Vzpomínka na Jiřího WINTERA

O Majstrovi Nepraktovi s jeho žiakom karikaturistom René Janoštíkom, vo výtvarných kruhoch známým aj ako “RENDO”.

V roku 2011 odišiel kresliť Jiří Winter do výtvarného neba. V tomto roku si pripomíname jeho nedožité 90. narodeniny. Legenda a ikona českého kresleného humoru ostatného polstoročia prvý a jediný karikaturista ocenený titulom zaslúžilý umelec v bývalom Československu - Jiří Winter Neprakta, bol nielen excelentným výtvarníkom s obdivuvohodne nevyčerpatežným tvorivým potenciálom a výkonným každodenným priam závideniahodným tvorivým zápalom (nakreslil takmer 40 tisíc úsmevných obrázkov), ale rovnako vedel si vždy a rád nájsť a ukrojiť čas aj na prospešnú no náročnú prácu "pedagóga" pri výchove svojich budúcich nasledovníkov, ktorí sa k nemu velmi často obracali o radu.

Na jedného z nich bol však vždy hrdý o čosi viac - na skromného a sympatického „kluka“ z Moravy, kúsok od Brna - stavebného inžiniera René Janoštíka. Rendo, ako ho nazývajú blízky priatelia a kolegovia, zase nikdy neskrýval svoj obdiv a úctu k velkému "Mistrovi" a hrdo sa hlásil k tomu, že mohol byť takmer tri desaťročia jeho žiakom (1984-2011). Aj vďaka Majstrovi patrí dnes Rendo medzi popredných a uznávaných českých karikaturistov a výtvarníkov. Keď pri jednej mojej návšteve u Majstra, v jeho vile na pražskej "Ořechovce", spomenul práve jeho meno s tým, že práve on je ten, ktorý so svojím páčivým "Nepraktovským" rukopisom by mohol byť jeho pokračovatelom na poli českého kresleného humoru, vyhladal som ho a požiadal o rozhovor o výtvarnej legende. Výtvarník a rezbár, karikaturista René Janoštík ze Střelic u Brna, ktorý sám publikuje humor už od roku 1986, rád odpovedal na moje otázky.

Prosím vás Majster Rendo - predstavte sa nám na úvod.
Jmenuji se René Janoštík. Narodil jsem se v roku 1956 v Třebíči. Jsem absolventem třebíčského gymnázia a VUT, fakulty stavební v Brně. Do roku1991 jsem byl projektantem. Od roku 1991 pracuji jako grafik na volné noze. Od roku 2010 zastávám navíc funkci technického a marketingového manažera na zubní klinice Apollonia v Brně.

Ako si spomínate na Majstra Wintera?
Mistra mám zažitého jako člověka nesmírně pracovitého, vzdělaného, vlídného a trpělivého. Člověka, který uměl naslouchat, který uměl poradit a také povzbudit.

Ako by ste charakterizovali výtvarné umenie Majstra?
Brilantní kresba, skvělá zkratka, vyvážená barevnost, to celé postavené na obdivuhodných znalostech ve všech možných oborech.

Čím si vás Majster získal, že ste sa chceli stáť - sám už hotový výtvarník - jeho žiakom.
Mistrovy obrázky mě fascinovaly kam moje paměť sahá. Když jsem se rozhodl proniknout do tajů kresleného humoru, odhodlal jsem se oslovit karikaturistu podle mého názoru ve všech směrech nejlepšího.

Ako ste sa vlastne stali žiakom Majstra?
Mistra jsem oslovil v roce 1984 na jedné z jeho vernisáží při autogramiádě. Když jsem mu předložil některé ze svých prací byl tak laskav, že mi dal na sebe kontakt a pozval mě do svého atelieru.

Kedy, ako často a kde ste sa stretávali? Akú formu mal tento pedagogický počin Majstra?
Scházeli jsme se v průměru jedenkrát za měsíc, po roce 2000 zhruba jedenkrát krát za dva měsíce, někdy i častěji, podle situace. Výuka spočívala v zadání konkrétních úkolů. Vše bylo postaveno na základních znalostech anatomie člověka i zvířat. Následně anatomie hlavy, mimika obličeje, typologie, historie, technika kresby, materiály, kompozice atd. Na každou další lekci jsem dovezl řadu kreseb, ke kterým mi mistr udělal oponenturu.

Čo vám dala škola Majstra?
Kromě rozšíření znalostí nezbytných pro kolorovanou kresbu a kreslený humor, mi jeho škola dala potřebné sebevědomí, nadhled a osvojení si zásad, které je třeba ctít.

