Putování Novým Zélandem (8)
(zemí krásné pøírody, stálých vìtrù, vìtrolamù, drátìných plotù a vìstonických Venuší)
aneb Pou» dìdouškù Novým Zélandem
Støeda 13. ledna
Tentokrát vycházíme a¾ v 9:00 a.m. neb dnes nespìcháme. Vyjedeme Skyline Gondola na vyhlídku nad mìstem - pøevýšení 350 m. Po prohlídce mìsta a jeho okolí shora se pokusíme spolu s Chuckem vystoupit na vrchol Ben Lomond (1756 nm.). Zbylí dìdoušci mají naplánovaný výlet parníkem po Lake Wakatipu. Noc strávíme opìt ve stejném motelu.
Ráno je sluneèné a teplé a aè jsme vstali a¾ v 7 p.m., náš hovor ihned rušila sousedka boucháním na papundeklovou stìnu pokoje. Urèitì všechny bydlící v okolních pokojích plašila, právì ona, výkøiky „be quiet“!... Pane Bo¾e, co asi dìlala místo spánku ¾ena tato v noci?!.
Všichni dìdoušci jsme se sešli a¾ v kuchyni kempu. Zde, na klíèovém místì pøímo u snídanì lékaøi naší výpravy øešili problém mo¾ného „zvracení“ pøijaté potravy… Bojan si vzpomnìl, ¾e naposledy zvracel nìkdy pøed 25 lety a hovoøil o mo¾né pravidelnosti v této èinnosti v souvislosti s plánovaným lodním výletem. Co potom, co dìlat, kdy¾ ucítí nutkání?! Pøes zábradlí nebo kam s tím?! Naštìstí zde jiní Èeši nebyli a prùmìrný cizinec nám Èechùm kupodivu vùbec nerozumí… Na lodi však byli na podobné pøípady zavedeni. Ka¾dému pasa¾érovi byly pøi nalodìní nabídnuty pytlíky... jsme se pak veèer dozvìdìli, ale naši dìdoušci tìchto nemuseli pou¾ít neb problémù nemìli!
První Maorka zblízka, zde jako fotografka u dolní stanice Skyline a mùj pohled z horní stanice...
U nástupní stanice Skyline Gondola jsme si mohli „prohlédnout“ v malé Zoo novozélandského národního ptáka kiwi. Bohu¾el se nám to ani tentokrát, opìt a vlastnì nikdy, nepodaøilo „bo spal kajsik v ïuøe“!. Za to jsem si prohlédl zblízka a vyfotil první Maorku – ana zde byla za fotografku u kabin Skulinì! Také tato byla beze slevy pro „pensioners“, myslím tím kabinku – aby nedošlo u laskavého ètenáøe k nedorozumìní!
Zaèátek našeho treku ….
Na obzoru náš vrchol, Ben Lomond, na který jsme nakonec nevylezli…
Po prohlídce mìsta z nadhledu jsme s Chuckem vyrazili vzhùru, na ji¾ zmínìný Ben Lomond. Bìhem výstupu se postupnì ukazovalo, ¾e vybraný trek nebude tak jednoduchý jak se nám na první pohled zdálo. Na sedlo odkud zaèínal samotný výstup jsme se drápali dobré ètyøi hodiny a Chuck si dokonce po cestì ani jednou „nepuknul“! Nicménì, jak pøibývalo na trase turistù, tak pøibývalo i tìch, kteøí nás pøedcházeli. Zpoèátku nám to však nevadilo neb jsme si chtìli výstup jen vychutnat a tzv. se rozejít! Bohu¾el se bìhem výstupu ukázalo, ¾e naše kondice není dobrá a krize dostoupila vrcholu v okam¾iku, kdy nás pøedešla nìmecká turistka o holích a s „podkolenní protézou“! V tom okam¾iku jsme byli opravdu na rozpacích, máme-li jít dál… Navíc se ukázalo, ¾e jsme podcenili jak pitný (já), tak pøedevším energetický výstupový re¾im (Chuck). Na sedle, kam jsme se posléze doslova „dopotáceli vzájemnì se podpírajíc“, jsme také ukonèili náš výstup (1400 nm.). Tam nás také pøekvapila cedule s nápisem „PRIVATE LAND“ - viz foto. Jak pravil zkušený Chuck:“To sem teda eštì na kopcach nevidìl a to u¾ sem cosik na kopcach vidìl“! Sestup byl radostnìjší a podstatnì rychlejší. Ze zpáteèní cesty stojí za pozornost Chuckova vìcná poznámka:“Škoda, ¾e mi to nejde nahoru tak rychle jako dolu, bo by zme šli na kopec nejrychlejši ze všeckych“!
