Putování Novým Zélandem (11)

(zemí krásné přírody, stálých větrů, větrolamů, drátěných plotů a věstonických Venuší)

aneb Pouť dědoušků Novým Zélandem

Úterý 19.ledna, 8:30 a.m.
Dnes navštívíme Dunedin ( LP - nazývaný také Edinburg Jihu, obchodní a kulturní centrum celé oblasti, od roku 1871 sídlo nejstarší univerzity zvané Otago Univerzita na NZ, po roce 1861 zlatokopecké centrum oblasti Otago, má asi 120 000 obyvatel). V Dunedin máme tentokrát všichni „zabukované“ noclehy na dvě noci! Cestou si chceme také prohlédnout Kaka Point (LP-trilobiti), Balclutha (LP-kdysi zlato, dnes výrobce el.energie, místní řeka je bohatá na hnědé pstruhy a lososy), Gore (LP- jen možnost nákupu potravin) a Brighton ( LP-si ničeho pozoruhodného nevzpomíná) a navštívit Port Chalmers (LP- přístav, odkud vyplouvají antarktické expedice vč. té kpt.Cooka), a vrátit se zpět, k našemu čínskému ubytovateli. Málem jsem zapomněl! Musíme také oslavit moje narozeniny... to už není žádná sláva…

Ráno je tak hustá mlha, že si v první chvíli ani neuvědomuji, kde se v kempu nachází kuchyně... Když ji podle zvuku konečně najdu, tak se pro změnu do této nevlezu. Je beznadějně plná skautů a skautek, kteří vedle nás stanovali. Naštěstí to jsou sportovci, vaří, ale i jedí rychle a za chvíli jsou hotovi. Někteří nasedají do Busu, jiní na kola a odjíždí do mlhy. Přichází i rozmrzelý Chuck a s pohledem upřeným do mlhy mi po chutné snídani říká: “To sem zvědav, gdy pro nas ti hňupi přijedu“?

Ale dědoušci přijeli včas!!! My, já, „iba vďaka svojmu výcviku v Pionierskom dome Klementa Gottwalda v Bratislave, jsme však už měli vše zabalené (vč. stanu Jurek a spol.). Nakládáme batožinu a navzdory husté mlze vyjíždíme k našemu prvnímu dnešnímu cíli.
Tím cílem je nedaleká „pláž trilobitů – Kaka Point“. Pláž nás přivítala zasmušilou šedivou oblohou a drobnými kapičkami deště. Naše špatná nálada se ještě zhoršila skutečností, že si ani jeden z dědoušků nepřinesl své geologické kladívko! Pohledem jsme totiž o trilobita nezavadili a bez kladívka trilobita ze skály nedobudeš! Kladívko jsem skutečně upřímně záviděl všem kolem ťukajícím turistům- mužům, ženám i dětem! - v počtu čtyř turistů (dva zletilí a dva nezletilí)!.
V Balclutha jsme k časnému dopolednímu městskému ruchu, nebyl zde žádný, přispěli hlasitým vybíráním z bankomatu – Bojan a Já a kupováním pohlednic - Chuck a Petr. Navíc MVDr. Jiří ústy Bojana hned po ránu plašil prodavačky obchodů žádostí o náprstky pro paní jeho domácnosti! Paní Marcela si totiž doma, v ČR, právě zakládala sbírku náprstků, z NZ pak i cizokrajných.....
Náladu nám ještě více zhoršila předpověď počasí v Otago Daily Times, která hovořila jen o dešti, který měl zesilovat směrem na sever tj. na Christchurch a pokračovat dále až na Severní ostrov - NIs!

Jediným světlým bodem dnešního dne byla návštěva Musea v Milton. Starší dáma byla navzdory deštivému počasí milá a přívětivě usměvavá. Také však plná zvědavosti, která z ní vytryskla ústy při pohledu na skupinu pohledných, dobře živených a cizokrajných dědoušků (tedy vyjma Chucka a mně). Bojan, náš rodilý mluvčí, s ní musel přátelsky a zasvěceně besedovat celou hodinu než ji plně uspokojil!!! Mezi tím museum, antikva a pošta společná s WC, splnila dokonale naše potřeby – duševní, ale některých dědoušků i tělesné!
V místním Takeaway zakoupené kuře bylo dědoušky snědeno za němého, ale vyzývavého přihlížení kolem sedících racků, na vyhlídce u jezera Lake Waihola. Toho mám opět zdokumentováno fotograficky.

Brighton projíždíme, za hustého deště – „vali jako z konve“, a bez zastávky a míříme, řízeni neomylným človíčkem v GPS do Dunedin. Prší snad ještě víc, ale přesto navštěvujeme místní Campus Otago Univerzity. Je to komplex neogotických staveb a alespoň z pohledu zvenčí, krásně udržovaných. Promoknutí „na kůži“ končíme prohlídku a znovu za pomocí GPS, brzy nalézáme „náš“ motel. V městě se zdržíme dva dny a pro celý kolektiv pěti dědoušků máme – tedy i my, zabukovaný celý bungalov! Jediné, co se jeví problémové, je hledání bottleshopu. Toho snad človíček v GPS ani neumí, „bo je určitě abstinent“, a tudíž musí nastoupit jako „pátrač“ Bojan! V kuchyňce si po návratu z nákupu vaříme večeři a pánové posléze uléhají k právě probíhajícímu Australian Open!

Otago Univerzity

Naše „úderná dvojka“ neuléhá k TV, alespoň ne hned! Před námi stojí dnes večer následující úkoly, tedy především před Chuckem:
1. ověřit objednávku auta na 20.1. z Christchurch do Picton,
2. ověřit objednávku auta na 22.1. z Wellington na výlet po Severním ostrově - NIs, s návratem téhož 2.2. opět ve Wellington,
3. objednat na 1.2. auto z Picton do Christchurch s návratem auta dne 2.2. a nejlépe přímo na letišti?!,
4. “oslavit“ moje narozeniny!

Dnes se musím i pochválit. Při zajišťování objednávek jsem pracoval jako výkonný psavec a přijímatel SMS „bo to z mobylem umym“!!!

Poznámka č.13
Když už jsem vzpomínal Bojanovu Hermínku, tak především nesmím zapomenout na opory, které měla „za zády“ naše „úderná dvojka“! Stejně jako při naší australské anabázi to byla ostravsko - americká dvojka – Lucka a Dan! Zajistili nám přes internet z ČR všechny pronájmy aut podle našich potřeb, a navíc u jedné společnosti! To se to potom cestuje! Bez nich bychom se, alespoň já, z NZ nevrátili tak brzo! Určitě bych ale přežil, protože mám ten „pioniersky výcvik v Dome KG v Bratislave“...

Uklidněni SMS stran pronájmu aut sledujeme nakonec i my dění na AUSTRALIA OPEN.

Večer jsem ještě ukecal Bojana a spolu navštěvujeme motelové PC, kde mi u syna čínského majitele dohodl i přepis fotek na „flešku“. Venku leje čím dál víc - ale jen já jediný vím proč! Pán Bůh nad námi, který všechno zná a ví, je smutný a pláče deštěm – mám totiž narozeniny a ON ví, že jsem „zasek o cosik stárši!!! Večer vytahuji pravou slivovici, dovezenou z domova, navíc až z Valach, a formou samoobslužného nalévání a posléze i dolévání – zásadně nepřeléváme, „slavíme“ moje narozeniny! V mém případě je to už spíše oslava skutečnosti, že jsem se „dožil tak požehnaného věku“! Jen jsem netušil, jak se ta „slivka“ tak rychle odpařuje....Chuck nepije a tak na mou počest, „cely ten den meně kuřil“!

Je to náš poslední společný večer. Zítra odpoledne se v Christchurch rozejdeme. Naše „úderná dvojka“, už v nově půjčeném autě, pojede dál do Picton a trajektem do Wellington. Tři zbývající dědoušci odletí v pátek 21.1. v 5:00 a.m. z Christchurch zpět do Bojanovic domečku v Sydney.

Pokračování příště…

Karel Janků

* * *

Zobrazit všechny články autora