Vie sa, že ste mali s Majstrom aj vydarené a úspešné spoločné výstavy? Spomeniete si kde a kedy?
Ano, v Třebíči v roce 2000, v Prostějově v roce 2000 a v Krnově v roce 2002.

A kolko ste mali vy sám samostatných výstav a ktorú z nich si zvlášť považujete?
Samostatných výstav jsem neměl mnoho a popravdě ani je nevyhledávám. Příprava výstavy zabere mnoho času, kterého mám jako šafránu, pořad je co dělat na domě. Příjemný dojem ve mně zanechala výstava v polském Paczkowě v roce 2008. Krásné prostředí, příjemní lidé a kouzelné městečko.

Skúste nám priblížiť - aký bol Majster v súkromí?
S mistrem a jeho paní jsme se stýkali též mimopracovně jako rodiny. Vzájemně jsme se zvali na oslavy různých životních jubilejí. Mistr mi byl v roce 1989 na svatbě za svědka a s paní Winterovou byli vždy příjemnými a zábavnými partnery s vytříbeným smyslem pro humor. Paní Winterová byla skvělá žena, vzdělaná a nesmírně hodná. Měl jsem ji moc rád a je veliká škoda, že zemřela tak brzy.
Paní Pavlatovou jsem poznal samozřejmě také. Má jistě velkou zásluhu na tom, že mistr dožil v důstojné stáří.
Jako gurmán mě zval mistr často do vybraných pražských restaurací, jako známý umělec na různé kulturní akce, kde nemohl chybět.

Stretli ste sa aj s jeho tretím a ostatným libretistom - autorov námetov pražským novinárom Emilom Schneiderom?
Ano, potkali jsme se dvakrát nebo třikrát v Praze. Ale blíže jsem ho neznal.

A vy sám ste sa ako dostali ku karikatúre? Čím si Vás získala?
Jako dislektik a levák jsem měl vždy problém se čtením. Obraz, resp. ilustrace, komiks či kreslený humor byl pro mne ideálním prostředkem, jak pozřít maximální obsah sdělení s minimem slov.

Tematický záber Majstra a vášho pedagóga v karikatúre bol velmi široký, priam neuveritelne neohraničený. Aké témy sú najbližšie vám?
Ano, i v tomto byl mistr jedinečný. Já se nevyhýbám jakýmkoliv tématům, až na témata politická.

Majster vždy hovoril, skôr v dobrom prízvukoval, že karikatúrou chcel aj vychovávať svojho diváka. Čo chcete svojou karikatúrou povedať divákovi vy?
Svojí kresbou bych rád v divákovi navodil příjemnou náladu, v lepším případě i úsměv. Chci mu předložit klasickou kresbu tuší, kolorovanou akvarelem v níž každý pozná profesi, sloh, druh zvířete, rostlinu apod. Chci dělat humor pro všechny věkové kategorie, jak mě to mistr naučil.

Máte svoju vlastnú definíciu karikatúry?
Karikatura je podle mého názoru nemilosrdný obraz pro odvážné podívat se pravdě do očí.

Čo kreslíte najviac?
Co se kresleného humoru týká, patrně nejčastěji kreslím vtipy na téma "ONA a ON". Téma věčné a také vděčné.

Čo vám karikatúra dala?
Karikatura mi dala kouzelné chvíle nad čtvrtkou papíru a možnost poznat zajímavé lidi.

A čo zobrala?
Nevím o ničem, co by mi vzala.

Aké máte ešte hoby okrem kreslenia karikatúry?
Dřevořezba, grafika, sport.

A ak to rozmeníme aj na drobné?
Dřevořezbě se věnuji pouhé čtyři roky a to velmi sporadicky, takže mám zatím hotové čtyři - pět věcí a několik ve stádiu zrodu. To ještě zdaleka není na výstavu. Úžasné dřevo je švestka nebo ořech.
Když už se dostanu k volné grafice, pak je to litografie. Inspiraci hledám v přírodě, ta nabízí nekonečné množství námětů, stačí se zastavit a vnímat. Musím říct, že v obou činnostech mě mistr velice podporoval, ačkoliv to bylo na úkor kresby.
Co se týká sportu, v mládí jsem hrál aktivně hokej, tenis a volejbal. S volejbalem jsem skončil ve třiceti. Ten mi byl nejbližší. Dnes už je to jen rekreačně tenis, kolo a v zimě lyže.

Máte ešte svoj vysnívaný a nesplnený výtvarný sen?
Mým snem je ilustrace pohádek. Ale klasických, což je možná problém.

Aké je vaše výtvarné a životné krédo...
Rodiče mě učili dělat vše poctivě a pořádně, abych to nemusel dělat dvakrát. Mistr Neprakta mě v tom utvrdil.

Kedy ste sa naposledy stretli s Majstrom?
S mistrem jsem se viděl naposledy zhruba deset dní před smrtí ve střešovické nemocnici. Oba jsme věděli, že už to může být naposledy... Bylo to smutné.

Čo by ste odkázali priaznivcom, obdivovatelom a zberatelom umenia Majstra?
Aby se pořád dobře pobavili a zasmáli...

Jiří Winter Neprakta (12. července 1924 – 30. října 2011). Výtvarník, maliar, grafik, ilustrátor, karikaturista, zberatel orientálneho umenia. Humor publikoval od roku1948. Velmi skoro dosiahol to, po čom sníva každý výtvarník - jeho kresby poznali všetci aj bez podpisu. Osudovým časopisom sa mu stal známy, dnes už kultový český humoristicko-satirický týždenník Dikobraz (kde bol spolu s Renčínom jeho najoblúbenejším kresliarom), s ktorým spolupracoval vyše štyridsať rokov - od roku  1948 až do jeho zániku. Neskôr mu pomáhal na nohy aj pri jeho znovuzrodení po roku 2000. Láskavý humor jeho kresieb je úprimný, prostý, zrozumitelný, úsmevný a príjemný. Do roku 2011, aj napriek úctyhodnému veku, držal láskavo vernú ceruzku a štetec v ruke a stále kreslil. Aspoň jeden obrázok denne. Rozdával úsmev a radosť všetkým priaznivcom kresleného humoru - na obidvoch brehoch Moravy - od Sobraniec po Holíč a od Hodonína až po Aš.

Na jeho konte je takmer 40 tisíc obrázkov. Už keď ich počet dosiahol cifru 35 000, dostalo sa mu velkej výtvarnej pocty zaradením do slávnej Guinnessovej knihy rekordov. O oblúbenosti jeho tvorby svedčí aj to, že ako prvý český karikaturista získal už v roku 1981 titul zaslúžilý umelec. Muži sú vraj v láske neverní, iný nebol ani Mistr Jiří (bol štyrikrát ženatý, jeho prvá manželka Zdenka sa neskôr stála šlachtičnou vo Velkej Británii, keď sa vydala za slávneho anglického futbalového "lorda" Sira Stanley Matthewsa (1915–2000), keď verný bol iba jednej svojej láske - kresleniu - ale po celý svoj život.

Rodák z pražských Holešovic Jiří Winter, ktorý svoje páčivé kresby, už od spolupráce s Bedřichom Kopecným, podpisoval ako Neprakta (celkovo spolupracoval s tromi libretistami - zberatelom Bedřichom Kopecným, spisovatelom Miroslavom Švandrlíkom a novinárom Emilom Schneiderom.

A kde sa vzal jeho pseudonym NEPRAKTA? Sám Majster vysvetlil:
Na začiatku to nebolo mienené ako pseudonym. Robiť kreslený humor od roku 1948, v tej dobe po februári, a ešte navyše aj neangažovaný a nebudovatelský, bolo niečo neobvyklé a teda aj NEPRAKT-ické. Niečo, ako prekážkový beh na dlhé trate a diskvalifikácia nad nami visela ako Damoklov meč. Museli sme byť ustavične v strehu a prežívať, ako sa dalo. Okolo nás vtedy vznikali nové umelé a nič nehovoriace názvy národných a družstevných podnikov a obchodov NARPA, OBUVA, ODEVA... Tak sme aj my dvaja so zberatelom orientálneho umenia, priatelom a námetarom Bedřichom Kopecným založili firmu s “truc“ názvom na kreslenie vtipov NEPRAKTA. Postupne sa toto slovo vžilo. Nie je to pseudonym... Ale "dnes slyším na to oslovení"...

Kresby: Kariportrét J. Wintera Nepraktu (autor R.Janostík) (autor L.Vaněk)
Plagát v štýle Neprakta (autor R.Janoštík)
Foto-portrét J. Wintera (autor P.Závacký)
Foto – spoločné Winter-Janoštík (archív R.Janoštíka)

Peter Závacký

* * *

Zobrazit všechny články autora