„Koneèná stanice“ našeho sou boje s horou bylo sedlo pod vrcholem…
Pro budoucí boj se sopkami na Severním ostrovì - NIs, pøijala naše úderná dvojka po veèeøi následující opatøení:
1. zlepšit fyzickou pøipravenost- na pøípravu máme jen 4 dny?!!!,
2. musíme se vyvarovat logistických chyb – tzn. nezapomenout v kempu èokoládu a jiné sladkosti, pití a Chuck navrhl, vzít s sebou i vìtší hotovost pro pøípadný odvoz vrtulníkem z trasy!!!
3. zavrhli jsme nám kamarády doporuèované kyslíkové bomby - „gdo se s tym bude kura tahat“! Chuck si pro sestup vezme svoje cigára, já ne „bo nekuøim“!
Pøi návratu jsem poblí¾ vrcholové stanici Skulinì potkal krajana na startovišti padákových kluzákù. Jeden z pilotù tandem padákù zachytil uchem za malý keøík a start pokazil. Ne¾ vše zcela plynulou angliètinou pasa¾érovi vysvìtlil, suše poznamenal:“A k.... , tak to asi neodletíme“! I padákový kluzák zn.“MAC“ byl èeské provenience, ale ten nic „nemluvil, padak nigdy nic nemluvy, bo padak je nìmy“!..
Opìt pohled na Queenstown tentokrát s krajanem na tandemovém padákovém kluzáku
Ètvrtek 14.ledna, 7,00 a.m.
Dnešní den bude zasvìcen mìstu samotnému, okolí Lake Wakatipu a jeho historii. Noclehovat budeme opìt v „našem motelu“.
Budíèek v 7,00 a.m. v našem „paper haus“ tentokrát probìhl v poklidu neb náš nervózní soused le¾el u¾ od èasného rána v kruhovém bazénku na dvoøe... Bojanova parta u¾ byla v 7,00 p.m. po snídani-nevím proè?, a chtìla ihned vyrazit. Nicménì my jsme byli proti, pravidelnost je pravidelnost, ale hlavnì - stolice je stolice, a tak se odchod nakonec dohodl na obvyklých 8,00 p.m.
Pøístav na Lake Wakatipu z horní stanice Skyline Gondola
Pro dnešní výlet byla zvolena jediná vyhlídková trasa kolem èásti Lake Wakatipu, smìrem na jih (LP-je ledovcového pùvodu, cca 450 m hluboké, 30 km dlouhé a prùzraènì zelenkavé). Bojan, náš putující encykloped, nám postupnì podával další informace získané mj. i na vèerejším parníkovém výletì. Vyjímám z jeho pøednášky: „Celou oblast pokrýval pøed 6000 lety ledovec, který pøi svém ústupu strhl ze svahù veškerou vegetaci a odhalil, patrnì jednou prov¾dy skalní podklad na nìm¾ nic neroste. Ní¾e polo¾ené lesy, buky, smrky, jedle, jsou pak dílem pøistìhovalcù. Opìt zde, v podhùøí, nará¾íme na vìtrolamy, ploty a pastviny. Jo a také zde, v Queenstown, zdrahly výraznì stavební místa!!, dodal na závìr: „Asi si tu letos nic nepostávim! Je to škoda, bo u¾ sem s tym ten rok najisto poèital“…dodal sarkasticky Chuck!
Konec naší okru¾ní vyjí¾ïky kolem Lake Wakatipu byl ve starém pøístavním mìstì Glenorchy na pøístavním molu a následnì v místní starobylé, ale krásné hospodì pod tìmito stromy…
Po návratu jsme se brouzdali ještì mìstem a já ještì sledoval pøistávaèku paraglidistù jestli neuvidím krajanùv padák. Po hodinì èekání jsem to nakonec vzdal - nikdo nechtìl pøistat – všeci furt litali v luftì nad mìstem a tandemisti urèitì za mistni dolaèe“!!
Bohu¾el údolí øeky Shotover River, zvané - kolem roku 1860 „Nejbohatší øeka svìta“ (LP- tehdy prospektoøi tì¾ili a¾ 10 kg zlata/hlava/den!!!, místní Shipers Road byla ruènì vybudovaná èínskými dìlníky aj.) letos u¾ navštívíme. Tak a¾ snad nìkdy pøíštì… a mo¾ná, „¾e si te¾ i cosik zlata nakopeme, bo tu eštì furt keøi kopu“!
Pátek 15.ledna, 8:30 a.m.
Cílem naší cesty je mìsteèko Te Annau, le¾ící ve Fiorland National Park (FNP) na bøehu jezera Lake Te Anau.
Fjordy podle Maorù vyhloubil jejich mocný bùh Tu-to-rakiwhanoa, ale tato teorie je v „protidíle“ teorii vìdcù-geologù! Ti toti¾ tvrdí, ¾e zhruba pøed 500 miliony lety zde došlo jak ke slo¾itým geologickým procesùm, tak i k „zalednìní“. Pøi svém pohybu pak ledovce vytvarovaly mnoho hlubokých údolí ve tvaru písmene U – tj. pravých fjordù.... Snad jen Bùh Všemohoucí ví, kdo má opravdu pravdu! A co tak tøeba Chuck Norris?!, „mluvime k problemu my, zkušeni cestovatele“?!…
Cesta do Te Anau vede údolím a je lemována skalami na nich¾ se kdysi „vyøádil“ ledovec
Samotné mìsteèko Te Anau le¾í na bøehu jezera Lake TeAnau, které je pova¾ované za jedno z nejkrásnìjších jezer na NZ (LP - je nejhlubší, v buši kolem mìsta ¾ije chøástal, upozoròuje na mno¾ství komárù-maorsky namu, je významnou mezistanicí pøi výletech na Milford Track a j. Trackù, zde se líbilo i kpt. Cookovi u¾ v roce 1770, tedy snad a¾ na ty namu?!).
Chuck ještì navrhuje navštívit bìhem jízdy Doubtful Sound nebo vodní elektrárnu.
Cesta do Te Anau, jiná èást údolí, vpravo jsem zachytil „nechcaèky“ i Chucka
West Arm ale nakonec nechává naší cestì volný prùbìh a v jeho závìru vyhlásil „sanitární den“! Sám šel také po pøíjezdu do kempu postavením stanu ihned pøíkladem. Zalehl a ani si „nepuknul“... Já jsem spolu s Bojanem okupoval místní PC a rozesílal opo¾dìné pozdravy do vzdálené vlasti. Pozdravy všem tìm, kterým jsem to slíbil, ale „potìšil“ jsem i ty, kteøí o to vùbec nestáli!
Dnešní den konèíme za mimoøádnì vìtrného poèasí všichni v místním kempu, který poskytuje jak laciné noclehování v „teletnících“ (ale bez povleèení a pøikrývek!), tak místa pro stan. Nám, Chuckovi a mnì, to však nevadí neb horolezecký stan Jurek a spol. se ve vìtru ukázal v nejlepším svìtle a spací pytle máme také. Uvedených propriet se však nedostává našim tøem kamarádùm, kteøí vlastní, dohromady, jeden spací pytel a jedno prostìradlo… Tak¾e jen tiše doufáme, ¾e noc nebude pøíliš chladná a ráno opìt spoleènì vyrazíme dál…
Pokraèování pøíštì…
Karel Jankù
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora