní a ranní èetbou dozvìdìli, o to se teï s vámi podìlíme.
Tak¾e rodina se skotskými pøedky obývá zdejší farmu u¾ od roku 1872, kdy si zde praotec rodu McFarland koupil, a jeho rodina dodnes vlastní, 9000 akrù zemìdìlských, luèních a lesních ploch – které¾to si však poctivì vysázeli! Poslední mu¾ rodu John Mc Farland zaèal po návratu z WW II. provozovat jako „pøidru¾enou výrobu – turizmus“. Provozoval obì èinnosti soubì¾nì a¾ do roku 2008, kdy v po¾ehnaném vìku 88 let zesnul! Od té doby jeho ¾ena (pùvodem ze Sydney) pøestala provozovat farmaøinu úplnì a vìnuje se jen poøádání Jazz Festivals and Turizm. Rovnì¾ prùbì¾nì rozšiøuje kemp, který pojmenovala The Stagin Post, nebo» zde kdysi byla i poštovní zastávka. Rozšiøování kempu v jejím podání znamená to, ¾e z vìtšiny stojících objektù, tj. stájí, chlévù, dílen èi jiných rùzných pøístaveb a pøístøeškù buduje obytné apartmány. V¾dy se však sna¾í o zachování vnìjší podoby objektu a do vnitøního vybavení zakomponovat jak moderní sociální zaøízení, tak i místní dobové pøedmìty – sudy, krmítka, holubníky, praseèí koryta, rùzné slepièí a ptaèí klece – samozøejmì prázdné! Ve zbývajících objektech vystavuje rùzné dobové technické památky, obyèejnì se zemìdìlským zamìøením. Nevím, zda má tato dáma nìjakého „radila“, ale docela se jí to daøí!
Celé dopoledne jsme s Chuckem šmejdili po kempu a fotografovali! Dílny, kovárnu a nakonec i všechny pøístøešky, které byly plné rùzných typù povozù, bryèek-koèárù a zemìdìlských strojù z dávných dob. Vše bylo pokryté velkoplošnými pavuèinami a vrstvou prachu. Místním pamìtihodnostem pak vévodila prehistorická „petrol pumpe“, vyrobená v USA v roce 1925, dnes s pavuèinou v hubici hadice…
Opìt se po tuèné, chutné a zároveò pozdní snídani, vydáváme na doporuèený výlet. Tentokrát jedeme ke Gore Bay u mìsteèka Cheviot. Tam budeme „trajdat“ – moc hezké slovo! - kolem pobøe¾í, podíváme se na bøehy z tekutých slínù, kamenné koule?! a na jiné roztodivnosti místní pøírody!
Po pøíjezdu na pobøe¾í Chuck usoudil (pøesnìji øeèeno vypoèítal) z polohy slunce velikosti mrakù, velikosti moøských vln, poètu zde poletujících ptákù a výše mého bankovního konta, ¾e zaèal právì odliv! Proto jsme se ihned vydali na trek kolem pobøe¾í za místními krásami. Krásy jsme sice rychle našli, byly viditelné, ale stejnì rychlý byl i konec našeho výletu! Asi tak za hodinu zaèal - a to velmi rychle - moøský pøíliv, který nás zastihl asi kilometr od plá¾e v pomìrnì slo¾itém pobøe¾ním terénu. Ze zmínìného místa, za dvìma mysy jsme nakonec prchali vodou, která nám postupnì sahala a¾ nad kolena u Chucka k pasu! Asi byla chyba v Chuckovì výpoètu, nejspíše desetinná èárka... nebo se moøe zbláznilo a pøíliv pøišel døíve, èert ví?! Nicménì i na zdejším pobøe¾í jsme „URÈITÌ jako první na svìtì“!, zachytili stopy po Chuck Norris a snad i Aaron Norris!
O jejich zdejším pobytu svìdèily opìt „koule“! Tak jako v Moeraki Boulders nebo v australských Devils Marbel. Je to zkrátka mistr ve všem na co si šáhne – dokonce i v rùzných geologických obdobích a svìtadílech, o pou¾itých materiálech ani nemluvì!!!
Podle naší teorie zdejší koule uválel také Chuck Norris… náš oblíbený hrdina…
Na parkovišti, v budce místního WC, si vyplavujeme sùl z bot a odsolujeme i naše odìvy. Ji¾ odsoleni pak na pøilehlém odpoèívadle vaøíme. Jako v¾dy to bude „chutný“ obìd a já u vaøení sleduji i výkony místních surferù v pøíbojových vlnách. Chuck bìhem mého vaøení rozvá¾nì tøídí dary pobøe¾í moøe, které si chce odnést na památku do vlasti… - mrtvého kraba v láhvi jsem mu však nakonec rozmluvil…!
Osvì¾eni a posíleni chutným obìdem pokraèujeme po SH1 pøes Port Robinson k Leithfield. Ve vesnici, na odpoèívadle u silnice jsme narazili na tr¾ištì s „dobroèinnými“ zámìry. Tak bylo napsáno na vyvìšeném transparentu pøes silnici – mùj pøeklad! Postarší dámy a pánové, asi z okolních vesnic?!, zde náhodným návštìvníkùm pøedvádìli a zároveò prodávali své rukodìlné výrobky. Poprvé na NZ nará¾íme zde na trhu na pletený tovar - svetry, èepice, šály, rukavice aj. Dokonce se zde dá koupit i ovèí vlna, ale já si nejsem jistý na co by mohla být pou¾ita. Pokusil jsem se toti¾ vlnu pohladit, ale pocit jsem mìl takový, jako bych hladil ostnatý drát a to ještì proti srsti! Škoda, pøeškoda! Pokud by to však byla vlna s pøímìsí chlupu ze srsti místního škodlivého zvíøátka zvaného „posum“, jo, tak to by byla jiná! Vìrko, ale myslel jsem na Tebe!
Kempujeme tentokrát v Leithfield a konec prázdnin je vidìt i ve zdejším kempu, který je takøka prázdný. Úroveò a kvalita jeho vybavení se dala pøirovnat k vìku, ale i vzhledu sešlého správce, který nás zde pøijímal. Pøesto chci vìøit, ¾e jeho tìlesné orgány jsou v lepším stavu ne¾ vydrancovaná a propálená elektrorozvodná skøíò (která navíc tvarem a vybavením pøipomíná muzeální kousek z pra¾ského Køi¾íkova muzea?!), ale i ostatní výbava kempu. S takovým „vnitøkem“ by se mu urèitì radostnì ne¾ilo… pokud by ¾il vùbec!
Nejvìtší a snad i nejvyšší bydlík, který jsem kdy vidìl. Jak øíkal Chuck – hotová fotbalová tribuna „aj se spánim“!…
Nedìle 31.ledna, 7:00 a.m.
Ranní pohled na kemp byl ještì ménì radostný ne¾ vèerejší, veèerní. Ale zpìt ke vèerejšímu veèeru. Vèera si Chuck pro¾il malé veèerní dobrodru¾ství. Hnán svou vášní „pukajícího dìdouška“ vyrazil po setmìní k nejbli¾ší pumpì pro cigarety. Cigarety mu nakonec neprodali a pøijel zpìt velmi rozezlený. U místní Petrol Station mu toti¾ chybìl 1 NZ dollar, za který pumpaøce nabízel 2 USD. Pumpaøka ho ale s USD vyhnala a nièeho mu neprodala! Nevím jak to Chuck, obdivovatel Ameriky, stráví, ale asi o tom nejspíše napíše prezidentovi Spojených Státù - Mr. Obama... Po svém návratu do kempu byl ale rozezlen pøedevším na místní pokrytce. Myslel tím Ty, kteøí mají doma zásoby všeho potøebného k ¾ivotu!!! Tito pokrytci pak doma spokojenì „tajnì PIJU a KUØA“! Navenek však vystupují jako tvùrci bezalkoholových a pøedevším nekuøáckých zón! Takoví pokrytci jsou v¾dycky ti nejhorší a to platí na celém svìtì, v ka¾dém re¾imu a také nábo¾enství!!! Dlouho do noci se uklidòoval a jsem docela rád, ¾e ráno mù¾u øídit já! Dovoluji si ale zdùraznit, ¾e se Chuck nakonec plnì ovládl. Nesbíral „a pozdìji nepukal ani spadane listi ani suchu travu – bo ma pøecek svoju hrdost“!
V 9:00 a.m. vyjí¾díme z kempu na SH1. Christchurch dnes zatím míjíme a pøejí¾díme na SH75. Jedeme po pobøe¾í, kolem obrovského kráteru - dnes zálivu, skrývajícího Lyttelton Harbour, do Birdlings Flat (LP-oblázková plá¾ na ní¾ mají od roku 1896 pøednostní právo lovu místní maorské kmeny, které toto právo vyu¾ívají dodnes, plá¾ rovnì¾ slou¾í amatérským sbìraèùm nefrit a dalších cenných kamenù). Hledali jsme i my s Chuckem rádobyzelené kamínky – nefrity?!, které jsou dnes ozdobou sbírky mých památek na NZ (3 malièké oblázky). Po ukojení sbìratelské vášnì jsme se pøes Little River (LP-se vùbec nezmiòuje) vydali dál.
Birdlings Flat plá¾, kde jsme si nasbírali „zelené oblázky“- nefrity?! na památku.
Projeli jsme snad sedmero hor i øek, silnice stoupala, klesala a i klièkovala, ne¾ jsme nakonec dojeli do Akaroa (LP-pøeklad z maorštiny znamená „dlouhá plᾓ, je jedinou francouzskou osadou na NZ, v roce 1838 ji zalo¾il francouzský kapitán Jean Langlois. Koupil – èi spíše vymìnil, za spotøební zbo¾í v hodnotì 1000 frankù (beztak alkohol), pùdu od místních kmenù a vrátil se do Francie pro osadníky. Po svém pøíjezdu zpìt pøipluvší osadníci však zjistili, ¾e je pùda znovu prodána…! Tentokráte pro zmìnu anglickému námoønímu kpt. W. Hobson. A tak to nakonec dopadlo tak, ¾e se 63 Francouzù + 6 Nìmcù, stalo prvními britskými poddanými na NZ!).
Akaroa a jediný „francouzský“ dùm.
Z historického hlediska je mìsteèko „trvalým“ pozùstatkem po tehdejší zdejší „francouzské okupaci“?! O tomto dìjinném okam¾iku však dnes u¾ svìdèí jen francouzský dùm s vlající francouzskou vlajkou, ve kterém je muzeum, a prý i názvy ulic nebo místních restaurací. Toho jsme však u¾ nezjistili. Èasu u¾ opravdu nebylo nazbyt a tak po prohlídce místního portu musíme jet dál… Na návštìvu místních a povìstných pøírodních krás - Le Bons Bay a Okains Bay, u¾ opravdu nezbyl èas. Tak snad pøíštì... Ale u¾ tìch restù zaèínáme mít nebezpeènì víc ne¾ je zdrávo?!
Náhodným ètenáøù zde pøedkládám vrchol mého fotoumìní – mùj „detailnì propracovaný“ stínový autoportrét na molu v Akaroa... S tím se musí jeden narodit…
Vracíme do Christchurch, smìrem pøes Lyttelton (LP-pøístavní mìsto le¾ící ve svazích místních hor nad pøístavními doky pouhých 12 kilometrù od Christchurch se kterým je spojen tunelem, nad mìstem je pùsobivá stavba Timeball Station z roku 1876, která slou¾ila jako orientaèní bod pro pøiplouvající lodì, pøístav je „snad“ i centrem antarktických výprav, ale rozhodnì je dùle¾itým obchodním pøístavem! Zdejší restaurace i vykøièené domy jsou orientovány na drsnìjší komunitu námoøníkù). Bohu¾el nyní, kdy píšu tyto øádky je celá oblast posti¾ena dalším a mimoøádnì silným zemìtøesením (pøedchozí bylo v záøí 2010). Tento další zemìtøas udeøil zaèátkem února 2011, a podle internetových fotografií z posti¾ených ulic bychom dnes u¾ sotva mnohá místa poznali, lépe øeèeno nenašli. Platí to jak pro Lyttelton, tak i pro Christchurch, kde jsme té noci spali - naposledy na Novém Zélandu...
Prohlídka Lyttelton nám trvala déle ne¾ jsme pøedpokládali. Mìsteèko se rozkládá na strmém svahu odkud je vidìt pøístav jako na dlani. Na mnohých budovách jsme si všimli výrazných stop po zmiòovaném zemìtøesení v záøí 2010. Další budovy byly dokonce podepøené nebo sta¾ené traverzami, viz foto. Nicménì ty u¾ asi teï, po únorovém otøesu v roce 2011, nestojí…
Pøístav Lyttelton
Stopy po zemìtøesení – sešroubované domy….
Noèní podnik pro „drsnìjší komunitu námoøníku“ v Lyttelton…
Po posledním a také marném pokusu o spojení se sleènou Gabi pokraèujeme v jízdì dál do Christchurch, místa našeho posledního noclehování na NZ. Díky našim zkušenostem svìtákù nacházíme hravì místo pro náš poslední nocleh na NZ. Tímto místem je Holliday Park Camp, který je úplnì nový a tak cena 25 za noc a hlavu je snad jen symbolická! Spíme opìt sami, v 6ti lù¾kovém cabins, proto¾e prázdniny skonèily u¾ i tady! Naštìstí, proto¾e dnes veèer zapoène tzv. “definitivní“ pøebalování našich zavazadel, které bude urèitì vìtší ne¾ kterékoliv balení pøedtím! Nejhùøe na tom bude Chudl, který ví, ¾e musí dokonce „vyøadit“!!! nìco z dárkù pro svou poèetnou rodinu. Nejdøíve pojedl polévku ze sáèku, vypil kafe a potom to zaèalo! Jako první zaøvaly velké kusy lávy z našeho památeèního výstupu na sopky! Nìkteré kameny jsme vymìnili za menší, nìkteré kamínky jsme si vymìnili mezi sebou, pøípadnì jsme si navzájem doplnili naše sbírky (pøedevším mé). Pøesto všechno to bylo mnohdy rozhodování velmi tì¾ké… Tatá¾ akce probìhla nakonec i s mapami a prospekty navštívených oblastí. Co se dá dìlat, do po¾adovaného 20ti kilového zavazadla se vejde opravdu jen 20 kilogramù! Ještì štìstí, ¾e na NZ musíme jet ještì jednou - „bo jaxem u¾ raz vzpomenul, mame tu eštì cosik rozrobeneho“! Ostatnì stejnì jako pøedtím v Austrálii! No, nìjak se nám ty úkoly hromadí…
Pondìlí 1. února, 7:00 a.m.
Poslední budíèek na NZ! Po budíèku provedeme poslední kontrolu váhy zavazadel a u¾ teï tuším, ¾e nìkteré „kousky“ urèitì zùstanou v zemi, kde se narodily… Po dvou hodinách tvrdé práce a rozhodování „vzít si s sebou èi nevzít“ nám zbývá splnit poslední úkol. Odjet do Christchurch a najít støed mìsta (LP doporuèuje projí¾ïku historickým støedem místní historickou tramvají). Vzhledem k tomu, ¾e jsme u¾ „svìtáci“ tak jsme obé asi po hodinì hledání našli a to i vèetnì parkovištì!
Pøi nástupu do tramvaje (stejná babièka jako za dob našich olomouckých studií) se tramvaják – øidiè, konduktér a prùvodce v jedné osobì zeptal Chucka, odkud ¾e to pocházíme, kdy¾ tak dobøe mluvím anglicky! Pokýval s úsmìvem hlavou a pak to zaèalo! Bìhem okru¾ní jízdy mìstem seznamoval tento „tramvaják“ sedící turisty a v mnohém i nás, s dìjinami ÈSR, ÈSSR, ale i ÈR!
Koneèná naší“olomoucké“ tramvaje…
Vynechal sice Šemíka - to nás trochu zamrzelo, Karla IV, Rudolfa II. a Jana ®i¾ky se dotknul jen lehce, ale potom se to u¾ z nìj „sypalo jak z rukávu“! Pøipomnìl vznik ÈSR v roce 1918 a pana Masaryka, 38mý rok, první rozpad ÈSR a okupaci fašisty. Po první tramvajové zastávce pokraèoval SNP, Pra¾ským povstáním a rokem 1968. Po delší pauze, zpùsobené prùjezdem slo¾itých køi¾ovatek a potleskem s výkøiky „Bravo“!, seznámil osazenstvo tramvaje s rokem 1989, gentlemanským prùbìhem rozpadu ÈSR a vznikem ÈR a SR v roce 1993!
Za svùj výkon byl na závìr odmìnìn dlouhotrvajícím a¾ skandovaným potleskem – nám pak byly vìnovány uslzené a obdivné pohledy pøedevším jedoucích babièek?! Zøejmì proto, jak pozdìji a trefnì poznamenal Chuck, ¾e jsme vše „hrdinnì pøe¾ili“! My jsme si na oplátku osvì¾ili, v mnohém i v pamìti doplnili naše dìjiny o pohled zvenèí. Podotýkám, ¾e bìhem svého výkladu „pan tramvaják“ hravì projí¾dìl mìstským provozem s èetnými køi¾ovatkami… Jediné, èeho mohou sedící turisté litovat je to, ¾e se na historické památky Christchurch takøka nedostalo a tak naše znalosti pochází spíše z èetby LP aj.
Mezi místní pamìtihodnosti patøí i místní Central Park se sochami opírajícího se polárního dobyvatele Scotta a stojící anglické královny Al¾bìty II. v mnoha podobách, dívající se z podstavce na „gondoliéry“ v místní øece – Avon Rivera! Na námìstí pøed tehdy ještì málo poškozenou a tehdy ještì stojící katedrálou, vystupovali kejklíøi a kouzelníci pøed poèetným davem turistù. Fotkám, uveøejnìným po dalším zemìtøesení na internetu se nám nechtìlo vùbec vìøit…
Fotky z mìsta, kostelní vì¾ museli zlikvidovat… a královna Al¾bìta
Chuck - jako v¾dy, opìt hledal partnery pro své konverzaèní cvièení angliètiny. Tentokrát je našel v místní bance, kde smìnil svých posledních 10 USD za místní mìnu. To dokládám fotografií Chucka, vycházejícího se spokojeným výrazem na tváøi z Bank of NZ. Dnes to prý byly èíslovky…
MUDr. Chuck, spolutvùrce tìchto øádkù hlavnì po stránce faktografické na mé výjimeènì zdaøilé fotografii.
Po poledni odjí¾díme do Evrope Tour, kde vracení pùjèeného auta opìt probìhlo bez problémù! Firma nás opravdu zavezla, jak Lucce slíbila, na místní airport. Pohledná, ale i velmi silná firemní sleèna nalo¾ila, takøka i se mnou, mé zavazadlo – obrovský batoh, kterého jsem se pevnì dr¾el, do firemního mikrobusu a zavezla nás na letištì a¾ pøed odletovou halu!
Ve 4 p.m. nasedáme do letadla a takøka po mìsíci usilovného putování ostrovy odlétáme do Sydney. Na vzpomínání nám zùstanou nejen naše fotky, sepsaný „cestopis“, ale pøedevším zelené kamínky z plá¾e Birdlings Flat. Ty nám budou nav¾dy pøipomínat pobyt na NZ, ale „te¾ ty naše cestovatelske resty“, které nám zùstaly na obou ostrovech!
Poslední pohled na New Zealand z paluby letadla….a letíme do Sydney
Poznámka è.18
Na NZ takøka všechna dìvèata, všech barev a ras a v u¾ v raném vìku, dorùstají do tvarù nám dobøe známé „Vìstonické Venuše a i jiných Venuší“…, kromì té „naši z ostravského Landeka, bo ta je hubena“!
* * *
Putování Novým Zélandem – Doslov
V úvodu jsem ji¾ popsal problém, který vznikl pøi plánování trasy „Pouti“. Tento problém, jak se pozdìji ukázalo, zanechal trvalé stopy jak ve vzpomínkách, tak pøedevším v našich osobních vztazích! Po ukonèení naší èásti Pouti na Severním ostrovì jsme se všichni sešli u Bojanù v Sydney. Setkání v Sydney a náš tamìjší pobyt probíhal v pøátelské atmosféøe do ji¾ popsaného okam¾iku…
Po návratu do vlasti zásadový Chuck, který výraznì nesnáší nespravedlnost, opìtovnì sdìlil Jirkovi svùj názor na „kamarádství! Jiøí se neomluvil a jejich vztah doslova „zamrzl“!
Soudím, ¾e si poté Jiøí postì¾oval Bojanovi, ten vztáhl Jirkovy problémy zcela zbyteènì na sebe a „pøerušené pøátelství“ se stalo doposud trvajícím skutkem…
Tou dobou, asi tøi mìsíce po návratu do ÈR, jsem poslal Bojanovi ukázku rukopisu „Pouti dìdouškù“ k posouzení a pøípadnému doplnìní. Od té doby se Bojan u¾ nikdy neozval a pøestal s Chuckem, nebo mailem se mnou, komunikovat vùbec. Chuckovy telefony brávala v Sydney v¾dy jen Hermínka s tím, ¾e Bojan není ještì doma, u¾ není doma, pøípadnì spí nebo nìco podobného. Oba dva s Chuckem jsme nakonec dospìli k pøesvìdèení, ¾e Bojan dal za pravdu svému bratrovi Jiøímu… Dodnes mnì tento stav naplòuje smutkem nad ztrátou kamaráda… Petr, který se zdál být u¾ na NZ nad vìcí, se u¾ také nikdy neozval…
Výše popsané vztahy byly také mým hlavním dùvodem, proè mi pøi pøepisování deníku nešla práce „od ruky“ a trvala tak dlouho. A to u¾ nechci vzpomínat na poka¾ený fotoaparát a také ztrátu fotografií… U¾ to tak bývá, ¾e nepøíjemné zá¾itky radìji v pamìti nìkam zalo¾íme, v horším pøípadì vyma¾eme nebo v mém pøípadì alespoò „odkládáme“. Kdy¾ k tomu pøipoètu i svou dovednost v práci s PC je jen s podivem, ¾e jsem se nakonec „zmátoøil“ vùbec!
Narušené kamarádské vztahy se na dálku jen velmi tì¾ce spravují u¾ proto, ¾e druhá strana by musela chtít komunikovat vùbec – alespoò odpovìdìt. Pøítel psycholog, kterému jsem se s našim problémem svìøil, vzniklý stav komentoval takto: “Karle u¾ jsi dost starý na to, abys mohl vìdìt jak se øeší takovéto problémy! Problémy musíš, a to bezezbytku, øešit co nejdøíve, hned, jakmile opadne hladina hnìvu. Ka¾dý odklad jen zhorší vzniklou situaci a vztahy se tì¾ce zabetonují! Nakonec jsou všichni „nasraní“, pøièem¾ u¾ málokdo ze zúèastnìných doká¾e pøesnì øíct pravou pøíèinu! Takhle jste si „zadìlali“ na „prùšvih“, který se podle mne a kolegù vìdátorù na dálku vyøešit nedá!
Tak¾e tolik odborník, který se z dùvodu svého „umìní - otevøeného a vèasného øešení problémù“, onehdy ¾enil po ètvrté…, ale tentokrát, jak mi øekl na svatbì, š»astnì a z lásky!
A to u¾ je úplný konec naší „Pouti dìdouškù“ na Nový Zéland. Tedy a¾ na ty resty…
Karel Jankù
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora